Petr Žižka: Kamarádi

13.03.2016 12:01

Někam na internet jsem pověsil povídku a fotografii „Jak jsem v horách viděl moře.“ Není zde důležité, jestli toto dílko mělo, či nemělo úspěch. Ohlasy nějaké byly a mezi nimi žádost, zda bych nemohl poslat nějaké odkazy, kde jsou moje další výtvory, ať již spisovatelské, či fotografické.

 

Tak jsem se seznámil s jednou ženou. S jednou Češkou, která se provdala do Kanady. Postupně tato známost přešla na moji manželku a tak náš počítač se přes internet podíval do Kanady, do oné české rodiny. Složka Kanada se plnila povídáním o životě, o zahrádce, plnila se recepty i fotkami. Taky došlo i k výměně čísel na mobilech. Proč ne, i když to k ničemu nepovede, jsem si říkal.

 

Jednoho dne však zacinkal mobil a na displeji bylo - Anna Kanada. To byl hovor. Že jsou manželé v Německu, že si půjčili auto a kdyby bylo možné, že by se u nás doma zastavili.

 

Byla z toho nakonec návštěva na tři dny. Dostal jsem mimo jiné i krásnou lesáckou hůl. Bohužel, já potřebuju dvě, a to berle francouzské, ale nemusí být duralové. Jak jsem tady dříve psal, mám dřevěné. Protože jsou lehčí, v zimě nestudí a hlavně plavou, když lezu do rybníka. Mám ještě jedny, turistické, ale ty už nejsou lehčí a asi neplavou. Ano, jsou na nich přiklepnuté kovové odznáčky, kde jsem všude byl. Jsou tam i dva z Kanady. Tam jsem nebyl, teda byl, ale pomocí internetu, mobilu i jejich fotoaparátu.

 

Díky mému jinému, spíše bych řekl normálnímu vnímání světa pomocí fotoaparátu vnímám krásu, která je jiným, těm uspěchaným utajena a já ji všem můžu ukázat. Díky internetu mám plno kamarádů, či kamarádek nejen u nás, ale po části světa. A díky mobilu mám ty kamarády skoro na dosah ruky a po zavolání se ty naše ruce spojí.