Jsem 16 let v plné invalidním důchodu a v letech 1986 - 1993 jsem pracovala jako mzdová účetní ve mzdové účtárně a.s. Sázavan, Zruč nad Sázavou. Zpočátku jsme my mzdové účetní zpracovávaly mzdy "ručně", v roce 1992 nám vedení a.s. Sázavan Zruč nad Sázavou zakoupilo do mzdové účtárny počítače, abychom nemusely mzdy počítat "ručně" a také na trhu se objevovaly počítače.
Ke konci roku 1992 nám mzdovým účetním byl programátory ze Zlína vypracován program pro mzdové účetnictví. Bylo to o mnoho jednodušší než zpracovávat mzdy ručně.
Bohužel v dubnu 1993 jsem se podrobila v Pražské FN Bulovka operaci odnětí pravého plicního laloku, následovala biopisie plic a ta prokázala onemocnění "Plicní fibróza". S prací mzdové účetní jsem se musela rozloučit, protože mne lékaři dali do plného invalidního důchodu.
V roce 2005 jsem si zakoupila počítač a začala jsem jezdit na počítačové kurzy do Kutné Hory pro začátečníky. Z počátku ovládání počítače a pracování s počítačem mi dělalo problémy, protože všechno, co jsem se naučila ve mzdové účtárně, jsem úplně zapoměla. Jenže kurzy probíhaly pravidelně, takže jsem se postupem času naučila ovládat a pracovat nejen s počítačem, ale naučila jsem se pracovat i s internetem.
V polovině roku 2005 jsem si domů dala zavédst internet.Chtěla jsem si doma vyzkoušet, co všechno inernet dokáže a umí. Postupem času se můj zdravotní stav začal zhoršovat, proto jsem uvítala, že mám doma internet, nemusím denně běhat pro noviny a časopisy. Mám řadu závažných nemocí, ale bohužel se mi zhoršil sluch natolik, že téměř neslyším, mám ztrátu sluchu P%F97.1,l %F 100,Bin % 97.825 Dg.
Mám doma internet, je mi 39 let, jsem v plném inalidním důchodu, a 90% trávím sama doma a jsem ráda, že si s těmi kamarádkami mohu popovídat alespoň po internetu.
Žiji na velmi malém městě, kde lidi jsou spíše uzavření a já si ráda povídám. Nemám v městě, kde žiji, žádné kamarádky a prostředníctvím internetu jsem si našla řadu kamarádek, se kterými si píšeme o našich problémech,o radostech.
Já navíc trpím nemocí "mentální anorexie" a internet mi pomáhá (kromě lékařky) odborný portál, kde jsou různé rady, návody, ale i příběhy lidí, kteří tuto nemoc mají.
Přiznávám se, že mi INTERNET POMÁHÁ HLAVNĚ ÚČINNÝMI RADAMI, POMÁHÁ MI I PSYCHICKY, ABYCH ŽIVOT NEVZDÁVALA. JSEM MLADÁ, ŽIVOT UŽ JSEM KOLIKRÁT CHTĚLA VZDÁT, ALE VŽDY, KDYŽ MI NAPÍŠE NĚJAKÁ KAMARÁDKA ČI SE DOZVÍM NĚJAKOU PŘÍZNIVOU INFORMACI, HNED JE MI LÉPE A CHMURY JSOU ZAŽEHNÁNY.
Nemám jednoduchý život, ale internet mi pomáhá i v tom,že si mohu přečíst noviny, co je ve světě nového, velmi ráda čtu - tak si často koupím nějakou doporučenou knihu. Naposledy to byla kniha od B. Nesvadbové "Pohádkář".
Jsem zkrátka v plném invalidním důchodu, ale nejsem žádná "chudinka", která se lituje - spíše naopak -jsem optimistka a na internetu najdu vždy, co mě potěší, udělá radost. Žiji v činžáku, kde je spousta starých lidí. Je jasné, že se nevěnuji jen internetu, že chodím na procházky, na nákupy, uklízím, vařím, žehlím, peru, ale upřímně řečeno: "ŽIVOT BEZ INTERNETU SI UŽ NEDOVEDU PŘEDTAVIT. STAL SE MÝM "DENNÍM SPOLEČNÍKEM".