Příspěvek na zvláštní pomůcku (2. část): Jak zákon vymezuje těžké zrakové postižení?

Úvod
V první části jsme si ukázali, že samotná skutečnost, že má člověk zrakové postižení, ani držení průkazu osoby se zdravotním postižením automaticky nezakládají nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku. Rozhodující je, zda zdravotní stav splňuje podmínky stanovené zákonem.
V běžném životě se nejčastěji setkáváme s označením nevidomost nebo slabozrakost. Pro účely posouzení nároku na příspěvek však zákon pracuje s přesně vymezenými kategoriemi těžkého zrakového postižení. Ty nejsou založeny pouze na samotné diagnóze, ale na odborných kritériích uvedených v příloze zákona č. 329/2011 Sb., která slouží jako podklad pro posuzování nároku na příspěvek.

Jak zákon vymezuje těžké zrakové postižení?
Příloha zákona č. 329/2011 Sb. vymezuje zdravotní stavy, které jsou pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku považovány za těžké zrakové postižení. Nepracuje přitom pouze s běžnými označeními, ale stanoví přesná odborná kritéria, podle nichž se zdravotní stav posuzuje.
Za těžké zrakové postižení se podle přílohy zákona považuje:
úplná nevidomost obou očí,
praktická nevidomost obou očí,
těžká slabozrakost obou očí,
ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku.
Každá z uvedených kategorií je v zákoně vymezena pomocí konkrétních odborných kritérií. Posudkový lékař ani Úřad práce proto nevycházejí pouze z názvu diagnózy, ale z hodnot, které zákon přesně stanoví. Právě jednotlivým kategoriím se budeme věnovat podrobněji.
Právní zdroje této kapitoly
 
Veškeré legislativní definice uvedené v následujících kapitolách vycházejí z:
e-Sbírky – zákona č. 329/2011 Sb., přílohy, bodu 2,
Ministerstva práce a sociálních věcí – úplného znění zákona č. 329/2011 Sb. včetně přílohy.

Úplná nevidomost obou očí
Co říká zákon
Příloha zákona č. 329/2011 Sb. vymezuje úplnou nevidomost obou očí takto:
„Úplná nevidomost obou očí, ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí.“
Co to znamená v praxi
Zákon považuje za úplnou nevidomost nejen stav, kdy člověk nevidí vůbec nic, ale také některé případy, kdy je zachován pouze světlocit. Rozhodující však není samotná přítomnost světlocitu, ale také to, zda je člověk schopen správně určit směr, odkud světlo přichází. Pokud je světelná projekce chybná, řadí zákon i tento stav mezi úplnou nevidomost.
Co je světlocit?
Světlocit je schopnost oka rozlišit přítomnost nebo nepřítomnost světla. Člověk se zachovaným světlocitem dokáže poznat, zda na oko dopadá světlo, aniž by rozpoznával tvary, barvy nebo předměty.
Co je světelná projekce?
Světelná projekce označuje schopnost určit, odkud světlo přichází. Pokud člověk správně určí jeho směr, hovoří se o jisté (správné) světelné projekci. Pokud směr určit nedokáže nebo jej určuje chybně, jedná se o chybnou světelnou projekci. Právě tento rozdíl je jedním z kritérií, která příloha zákona používá při rozlišení jednotlivých kategorií těžkého zrakového postižení.

Praktická nevidomost obou očí
Co říká zákon
Příloha zákona č. 329/2011 Sb. vymezuje praktickou nevidomost obou očí takto:
„Praktická nevidomost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) až světlocit s jistou světelnou projekcí nebo omezení zorného pole do 5 až 10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti.“
Co to znamená v praxi
Na rozdíl od úplné nevidomosti zde zákon předpokládá, že člověk může mít zachované určité zbytky zraku. Samotná skutečnost, že ještě vnímá světlo nebo dokáže s nejlepší možnou korekcí přečíst omezené množství optotypů, však automaticky neznamená, že nespadá do této kategorie. Rozhodující jsou přesně stanovené hodnoty zrakové ostrosti nebo rozsahu zorného pole uvedené v příloze zákona. Právě podle nich se posuzuje, zda zdravotní stav odpovídá praktické nevidomosti.
Co je zraková ostrost?
Zraková ostrost vyjadřuje schopnost oka rozlišovat jemné detaily. Vyšetřuje se při očním vyšetření pomocí optotypů a vždy se hodnotí s nejlepší možnou korekcí, tedy s brýlemi nebo kontaktními čočkami, pokud mohou zrak zlepšit. Právě tato hodnota je jedním z hlavních kritérií, která zákon používá při posuzování nároku na příspěvek.
Co znamená nejlepší možná (optimální) korekce?
Nejlepší možnou korekcí se rozumí stav po použití takové optické korekce, která umožňuje dosáhnout nejlepšího možného vidění. Při posuzování se tedy nehodnotí zrak bez brýlí nebo kontaktních čoček, ale zrak po jejich nasazení, pokud mohou vidění zlepšit.
Co je zorné pole?
Zorné pole představuje prostor, který člověk vnímá při pohledu přímo před sebe, aniž by pohyboval očima. Zákon zohledňuje nejen zrakovou ostrost, ale také rozsah zorného pole. I člověk s poměrně zachovanou centrální ostrostí může splnit podmínky praktické nevidomosti, pokud má zorné pole výrazně zúžené na hodnoty stanovené zákonem.

Těžká slabozrakost obou očí
Co říká zákon
Příloha zákona č. 329/2011 Sb. vymezuje těžkou slabozrakost obou očí takto:
„Těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu menším než 6/60 (0,10), avšak lepším nebo rovna 1/60 (0,02).“
Co to znamená v praxi
Na rozdíl od praktické nevidomosti mají osoby zařazené do této kategorie zpravidla zachovánu vyšší míru zrakových funkcí. Přesto je jejich zrakové postižení podle zákona natolik závažné, že může odůvodňovat přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku.
Rozhodujícím kritériem je především zraková ostrost po nejlepší možné korekci. Zákon přesně stanoví její rozmezí a právě podle těchto hodnot posudkový lékař hodnotí, zda zdravotní stav odpovídá této kategorii.
Je důležité zdůraznit, že označení slabozrakost, které se běžně používá v každodenním životě, nemusí automaticky znamenat splnění zákonných podmínek. Pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku se vždy posuzuje, zda zdravotní stav odpovídá kritériím uvedeným v příloze zákona.
Proč zákon uvádí přesné hodnoty zrakové ostrosti?
Zákon používá číselné hodnoty proto, aby bylo možné zdravotní stav posuzovat podle jednotných pravidel. Nestačí tedy obecné konstatování, že je člověk slabozraký. Rozhodující je výsledek odborného očního vyšetření, který prokáže, zda zraková ostrost odpovídá zákonem stanovenému rozmezí.

Ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku
Co říká zákon
Příloha zákona č. 329/2011 Sb. vymezuje tuto kategorii takto:
„Ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku, visus vidoucího oka roven nebo horší než 6/60 (0,10) nebo koncentrické zúžení zorného pole do 45 stupňů od bodu fixace.“
Co to znamená v praxi
Samotná ztráta jednoho oka nebo ztráta zraku na jednom oku ještě automaticky neznamená, že člověk splňuje podmínky této zákonné kategorie. Příloha zákona současně vyžaduje, aby bylo významně postiženo také druhé oko.
Zákon stanoví dvě možnosti. Buď musí být zraková ostrost vidoucího oka nejvýše na hodnotě 6/60 (0,10), nebo musí být zorné pole tohoto oka koncentricky zúženo na 45 stupňů od bodu fixace. Teprve při splnění těchto podmínek lze zdravotní stav zařadit do této kategorie těžkého zrakového postižení.
Co znamená ztráta visu?
Pojem visus označuje zrakovou ostrost, tedy schopnost oka rozlišovat detaily. Ztráta visu znamená, že oko tuto schopnost zcela nebo téměř zcela ztratilo. V legislativě se proto rozlišuje anatomická ztráta oka a situace, kdy oko fyzicky zůstává zachováno, jeho zraková funkce je však natolik poškozena, že je z hlediska posouzení srovnatelná se ztrátou zraku.
Co znamená koncentrické zúžení zorného pole?
Koncentrické zúžení zorného pole znamená, že člověk sice může vidět před sebe, ale jeho periferní vidění je výrazně omezené. Místo běžného širokého zorného pole vnímá pouze úzký výsek prostoru. Právě rozsah zorného pole je vedle zrakové ostrosti jedním z odborných kritérií, která zákon používá při posuzování nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku.

Jak ukazují jednotlivé zákonné definice, posouzení zdravotního stavu představuje pouze jednu z podmínek pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. Neméně důležité je také to, na jakou pomůcku je příspěvek požadován. Zákon přitom nepracuje s běžnými názvy výrobků, ale s přesně vymezenými druhy zvláštních pomůcek, jejichž legislativní označení může být pro řadu žadatelů překvapivé.