Superdávka a neformální pečující: co přináší a kde má systém slabiny

Dávka státní sociální pomoci, známá jako „superdávka“, změnila od října 2025 systém podpory domácností s nízkými příjmy. Pro rodiny, které pečují o člověka s těžkým zdravotním postižením, je důležité především to, jak nový systém posuzuje pečující osoby, pracovní aktivitu, příjmy a majetek domácnosti. Právě v těchto oblastech ale organizace zastupující lidi se zdravotním postižením upozorňují na problémy, které mohou mít pro pečující rodiny velmi konkrétní ekonomické dopady.

Superdávka sjednotila několik dřívějších sociálních dávek do jednoho systému. Nárok se posuzuje za celou domácnost a zohledňuje se její příjem, majetek, složení i náklady na bydlení. Dávka se skládá ze složky na živobytí, složky na bydlení, bonusu na dítě a pracovního bonusu.

Pro neformální pečující je zásadní zejména poslední z uvedených částí. Pracovní bonus má podle zákona zvýhodňovat domácnosti, jejichž členové mají příjem z práce nebo jiné zákonem vymezené příjmy. Platná úprava však podle organizací zastupujících pečující nedostatečně zohledňuje situaci lidí, kteří pracovat nemohou právě proto, že dlouhodobě a intenzivně pečují.

Pečující osoba může být „zranitelná“

Zákon přitom s některými pečujícími výslovně počítá jako se zranitelnými osobami. Za takovou osobu je považován mimo jiné člověk, který osobně pečuje o dítě do deseti let závislé na pomoci jiné osoby v I. stupni nebo o osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II nebo vyšším, pokud je jako osoba poskytující pomoc uveden v žádosti o příspěvek na péči nebo tuto skutečnost následně oznámí příslušnému orgánu. Zranitelnou osobou je také příjemce příspěvku na péči ve stupni II a vyšším nebo člověk s invaliditou II. či III. stupně.

Toto postavení je důležité mimo jiné kvůli podmínce pracovní aktivity. U běžných dospělých členů domácnosti zákon pracuje s požadavkem pracovní aktivity, například prostřednictvím zaměstnání alespoň v rozsahu 30 hodin měsíčně nebo podnikání.

Pro pečujícího člověka je tedy významné, že nemusí být nucen nastupovat do zaměstnání jen proto, aby splnil podmínku pracovní aktivity. To ale neznamená, že je jeho péče finančně zohledněna jako práce.

Hlavní problém: pracovní bonus

Právě zde vidí Rada vlády pro osoby se zdravotním postižením, CZEPA a další organizace zásadní problém.

Zákon stanoví, že pracovní bonus vzniká tehdy, pokud má alespoň jeden člen domácnosti příjem, který je pro tento účel započitatelný. Mezi takové příjmy patří například příjem ze zaměstnání, podnikání, některé dávky nemocenského pojištění nebo odměna pěstouna. Péče o člověka se zdravotním postižením mezi tyto příjmy zařazena není, jelikož není finančně ohodnocená.

To vytváří paradoxní situaci. Pečující osoba může vykonávat každodenní, časově velmi náročnou činnost, která jí prakticky znemožňuje zaměstnání, ale z pohledu pracovního bonusu není tato péče příjmem ani pracovní aktivitou, která by bonus zakládala.

Podkladový materiál Rady vlády upozorňuje, že péče o člověka s příspěvkem na péči ve III. nebo IV. stupni může zejména u progresivních onemocnění vyžadovat dohled a ošetřovatelské úkony v průběhu celého dne. V takových případech může být zaměstnání pečujícího člověka prakticky nemožné.

Materiál zároveň připomíná, že rodinná péče v těchto situacích fakticky nahrazuje část formální sociální či zdravotní péče. Přesto není v systému superdávky odpovídajícím způsobem zohledněna.

Co navrhují organizace změnit?

Rada vlády pro osoby se zdravotním postižením v červnu 2025 požádala Ministerstvo práce a sociálních věcí o bezodkladnou novelu zákona. Navrhla mimo jiné zohlednit ve vztahu k pracovnímu bonusu osobu pečující o člověka se zdravotním postižením ve III. nebo IV. stupni závislosti a člověka s invaliditou III. stupně.

Konkrétní návrh počítá s vytvořením kategorie osob ve „zvláštním postavení“. Patřit by do ní měla osoba pečující o dítě závislé na pomoci jiné osoby, osoba pečující o člověka ve III. nebo IV. stupni závislosti a člověk s invaliditou III. stupně. Navrhovaná výše pracovního bonusu pro tyto osoby činí 40 % minimální mzdy za předcházející kalendářní čtvrtletí.

Dalším navrhovaným řešením je uznat péči hlavní pečující osoby o člověka s příspěvkem na péči ve III. nebo IV. stupni jako pracovní aktivitu. Stejné uznání by se podle návrhu týkalo také invalidity III. stupně.

Je však důležité zdůraznit, že jde o návrhy na změnu právní úpravy, nikoli o automatický nárok, který by současný zákon již poskytoval.

Druhý problém: majetek a úspory

Další oblastí, která může být pro pečující domácnosti citlivá, je majetkový test.

Podle zákona může nárok na dávku vyloučit například vlastnictví více nemovitostí určených k bydlení nebo větší počet osobních automobilů. Zákon rovněž stanovuje limity pro souhrn peněžních prostředků domácnosti. U jednočlenné domácnosti jde o 200 tisíc korun, u dvoučlenné o 250 tisíc, u tříčlenné o 300 tisíc, u čtyřčlenné o 350 tisíc a u pětičlenné a početnější domácnosti o 400 tisíc korun.

Právě tyto limity považují zastánci pečujících rodin za problematické. Dlouhodobá péče totiž může znamenat vyšší výdaje na bezbariérové úpravy bydlení, kompenzační pomůcky, léky, terapie, rehabilitaci, dopravu nebo další služby. Rodina přitom může mít úspory vytvořené ještě v době, kdy pečující člověk pracoval. Tyto peníze však nemusí představovat „nadbytečný majetek“, ale rezervu, z níž domácnost dlouhodobě financuje zvýšené náklady spojené se zdravotním postižením.

Rada vlády proto požaduje také zmírnění pravidel pro vyloučení z nároku na dávku kvůli majetku a výši finančních prostředků u domácností, které prokážou péči o člověka ve III. nebo IV. stupni závislosti, a u lidí s invaliditou III. stupně.

Proč je to důležité pro děti v pečujících rodinách?

Dopady se nemusí týkat pouze samotného člověka se zdravotním postižením a jeho pečujícího. V domácnosti často žijí také děti.

Pokud například jeden rodič pečuje o druhého rodiče se závažným zdravotním postižením a kvůli rozsahu péče nemůže pracovat, rodina může přijít o významnou část příjmů. Pokud jsou v domácnosti zároveň děti, zvyšují se běžné životní náklady, zatímco možnost pečujícího rodiče příjem zvýšit je velmi omezená.

Podkladový materiál proto navrhuje také vyšší bonus na dítě v rodinách, kde jeden dospělý pečuje o druhého člena domácnosti se zdravotním postižením ve III. nebo IV. stupni a není zde další ekonomicky činná dospělá osoba. Cílem je, aby děti nebyly ekonomicky znevýhodněny situací, kterou samy nemohou ovlivnit.

Nejde jen o výši dávky

Debata o superdávce a pečujících tak není pouze otázkou toho, kolik korun konkrétní rodina dostane. Jde také o to, jak stát hodnotí samotnou neformální péči.

Pro rodinu může být domácí péče jediným způsobem, jak může člověk s těžkým zdravotním postižením zůstat doma a žít se svými blízkými. Pokud však pečující kvůli této péči nemůže pracovat a současně rodina narazí na majetkový limit nebo nedosáhne na pracovní bonus, může se její ekonomická situace postupně zhoršovat.

Rada vlády upozorňuje také na riziko, že nedostatečné zohlednění pečujících může vytvářet tlak na využívání institucionální péče. Z jejího pohledu by naopak sociální systém měl vytvářet podmínky, které umožní dlouhodobou péči v domácím prostředí udržet.

Co z toho plyne pro pečující?

Pro pečující rodiny je proto důležité rozlišovat mezi tím, co současná právní úprava již umožňuje, a tím, co organizace navrhují změnit.

Současný systém počítá s pečujícími jako se zranitelnými osobami a v určitých situacích je osvobozuje od požadavku pracovní aktivity. Samotná péče však není započitatelným příjmem pro pracovní bonus. Zároveň se na domácnost vztahují majetková pravidla a limity finančních prostředků.

Právě pracovní bonus a majetkové posuzování jsou proto dvěma oblastmi, u nichž Rada vlády pro osoby se zdravotním postižením požaduje změnu zákona. Cílem navrhovaných úprav je podle předkladatelů lépe zohlednit skutečnost, že dlouhodobá péče může člověku znemožnit výdělečnou činnost, aniž by to znamenalo, že je ekonomicky neaktivní nebo že jeho práce nemá společenskou hodnotu.

Pro neformální pečující proto zůstává důležité sledovat další vývoj legislativy a při posuzování nároku na dávku vycházet z konkrétní situace celé domácnosti. Zejména u rodin s člověkem ve III. nebo IV. stupni závislosti či s invaliditou III. stupně může být rozdíl mezi současnou právní úpravou a navrhovanými změnami významný.

Zdroje:

Informace č.: 57 – 2026 (Změny v DSSP od 1. 10. 2026) | Národní rada osob se zdravotním postižením ČR | pomáháme druhým

Systém znevýhodňuje pečující: Nová superdávka hází rodiny s těžce postiženými členy přes palubu – CZEPA | Česká asociace paraplegiků