Úvod

V předchozí části jsme se věnovali tomu, jak zákon č. 329/2011 Sb. vymezuje těžké zrakové postižení a jaká odborná kritéria používá při posuzování jednotlivých kategorií. Samotné vymezení zdravotního postižení však neodpovídá na další důležitou otázku: na jakou zvláštní pomůcku lze příspěvek získat?

Právě této otázce se věnujeme ve třetí části našeho seriálu.

Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek, na jejichž pořízení lze za splnění zákonných podmínek příspěvek poskytnout, stanovuje vyhláška č. 388/2011 Sb., konkrétně její příloha č. 1.

Na první pohled přitom může seznam působit poněkud nezvykle. Názvy některých pomůcek totiž neodpovídají označením, pod kterými je běžně známe v každodenním životě nebo pod kterými se s nimi můžeme setkat na trhu. Za poměrně úředním názvem se tak někdy skrývá zařízení, které čtenář dobře zná, jen mu říká jinak.

Podívejme se tedy nejprve na to, kde seznam těchto pomůcek najdeme a jak je v něm právní předpis rozděluje.

Kde hledat seznam zvláštních pomůcek?

Základním právním předpisem pro poskytování příspěvku na zvláštní pomůcku je stejně jako v předchozích částech zákon č. 329/2011 Sb. Samotný seznam druhů a typů zvláštních pomůcek však najdeme v prováděcí vyhlášce č. 388/2011 Sb., konkrétně v její příloze č. 1.

Ta pomůcky rozděluje podle jednotlivých skupin zdravotního postižení. U osob s těžkým zrakovým postižením je přitom rozdělení navázáno na kategorie zdravotního postižení uvedené v příloze zákona č. 329/2011 Sb.

Pro naši sérii je důležitá návaznost na předchozí část. Zatímco zákon č. 329/2011 Sb. vymezuje jednotlivé kategorie těžkého zrakového postižení, vyhláška č. 388/2011 Sb. na tuto úpravu navazuje a stanovuje, které zvláštní pomůcky jsou určeny jednotlivým skupinám osob s tímto postižením.

Pomůcky pro osoby se zdravotním postižením podle části I bodu 2 přílohy zákona

První skupina zvláštních pomůcek je určena osobám se zdravotním postižením uvedeným v části I bodě 2 přílohy zákona č. 329/2011 Sb.

Patří sem například:

• kalkulátor s hlasovým výstupem,
• digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem,
• speciální programové vybavení pro zrakově postižené,
• elektronická orientační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé,
• multifunkční elektronická komunikační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé,
• měřicí přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem.

Elektronická orientační pomůcka

Jedním z příkladů názvu, který může být pro běžného čtenáře méně srozumitelný, je elektronická orientační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé.

Vyhláška pod tento pojem řadí například akustické orientační majáky, vysílačky pro jejich ovládání nebo pomůcky k zachytávání vysokých překážek. Nejde tedy o jeden konkrétní typ zařízení, ale o širší skupinu pomůcek, které mohou pomáhat při orientaci a bezpečném pohybu v prostoru.

Zatímco v běžné řeči se můžeme setkat s konkrétními názvy jednotlivých zařízení, právní předpis pracuje s obecnější kategorií. Právě proto se při hledání konkrétní pomůcky v právních předpisech vyplatí sledovat nejen její běžné označení, ale také kategorii, pod kterou ji vyhláška zařazuje.

Multifunkční elektronická komunikační pomůcka

Podobně může působit také označení multifunkční elektronická komunikační pomůcka pro zrakově postižené a hluchoslepé. Už samotný název může vyvolat představu specializovaného zařízení, které se běžně používá jen v oblasti kompenzačních pomůcek.

Vyhláška je však v tomto případě konkrétnější. Pod uvedený pojem řadí stolní nebo mobilní telefony se zvětšenou a kontrastní klávesnicí, ozvučené mobilní telefony nebo tablety se speciálními funkcemi či příslušenstvím pro zrakově postižené.

V běžném životě tak můžeme mluvit jednoduše o ozvučeném telefonu nebo tabletu, zatímco právní předpis pro ně používá širší označení. Podstatné přitom není pouze samotné zařízení, ale jeho určení a způsob, jakým je přizpůsobeno potřebám člověka se zrakovým postižením.

Digitální zápisník pro zrakově postižené

Další pomůckou uvedenou ve vyhlášce je digitální zápisník pro zrakově postižené s hlasovým výstupem nebo braillským displejem.

Jde o zařízení určené k práci s informacemi, jejich zapisování a následnému čtení prostřednictvím hlasového nebo hmatového výstupu. Právě braillský displej umožňuje zobrazovat text pomocí Braillova písma, zatímco hlasový výstup převádí text do mluvené podoby.

I zde je patrný rozdíl mezi právním a běžným označením. Člověk se může v praxi setkat s označením digitální zápisník, elektronický zápisník nebo braillský zápisník, zatímco vyhláška pracuje s přesně vymezeným názvem a zároveň stanovuje, jakým způsobem má zařízení informace zpřístupňovat.

Speciální programové vybavení pro zrakově postižené

Mezi pomůcky určené osobám s těžkým zrakovým postižením patří také speciální programové vybavení pro zrakově postižené.

Na rozdíl od předchozích příkladů zde nejde o samostatné zařízení. Pomůckou může být software, který umožňuje člověku se zrakovým postižením pracovat s počítačem nebo jiným elektronickým zařízením způsobem odpovídajícím jeho potřebám.

Právní předpis proto v tomto případě neuvádí jeden konkrétní výrobek ani jednu konkrétní technologii, ale používá širší kategorii speciálního programového vybavení.

Kalkulátor s hlasovým výstupem

Poměrně jednoduše zní naopak označení kalkulátor s hlasovým výstupem. I tato pomůcka je uvedena mezi zvláštními pomůckami určenými osobám se zdravotním postižením uvedeným v části I bodě 2 přílohy zákona.

Jeho princip je přitom snadno pochopitelný: výsledek výpočtu není zpřístupněn pouze prostřednictvím displeje, ale také hlasovým výstupem, který umožňuje jeho poslech.

Měřicí přístroje pro domácnost

Vyhláška pamatuje také na měřicí přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem. Podstatou této kategorie je zpřístupnění údajů, které jsou u běžných měřicích přístrojů určeny především ke čtení zrakem.

Taková pomůcka tedy může člověku se zrakovým postižením zpřístupnit naměřenou hodnotu prostřednictvím hlasu nebo hmatového výstupu. I v tomto případě právní předpis pracuje s obecnější kategorií, nikoli s jedním konkrétním výrobkem.

Pomůcky pro osoby se zdravotním postižením podle části I bodu 2 písm. a) a b) přílohy zákona

U další skupiny se seznam rozšiřuje o pomůcky určené osobám se zdravotním postižením uvedeným v části I bodě 2 písm. a) a b) přílohy zákona č. 329/2011 Sb.

Patří sem:

• vodicí pes,
• psací stroj pro nevidomé,
• popisovací kleště pro nevidomé,
• indikátor barev pro nevidomé,
• braillský displej pro nevidomé,
• tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé,
• hlasové popisovače pro nevidomé a hluchoslepé,
• digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem.

Vodicí pes

Jednou z nejznámějších pomůcek je vodicí pes. Zatímco u většiny pomůcek vyhláška stanovuje jejich druh a případně blíže popisuje, co do dané kategorie patří, u vodicího psa existuje také samostatná příloha vyhlášky, která stanovuje dovednosti, jež musí vodicí pes splňovat.

Psací stroj pro nevidomé

Poněkud nezvykle může dnes působit označení psací stroj pro nevidomé. Vyhláška jej stále uvádí mezi zvláštními pomůckami určenými osobám s úplnou nebo praktickou nevidomostí.

Nejde přitom o běžný psací stroj, jaký si pod tímto názvem může představit člověk, který se se staršími mechanickými psacími stroji setkal. Označení vychází z tradičních pomůcek pro zápis Braillova písma. V praxi se proto můžeme setkat také s označením mechanický braillský psací stroj.

Popisovací kleště pro nevidomé

Další položkou jsou popisovací kleště pro nevidomé. Jde o pomůcku určenou k vytváření reliéfního značení, které lze následně rozpoznat hmatem.

V běžném prostředí taková pomůcka může sloužit například k označení předmětů nebo jejich částí. Právě zde je dobře vidět, že seznam ve vyhlášce neobsahuje pouze elektronická zařízení. Zahrnuje i jednoduché pomůcky, jejichž účelem je zpřístupnit informace prostřednictvím hmatu.

Indikátor barev pro nevidomé

Pod označením indikátor barev pro nevidomé se skrývá pomůcka, která umožňuje rozpoznat barvu předmětu prostřednictvím jiného smyslového výstupu, typicky hlasového.

Pro člověka, který barvy nemůže spolehlivě rozlišovat zrakem, může jít o praktickou pomůcku při každodenních činnostech, například při výběru oblečení nebo rozlišování různě barevných předmětů.

Braillský displej

Braillský displej pro nevidomé patří mezi pomůcky, u nichž je běžné označení velmi blízké názvu používanému ve vyhlášce.

Braillský displej převádí textové informace z počítače, telefonu nebo jiného zařízení do podoby, kterou lze číst hmatem prostřednictvím Braillova písma. Jednotlivé znaky se zobrazují pomocí pohyblivých bodů na jeho hmatové řádce.

V seznamu vyhlášky se braillský displej objevuje samostatně. Současně je braillský displej součástí vymezení některých dalších pomůcek, například digitálního zápisníku pro zrakově postižené.

Tiskárna reliéfních znaků

Další pomůckou je tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé. Na rozdíl od běžné tiskárny nevytváří informace pouze na ploše papíru, ale umožňuje jejich zobrazení v podobě hmatově vnímatelných znaků.

V praxi tak může sloužit k vytváření dokumentů nebo jiných materiálů v Braillově písmu či v podobě reliéfní grafiky.

Hlasové popisovače

Vyhláška dále uvádí hlasové popisovače pro nevidomé a hluchoslepé. Už samotné označení napovídá, že jejich účelem je zpřístupnit informace o předmětech nebo jejich vlastnostech prostřednictvím hlasového výstupu.

Tato kategorie je zajímavá právě tím, že právní předpis používá poměrně obecný název. V běžném životě se přitom můžeme setkat s různými konkrétními zařízeními a technologiemi, které plní obdobnou funkci.

Digitální čtecí přístroj

Mezi pomůckami určenými osobám s úplnou nebo praktickou nevidomostí najdeme také digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem.

Za tímto poměrně úředním názvem se skrývá zařízení určené ke zpřístupnění tištěných nebo jinak vizuálně dostupných informací prostřednictvím hlasového výstupu. V praxi se můžeme setkat s označením čtecí zařízení, případně s pojmem OCR čtečka, podle technologie, kterou konkrétní zařízení používá.

Právě tento příklad dobře ukazuje rozdíl mezi názvem pomůcky v právním předpisu a názvy používanými v běžné řeči. Vyhláška nemusí používat obchodní ani technologické označení konkrétního zařízení, ale stanovuje kategorii pomůcky a její základní účel.

Pomůcky pro osoby se zdravotním postižením podle části I bodu 2 písm. a) až c) přílohy zákona

Třetí skupina pomůcek je oproti předchozím dvěma výrazně menší. Vyhláška do ní řadí pouze diktafon a kameru s hlasovým výstupem. Tyto pomůcky jsou určeny osobám se zdravotním postižením uvedeným v části I bodě 2 písm. a) až c) přílohy zákona č. 329/2011 Sb.

Diktafon

U diktafonu tentokrát legislativní označení nepřináší žádné zvláštní překvapení. Jde o zařízení určené k pořizování zvukových záznamů, které může být využíváno například při zaznamenávání poznámek, přednášek nebo jiných informací.

Zajímavější je v tomto případě především skutečnost, že diktafon je ve vyhlášce uveden jako samostatná zvláštní pomůcka, přestože jde o zařízení, které může mít i mnoho běžných využití mimo oblast kompenzačních pomůcek.

Kamera s hlasovým výstupem

Mnohem zajímavější příklad rozdílu mezi běžným a legislativním označením představuje kamera s hlasovým výstupem.

Tato pomůcka byla do vyhlášky v současné podobě zařazena novelou účinnou od 1. ledna 2022. Důvodová zpráva k novele vysvětluje, že šlo o reakci na vývoj těchto zařízení a zkušenosti s jejich používáním. Zároveň uvádí, že kamery s hlasovým výstupem, někdy označované jako „mluvící kamery“, byly vyčleněny z dosavadní kategorie digitálních čtecích přístrojů a byla pro ně vytvořena samostatná položka.

Právě označení „kamera s hlasovým výstupem“ proto nemusí být na první pohled úplně výstižné pro zařízení, které si pod ním člověk představí. Nejde totiž pouze o běžnou kameru doplněnou o reproduktor. Legislativní kategorie vychází z konkrétního způsobu využití těchto zařízení jako kompenzační pomůcky.

Rozdělení mezi digitální čtecí přístroj a kameru s hlasovým výstupem je přitom důležité. Vyhláška je dnes uvádí jako dvě samostatné položky a každá z nich má v systému zvláštních pomůcek vlastní místo.

Právě na této pomůcce je dobře vidět, že seznam ve vyhlášce není neměnným katalogem technologií z doby jejího vzniku. Právní úprava se může měnit spolu s vývojem pomůcek a s tím, jak se nové technologie v praxi používají.

Pomůcky pro osoby se zdravotním postižením podle části I bodu 2 písm. b) až d) přílohy zákona

Poslední skupina pomůcek uvedených v části věnované těžce zrakově postiženým osobám je určena osobám se zdravotním postižením uvedeným v části I bodě 2 písm. b) až d) přílohy zákona č. 329/2011 Sb. Vyhláška do této skupiny řadí dvě pomůcky: kamerovou zvětšovací lupu a digitální zvětšovací lupu.

Kamerová zvětšovací lupa a digitální zvětšovací lupa

U obou názvů je přitom patrné, že právní předpis pracuje s poměrně přesným označením konkrétního typu pomůcky. V běžné řeči se můžeme setkat také s pojmy elektronická lupa, kamerová lupa nebo digitální lupa. Tyto názvy ale nemusí vždy označovat zcela totožné zařízení a při posuzování konkrétní pomůcky je proto podstatné její skutečné provedení a účel.

Kamerová zvětšovací lupa využívá kameru k sejmutí předlohy a následnému zvětšení jejího obrazu. Uživatel tak může například číst text, prohlížet obrázky nebo pracovat s dalšími předlohami, které by pro něj při běžném zobrazení byly obtížně čitelné.

Digitální zvětšovací lupa pracuje rovněž se zvětšením obrazu, ale její konstrukce a způsob zpracování obrazu mohou být od kamerové lupy odlišné. V současné době se navíc jednotlivé technologie stále více prolínají a hranice mezi různými typy elektronických lup není z pohledu běžného uživatele vždy zřejmá.

Právě zde se proto opět ukazuje význam přesného legislativního označení. Vyhláška nepracuje s názvy jednotlivých výrobců ani s obchodními názvy konkrétních zařízení, ale stanovuje kategorie pomůcek, které odpovídají jejímu právnímu vymezení.

Praktický průvodce pojmem

Srovnatelná pomůcka

Seznam druhů a typů zvláštních pomůcek uvedený ve vyhlášce č. 388/2011 Sb. není uzavřený pouze na pomůcky, které jsou v něm výslovně vyjmenovány. Zákon umožňuje poskytnout příspěvek také na pomůcku, která v příloze vyhlášky uvedena není, pokud je z hlediska využití srovnatelná s některou z pomůcek, které v ní uvedeny jsou.

Srovnatelnost se posuzuje vždy u konkrétní pomůcky a ve vztahu ke konkrétnímu žadateli. Nejde tedy o automatické rozšíření seznamu o jakékoli nové zařízení nebo technologii, která plní podobnou funkci. Při posuzování se vychází především z toho, zda je daná pomůcka z hlediska svého využití srovnatelná s některým druhem nebo typem pomůcky uvedeným ve vyhlášce.

Tento princip má význam zejména v oblasti technologií, které se rychle vyvíjejí. Konkrétní podoba pomůcek se může měnit, zatímco právní předpis pracuje s určitými kategoriemi a jejich vymezením. Možnost posoudit srovnatelnou pomůcku tak umožňuje zohlednit i zařízení, která v seznamu nejsou uvedena pod vlastním názvem.

Závěr

Vyhláška č. 388/2011 Sb. tak pro osoby s těžkým zrakovým postižením vytváří poměrně rozsáhlý seznam zvláštních pomůcek – od jednoduchých pomůcek pro každodenní použití přes zařízení využívající hlasový nebo hmatový výstup až po moderní elektronické technologie.

Při jeho čtení je zároveň potřeba počítat s tím, že právní předpis používá vlastní terminologii. Název pomůcky ve vyhlášce proto nemusí vždy odpovídat názvu, pod kterým je stejné nebo podobné zařízení známé v běžném životě. Právě porozumění těmto pojmům může výrazně usnadnit orientaci v tom, jaké možnosti právní úprava nabízí.

V předchozích třech částech jsme si postupně vysvětlili, co je příspěvek na zvláštní pomůcku, jak zákon vymezuje těžké zrakové postižení a jaké druhy pomůcek právní úprava uvádí. V další části se proto můžeme zaměřit na další praktickou otázku: za jakých podmínek lze příspěvek na konkrétní pomůcku získat a jak se stanovuje jeho výše.