Pomoc, nebo krok zpět? Novela zaměstnanosti může změnit budoucnost lidí se zdravotním postižením

Připravovaná novela zákona o zaměstnanosti a související změny zákona o integračním sociálním podniku jsou ministerstvem práce a sociálních věcí představovány jako krok k efektivnějšímu a transparentnějšímu systému podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením (OZP). Při podrobnějším čtení návrhu však vyvstává otázka, zda některé změny nepřinesou přesně opačný efekt – menší ochotu zaměstnavatelů vytvářet pracovní místa pro OZP a ve svém důsledku větší sociální izolaci těch, kterým má systém pomáhat.

Navrhovaná novela mění řadu ustanovení zákona o zaměstnanosti i zákona o integračním sociálním podniku. Nejde přitom pouze o technické úpravy nebo zpřesnění terminologie. Zásahy se dotýkají samotných ekonomických parametrů podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením, podmínek poskytování příspěvků i fungování chráněného trhu práce. Účinnost změn je navržena od 1. ledna 2027.

Co ministerstvo od změn očekává

Podle důvodové zprávy mají navrhované změny především:

• zpřesnit systém podpory zaměstnávání OZP,
• odstranit nejednotný výklad některých ustanovení,
• lépe zacílit veřejnou podporu,
• omezit prostor pro zneužívání příspěvků,
• zvýšit transparentnost poskytovaných dotací.

Nová pravidla, nové podmínky

Mezi nejvýznamnější změny patří úprava příspěvků na zřízení pracovních míst pro OZP, změna výše některých příspěvků, nová definice provozního asistenta, úprava uznatelných provozních nákladů, zpřísnění podmínek pro jejich poskytování i nové povinnosti zaměstnavatelů při žádostech o podporu. Novela zároveň mění některá pravidla náhradního plnění a upravuje fungování integračních sociálních podniků, zejména nakládání s fondem reinvestice zisku.

Důvodová zpráva opakovaně zdůrazňuje snahu zpřesnit systém, zvýšit jeho efektivitu, odstranit nejasnosti a lépe zacílit veřejnou podporu. Tento cíl je legitimní. Každý systém pracující s veřejnými prostředky musí být transparentní a odolný vůči zneužívání.

Otázkou ale zůstává, zda navržené změny zároveň dostatečně zohledňují ekonomickou realitu zaměstnavatelů, kteří pracovní místa pro OZP vytvářejí.

Návrh zákona mimo jiné přináší:

• změny příspěvků na zřízení pracovních míst pro OZP,
• novou úpravu příspěvků na provozní náklady,
• zavedení institutu provozního asistenta,
• změny pravidel pro poskytování příspěvků na chráněném trhu práce,
• úpravu podmínek náhradního plnění,
• změny fungování integračních sociálních podniků, zejména fondu reinvestice zisku,
• nové kontrolní mechanismy a administrativní povinnosti zaměstnavatelů.

Zaměstnavatelé nerozhodují jen podle dobré vůle

Zaměstnávání OZP představuje pro řadu zaměstnavatelů vyšší náklady než zaměstnávání běžných pracovníků. Nejde pouze o stavební úpravy pracovišť nebo speciální vybavení. Často je nutné přizpůsobit organizaci práce, zajistit individuální podporu, delší zaškolení nebo průběžnou pomoc při výkonu práce.

Právě proto český systém dlouhodobě stojí na kombinaci motivace zaměstnavatelů a finanční kompenzace zvýšených nákladů. Novela však v několika ustanoveních mění výši příspěvků, upravuje limity jejich poskytování a zavádí nové podmínky pro jejich uplatnění.

Samotná důvodová zpráva předpokládá efektivnější využívání veřejných prostředků. Nelze však přehlédnout, že z pohledu zaměstnavatelů může být výsledkem také nižší ekonomická motivace vytvářet nová pracovní místa pro OZP.

To samozřejmě neznamená, že zaměstnavatelé zaměstnávají OZP pouze kvůli příspěvkům. Ty ale často představují rozdíl mezi ekonomicky udržitelným a ztrátovým pracovním místem.

Co může novela znamenat v praxi

• nižší ekonomickou motivaci některých zaměstnavatelů vytvářet nová pracovní místa pro OZP,
• menší počet pracovních příležitostí zejména pro osoby s těžším zdravotním postižením,
• složitější financování zvýšených nákladů spojených se zaměstnáváním těchto pracovníků,
• vyšší administrativní náročnost při čerpání příspěvků.

Největší otázkou je otevřený trh práce

Ve veřejné debatě bývá zaměstnávání OZP často spojováno především s chráněným trhem práce. Méně se však mluví o tom, že dlouhodobým cílem sociální politiky je co nejširší zapojení OZP do běžného pracovního prostředí.

Právě zaměstnávání na otevřeném trhu práce představuje jednu z nejúčinnějších forem sociální inkluze. Přináší možnost profesního růstu, každodenní kontakt s kolegy, větší samostatnost i přirozené začlenění do společnosti.

Pokud by novela vedla ke snížení motivace zaměstnavatelů vytvářet podporovaná pracovní místa, dopady by se neprojevily pouze v počtu pracovních smluv. Mohly by se promítnout do celkového postavení lidí se zdravotním postižením ve společnosti.

Zaměstnání není jen zdroj příjmů

Při diskusi o příspěvcích často zaznívají čísla. Kolik stát vydá, kolik ušetří nebo kolik činí jednotlivé limity.

Jenže pro mnoho lidí s těžkým zdravotním postižením zaměstnání představuje něco mnohem podstatnějšího.

Je to důvod každé ráno vstát, být součástí pracovního kolektivu, navazovat mezilidské vztahy, získávat nové zkušenosti a podílet se na běžném životě společnosti. Práce pomáhá udržovat sociální kontakty, posiluje sebevědomí a dává člověku možnost být aktivním účastníkem veřejného života, nikoliv pouze příjemcem sociální podpory.

Pokud se pracovní příležitosti zúží, může být důsledkem nejen vyšší nezaměstnanost OZP, ale také jejich větší sociální izolace. Právě lidé s těžkým tělesným postižením bývají často ohroženi osamělostí, kterou si bolestně uvědomují, více než většina populace a zaměstnání pro ně představuje jeden z nejvýznamnějších prostředků přirozené socializace.

Pro mnoho lidí se zdravotním postižením znamená:

• každodenní kontakt s ostatními lidmi,
• prevenci sociální izolace,
• možnost profesního rozvoje,
• vyšší míru samostatnosti,
• finanční prostředky na služby podporující nezávislý život, například osobní asistenci,
• zachování důstojnosti a aktivní role ve společnosti.

Ekonomické důsledky mohou být větší, než se zdá

Existuje ještě jeden rozměr, který se v legislativních debatách objevuje jen výjimečně.

Řada lidí se zdravotním postižením financuje ze svého pracovního příjmu služby, které jim umožňují žít samostatně. Typickým příkladem je osobní asistence. Přestože stát její poskytování podporuje, rozsah veřejně financovaných služeb často nepokrývá skutečné potřeby jejich uživatelů.

Právě vlastní výdělek umožňuje mnoha lidem využívat asistenci v takovém rozsahu, aby mohli pracovat, studovat, cestovat nebo žít mimo institucionální péči.

Pokud zaměstnání ztratí nebo nové pracovní místo vůbec nevznikne, nepůjde jen o výpadek příjmu. Může to znamenat omezení potřebné péče osobní asistence, ztrátu samostatnosti, větší závislost na rodině nebo zvýšenou potřebu jiných forem sociální podpory.

V takovém případě by se úspora veřejných prostředků v jedné části systému mohla promítnout do vyšších nákladů v části jiné.

Efektivita nesmí vytlačit smysl podpory

Nelze zpochybňovat snahu státu nastavit jasnější pravidla poskytování veřejných prostředků. Transparentnost, kontrola jejich využívání i prevence zneužívání jsou legitimní cíle, které si zaslouží podporu.

Stejně důležité je však neztratit ze zřetele, proč systém podpory zaměstnávání OZP vůbec existuje. Jeho cílem není pouze administrace příspěvků. Smyslem je umožnit lidem se zdravotním postižením pracovat, být ekonomicky aktivní, žít samostatně a podílet se na životě společnosti.

Právě proto by při projednávání novely neměla být hlavní otázka pouze to, kolik stát na jednotlivých příspěvcích ušetří. Stejně důležité je ptát se, zda navržené změny zachovají dostatečnou motivaci zaměstnavatelů vytvářet pracovní příležitosti pro OZP.

Protože každé pracovní místo, které nevznikne, neznamená jen jedno číslo ve statistice. Může znamenat člověka, který přijde o možnost být součástí pracovního kolektivu, udržet si sociální vazby, financovat potřebnou podporu a žít důstojný, samostatný život.

A právě tuto cenu žádná tabulka státních výdajů nikdy plně nevyčíslí.

Za každým číslem v tabulkách státní podpory stojí konkrétní člověk. Člověk, který ráno vstává do práce navzdory svému zdravotnímu omezení, protože nechce být závislý jen na dávkách. Člověk, který si ze své výplaty hradí osobní asistenci, aby mohl žít ve svém domově, nikoli v pobytové službě. Člověk, pro něhož kolegové nejsou jen spolupracovníci, ale často i nejbližší sociální kontakty. Právě na tyto lidi bude mít připravovaná novela skutečný dopad – mnohem dříve, než se její ekonomické efekty projeví ve státním rozpočtu.

Na stránkách NRZP ČR naleznete ke stažení:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 468/2024 Sb., o integračním sociálním podniku;
• platné znění s vyznačenými změnami;
• důvodovou zprávu.

Vaše případné připomínky k těmto dokumentům zasílejte na adresu v.krasa@nrzp.cz nejpozději do 6. srpna 2026.

Zdroje:

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR

Platné znění dotčených částí zákonů s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 468/2024 Sb., o integračním sociálním podniku

Důvodová zpráva k návrhu novel zákonů