Praha potřebuje více osobní asistence. Politici diskutovali o budoucnosti sociálních služeb

Více než tři tisíce odmítnutých žádostí o osobní asistenci, nedostatek pracovníků i nedostupnost služeb pro lidi s nejtěžším postižením. To byla hlavní témata předvolební debaty s kandidátkami a kandidátem na pražský magistrát, kterou uspořádala Asistence o.p.s. Společným jmenovatelem diskuse byla potřeba rozšířit terénní služby a zajistit lidem možnost žít co nejdéle v domácím prostředí.

Praha v roce 2024 odmítla více než tři tisíce žadatelů o osobní asistenci. O rok dříve jich bylo něco přes dva tisíce. Na rostoucí poptávku po sociálních službách upozornil na předvolební debatě organizované Asistencí o.p.s. její ředitel Erik Čipera. Podle něj se navíc zpomalil růst kapacit osobní asistence. Zatímco v předchozím období se dařilo navyšovat objem služby o více než 60 tisíc hodin ročně, v současnosti je to přibližně polovina.

Pozvání do debaty přijali Zuzana Freitas (Piráti), Lucie Pechová (SPOLU), Hana Novotná (STAN), Lenka Vedralová (ANO) a Jan Jaroš (Praha sobě). Diskusi moderovali Sarah Hujkari z komunitního centra Petrklíč a Erik Čipera z Asistence o.p.s.

Nedostatek peněz i pracovníků

Jedním z hlavních témat byla otázka financování. Praha podle diskutujících přispívá na sociální služby výrazně více než jiné kraje, současně však dostává z Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) relativně méně prostředků. Zástupci organizací proto upozorňovali, že bez dalšího financování nebude možné potřebné kapacity rozšiřovat.

Zuzana Freitas zdůraznila, že samotné peníze problém nevyřeší. Praha se podle ní musí zaměřit také na nedostatek pracovníků. Piráti proto ve svém programu počítají s motivačními opatřeními v oblasti bydlení a s možností zapojit zahraniční pracovníky prostřednictvím rekvalifikací a jazykových kurzů.

Podporu dostupného bydlení pro pracovníky v sociálních službách navrhla také Lenka Vedralová. Podle ní by měli být zařazeni do pražského programu nájemního bydlení určeného pro potřebné profese. Připomněla rovněž potřebu rozšiřovat odlehčovací služby a denní stacionáře, které umožňují rodinám pečujícím o své blízké alespoň na čas si odpočinout.

Péče doma a dostupné služby v okolí

Významnou část debaty tvořila otázka, jak lidem umožnit zůstat co nejdéle doma a zároveň zajistit potřebnou podporu jejich rodinám. Hana Novotná upozornila, že dostupná data o odmítnutých žádostech nebo o počtech dětí ve speciálních školách nestačí. Je nutné na ně navázat konkrétními službami, které lidem pomohou v dalších životních etapách.

Jako příklad uvedla projekt Zkratka domů na Praze 10, který propojuje zdravotní a sociální péči. Pacienti se díky intenzivní podpoře terénních služeb mohou dříve vrátit z nemocnice domů. Význam projektu se odráží i ve snížení případů návratů do nemocnice. Projekt podle dosavadních zkušeností přináší pozitivní výsledky a mohl by se stát inspirací i pro další městské části.

Zatímco část diskutujících zdůrazňovala potřebu rozvíjet terénní služby, zazněla také otázka dostupnosti pobytových zařízení. Jan Jaroš upozornil, že řada Pražanů musí kvůli nedostatku míst odcházet do zařízení vzdálených desítky až stovky kilometrů od svého domova. Podle něj by Praha měla důsledněji budovat vlastní kapacity na svém území, zejména komunitní pobytové služby, které lidem umožní zůstat v kontaktu s rodinou a přáteli.

Lucie Pechová naopak připomněla, že některá zařízení ve Středočeském kraji mohou být pro Pražany dostupnější než zařízení na opačném konci metropole. Podstatná je podle ní především kvalita péče a skutečná vzdálenost od rodiny. Za důležité považuje rovněž rozšiřování terénních, odlehčovacích i pobytových služeb a jejich vzájemnou provázanost.

Neformální pečující potřebují vystřídat

Diskuse se věnovala také rodinám, které zajišťují náročnou péči o své blízké. Hana Novotná připomněla, že podle výzkumu, který měla k dispozici, je v 84 % případů hlavním pečujícím člen rodiny, nejčastěji matka. Péče zabírá často deset až jedenáct hodin denně. Dostupnější terénní a odlehčovací služby by proto mohly pečujícím umožnit návrat alespoň na částečný úvazek do zaměstnání.

Jan Jaroš upozornil na potřebu krizové podpory pro rodiny, které se náhle ocitnou v situaci, kdy nemohou o svého blízkého pečovat. Může jít například o vlastní hospitalizaci pečujícího nebo o potřebu krátkodobého odpočinku. Navrhl proto zvážit vytvoření pohotovostní služby na úrovni Prahy.

Na problémy rodin upozornila také Lucie Ovsenáková z řad neformálně pečujících. Podle ní řada rodin využívá neformální, nedotované služby, protože oficiální nabídka nestačí nebo nedokáže pokrýt jejich potřeby. Zvlášť obtížná je situace lidí, kteří potřebují náročné zdravotní úkony, například odsávání dýchacích cest nebo výživu prostřednictvím PEG, kvůli čemuž je odlehčovací služby odmítají přijímat. Pro tyto rodiny často neexistuje dostupná služba, která by pečujícího zastoupila.

Dobrovolníci jako důležitá součást pomoci

Dalším tématem byla podpora dobrovolnictví. Jan Jaroš, který má sám zkušenost s dobrovolným poskytováním osobní asistence, i zástupci organizací upozornili, že dobrovolníci mohou významně doplňovat profesionální služby, jejich činnost však vyžaduje koordinaci, přípravu a finanční zajištění.

Lucie Pechová představila zkušenost ze svého působiště na Praze 2, kde dobrovolníci pomáhají seniorům například se společenskými aktivitami či venčením psů. Studenti mohou získat dostupné bydlení výměnou za pomoc seniorům. Fungující systém podle ní stojí na koordinaci a přípravě dobrovolníků, které zajišťuje Centrum sociálních služeb Prahy 2.

Účastníci se shodli, že dobrovolnictví může být významným doplňkem sociálních služeb, nikoliv však náhradou odborné péče. Zazněla proto potřeba vytvořit také na úrovni hlavního města dotační podporu pro organizace, které dobrovolníky zajišťují.

Debata ukázala, že pražské sociální služby čeká v příštích letech řada úkolů. Vedle rozšiřování kapacit je třeba řešit nedostatek pracovníků, stabilní financování, koordinaci péče i podporu rodin. Zástupci různých politických uskupení se shodli na tom, že stárnutí populace a rostoucí potřeba péče vyžadují dlouhodobé plánování. Zazněla také výzva, aby sociální služby patřily mezi priority příštího vedení Prahy, neboť dosud byly vždy jen doplňkem za hlavními tématy jako doprava či bydlení.

Záznam debaty můžete zhlédnout zde: