Děti se učí chápat emoce už v mateřské škole. Pilotní ověření potvrzuje přínosy socio-emočního učení

Jak děti podpořit v tom, aby lépe rozuměly svým pocitům, zvládaly stres a budovaly zdravé vztahy? Jednou z odpovědí je socio-emoční učení (SEL), které se zaměřuje právě na rozvoj těchto dovedností už od raného věku. Nová metodika s názvem „Poznáváme sebe a druhé“ byla během uplynulého roku testována v mateřských školách v rámci pilotního projektu organizace SOFA a Nadace Albatros. Výsledky ukazují, že tento přístup má výrazný pozitivní dopad jak na děti, tak na pedagogy.

Pilotní projekt v praxi

Do pilotáže se zapojily tři mateřské školy s různorodým zázemím. Učitelky prošly odborným školením a po celou dobu měly k dispozici metodickou podporu v podobě průvodkyně, která jim pomáhala začleňovat nové aktivity do každodenní práce s dětmi.

Socio-emoční učení představuje dlouhodobý proces, během něhož si děti osvojují schopnost porozumět vlastním emocím, zvládat náročné situace, stanovovat si cíle, vnímat druhé a činit odpovědná rozhodnutí.

Viditelné změny už po několika měsících

Podle zapojených učitelek se pozitivní změny objevily už během prvního pololetí. Děti začaly lépe rozpoznávat a pojmenovávat své emoce, zlepšila se jejich schopnost regulovat chování a posílila se i jejich sebedůvěra.

Změny se projevily například v:

• větší schopnosti zvládat emoce,
• lepším sebeovládání, zejména u dětí s náročnějším chováním,
• ochotě požádat o pomoc,
• otevřenější komunikaci a sdílení mezi dětmi i směrem k učitelům.

Děti zároveň projevovaly více empatie – nejen vůči sobě navzájem, ale i k dospělým ve svém okolí.

Přínosy i pro pedagogy

Zavedení metodiky ovlivnilo také práci učitelek. Ty začaly více vnímat aktuální potřeby dětí a pružněji přizpůsobovat aktivity atmosféře ve třídě. Výuka se tak stala citlivější a více zaměřená na individuální prožívání dětí.

Metodika jako inspirace, ne striktní návod

Pedagožky ocenily především praktičnost a srozumitelnost metodiky. Nejde o pevně daný soubor pravidel, ale o flexibilní nástroj, který nabízí inspiraci a konkrétní aktivity.

Velmi dobře se osvědčily například pohybové hry nebo vizuální pomůcky, jako jsou karty a plakáty. Zkušenosti ale také ukázaly, že je potřeba některé aktivity upravovat podle věku dětí a dynamiky konkrétní skupiny.

Význam podpory a sdílení zkušeností

Důležitým faktorem úspěchu byla průběžná metodická podpora – školení, konzultace i sdílení mezi učitelkami. Díky tomu se pedagogové dokázali lépe zorientovat v novém přístupu a postupně si osvojili větší jistotu při jeho využívání.

S rostoucí zkušeností se navíc metodika stala přirozenou součástí každodenní praxe. Většina zapojených učitelek plánuje s tímto přístupem pracovat i nadále. Zároveň se ukazuje, že delší časové zapojení by mohlo přinést ještě výraznější dopady.

Důraz na další rozvoj

Pilotní projekt otevřel také otázku dalšího šíření ověřených přístupů. Podle realizátorů má cílená práce s emocemi potenciál zásadně proměnit fungování mateřských škol a přispět k prevenci vzdělávacích nerovností už v raném věku.

SEL jako základ školní připravenosti

Výsledky pilotáže potvrzují, že socio-emoční učení může být klíčovým nástrojem pro podporu duševní pohody, odolnosti i vztahů mezi dětmi. Zároveň pomáhá dětem lépe zvládat přechod na základní školu, který bývá spojený se stresem a nejistotou.

Právě v době, kdy se zpřísňují podmínky pro odklady školní docházky, nabývá systematická podpora těchto dovedností na ještě větším významu. Socio-emoční učení se tak ukazuje jako důležitá součást moderního vzdělávání, která pomáhá dětem nejen ve škole, ale i v životě.

Zdroj: TZ SOFA