Výtahy do škol, 2. část: Povinná školní docházka, nepovinná opatření. Jak novela stavebního zákona zkomplikuje žákům a studentům s postižením přístup k právu na vzdělání a co s tím

V polovině září prezident Petr Pavel podepsal velkou novelu stavebního zákona, který vstoupí v platnost 1. 1. 2027. Nový stavební zákon v sobě však kromě zmírnění byrokratické zátěže nové výstavby skrývá také kličky a výjimky, díky kterým bude možné obcházet požadavky na bezbariérovost a přístupnost staveb. Jak se tato skutečnost dotkne škol, které ještě nedisponují výtahy? A jak tyto změny dopadnou na rodiče a děti, pro něž je bezbariérový přístup nezbytný pro uplatnění jejich práva na vzdělání? Jakou váhu v řešení těchto palčivých otázek má antidiskriminační zákon? Jakou podporu nabídne pečujícím rodičům projekt Výtahy do škol? Odpovědi na tyto otázky vám přinášíme ve druhé části našeho seriálu.

Rodič nemá být protivník školy

Jindra Landová, zakladatelka projektu Výtahy do škol, nechce stavět rodiče proti ředitelům. Ti podle ní často nejsou původci problému, ale sami se ocitají v systému, v němž mají omezené možnosti něco změnit. Podobně nelze veškerou odpovědnost přenést na jednotlivé obce. Pokud má zřizovatel financovat nákladnou rekonstrukci bez dostatečné podpory, poradenství a dlouhodobého plánu, musí rozhodovat mezi řadou legitimních potřeb.

Potíž je právě v rozdělení odpovědnosti. Stát stanovuje pravidla a metodicky školství řídí, zřizovatel odpovídá za budovu, škola řeší každodenní provoz – a rodič nakonec často obchází všechny tyto články a snaží se je přimět ke spolupráci. Přitom by to neměl být právě on, kdo musí disponovat znalostí stavebního práva, hledat dotační programy a přesvědčovat jednotlivé instituce, že jeho dítě má ze zákona mít možnost chodit do školy.

„Zákon je na straně rodičů, ale informace chybí,“ říká Landová. Právě proto by podle ní v systému vedle technické pomoci potřebovali místo také poradci pro legislativu a financování, kteří by dokázali pomoci rodičům i školám najít cestu od požadavku k uskutečnitelnému řešení.

Sama se mezitím snaží posilovat rodiče jiným způsobem. Organizuje semináře pro pečující zaměřené na sebepoznání, sebepéči, budování odolnosti a praktických kompetencí. Jejich smyslem je, aby rodiče dokázali hájit práva svých dětí a nebyli v jednáních odkázáni na pocit, že žádají o výjimku.

Jenže odolnost rodičů nemůže být náhradou za fungující systém. Rodič dítěte s postižením by neměl potřebovat nadprůměrnou schopnost vyjednávat jen proto, aby jeho dítě mohlo chodit do školy.

Když se schody stanou otázkou systémového řešení

Přístupnost vzdělávání není pouze otázkou komfortu. Česká republika je vázána Úmluvou OSN o právech osob se zdravotním postižením a také české stavební předpisy pracují s požadavkem na samostatné a bezpečné užívání staveb.

Proto je důležité rozlišovat mezi skutečnou přístupností a řešením, které pouze umožní v konkrétní chvíli překonat konkrétní překážku.

Schodolez může být v některých situacích praktickou pomůckou. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) ale výslovně uvádí, že nejde o bezbariérové řešení stavby. Je určen ke konkrétnímu typu vozíku, vyžaduje dopomoc další osoby a jeho použití může být problematické například u lidí se svalovou dystrofií a omezenou hybností horních končetin.

Otázka tedy nemá znít jen „Jak dostaneme toto dítě přes schody?“, ale také „Jak odstraníme bariéru tak, aby škola byla přístupná i pro další lidi, kteří ji budou potřebovat?“

Právě v tomto směru může být důležitý nový stavební zákon.

Co může změnit nové stavební právo?

Nový stavební zákon řadí přístupnost a bezpečné užívání staveb mezi základní požadavky na stavby. U škol se tyto požadavky dále konkretizují ve vyhlášce o požadavcích na výstavbu a v technické normě ČSN 73 4001 Přístupnost a bezbariérové užívání. U nové školy je tedy přístupnost součástí samotného návrhu stavby, nikoli dodatečnou službou pro konkrétní dítě.

Problém je u škol, které už stojí. Novela mění pravidla pro změny dokončených staveb, tedy například při rekonstrukcích. Nový § 137 umožňuje, aby se některé požadavky na výstavbu u stávajících budov neuplatnily v plném rozsahu, pokud tomu brání závažné stavebně-technické důvody, nepřiměřené ekonomické náklady nebo jiný převažující veřejný zájem. Mezi tyto požadavky patří výslovně také přístupnost, výtahy, schodiště a některé požadavky na rozměry či parkování. Samozřejmě je otázkou, jaký jiný veřejný zájem by měl být důležitější než to, aby danou stavbu mohli využívat všichni, kdo ji právě potřebují. To už však novela nespecifikuje.

Novela zároveň říká, že požadavky na výstavbu je třeba posuzovat s ohledem na jejich technickou, funkční a ekonomickou proveditelnost a že pokud lze požadavek splnit více způsoby, volba řešení náleží stavebníkovi nebo vlastníkovi stavby.

To v praxi znamená, že podle stavebního zákona nemusí rekonstrukce staré školy vždy vést k úplnému odstranění všech jejích bariér. Například výtah nemusí být za stanovených podmínek stavebním úřadem vyžadován. Nejde však o automatické povolení vynechat přístupnost. Pokud se některý požadavek neuplatní, musí být splněny zákonné podmínky a u stanovených případů musí být v projektové dokumentaci autorizovanou osobou doloženo odpovídající řešení a úroveň bezpečnosti.

Od jednotlivého dítěte k plánu

Pokud je škola nepřístupná, prvním krokem by nemělo být hledání nejrychlejší pomůcky, která dítě dostane přes schody. Mělo by následovat zmapování všech bariér a posouzení možností jejich odstranění. Teprve potom lze rozhodovat o konkrétním technickém řešení, financování a časovém plánu. Takový postup může být užitečný pro všechny zúčastněné.

Rodič získá jasnější představu, co jeho dítěti ve škole skutečně brání. Odborná organizace může posoudit, zda je deklarovaná přístupnost skutečná. Škola může společně se zřizovatelem hledat technické a finanční řešení. A obec nebo kraj mohou konkrétní potřebu zahrnout do svých investičních plánů místo toho, aby ji řešily až ve chvíli, kdy před školou stojí konkrétní rodina.

Zde může mít databáze Výtahy do škol širší význam než jen informativní. Může ukazovat, kde bariéry jsou, jakého typu jsou a které školy už řešení našly. Ve spojení s ověřováním CZEPA a s informacemi o možnostech financování by tak postupně mohl vznikat podklad pro systematické plánování přístupnosti škol.

To by znamenalo změnu perspektivy. Ne „Co uděláme pro toto jedno dítě?“, ale „Které bariéry v našich školách máme a jak je budeme postupně odstraňovat?“

Výtah by pak nebyl mimořádnou investicí vyvolanou příchodem konkrétního žáka. Stal by se součástí dlouhodobého plánování veřejné infrastruktury.

V tom se může propojit zkušenost rodičů, práce projektu Výtahy do škol a možnosti nového stavebního systému: databáze ukáže problém, odborníci ho pomohou přesně popsat, škola se zřizovatelem hledá řešení a veřejná správa by měla vytvořit podmínky, aby se toto řešení skutečně uskutečnilo.

O co se jako rodič opřít při vyjednávání

To, že stavební zákon při rekonstrukci za určitých podmínek umožní provést školu bez výtahu nebo jiného prvku přístupnosti, neznamená, že tím zaniká právo dítěte se zdravotním postižením na rovný přístup ke vzdělávání.

Na vaší straně jsou významné legislativní předpisy:

• Listina základních práv a svobod, čl. 33 – právo na vzdělání.
• Školský zákon – vzdělávání musí být založeno na rovném přístupu bez diskriminace.
• Antidiskriminační zákon – škola nesmí opomenout přiměřené opatření potřebné k tomu, aby dítě se zdravotním postižením mohlo využívat vzdělávání za rovných podmínek.
• Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, čl. 24 – právo na inkluzivní vzdělávání, rovné příležitosti a přiměřené úpravy podle individuálních potřeb.
• Nález Ústavního soudu III. ÚS 1068/22 – pokud potřebné přiměřené opatření není poskytnuto, škola musí být schopna prokázat, že by jeho zajištění představovalo nepřiměřené zatížení.

Co požadovat od školy či zřizovatele

Neptat se pouze: „Musí podle stavebního zákona postavit výtah?“

Ale především: „Jak bude mému dítěti konkrétně zajištěn rovnocenný přístup ke vzdělávání?“

Pokud škola navrhuje jiné řešení než stavební úpravu, žádejte jeho konkrétní popis a zdůvodnění, proč nelze navržené změny provést a jak skutečně zajistí dítěti rovnocenné podmínky.

Stavebněprávní výjimka není automaticky výjimkou z povinnosti nediskriminovat.

Krajním krokem neutěšené bariérovosti ve škole může být soudní spor. Bohužel v Česku ale dosud neexistuje právní precedens, podle kterého by bylo možné v takovém případě postupovat. Samozřejmě existují případy, kdy se rodiče soudili se školou například kvůli nepřidělení asistenta doporučeného speciálně-pedagogickým centrem, v otázce bezbariérovosti školy ale zatím nepadlo rozhodnutí žádného soudu. Navíc si řekněme upřímně – komu by se chtělo soudit se se školou či státní správou o bezbariérový přístup pro dítě, o které s láskou pečujete a na které by ve výsledku tíha soudního řízení dopadla taky, protože by na něj bylo pohlíženo jako na „to z té problémové rodiny, která se soudí“. Tato situace by pak dítěti mohla potenciálně ztížit možnosti umístění v jiné škole.

Od databáze k systémové změně

Databáze Výtahy do škol sama o sobě výtahy nepostaví. Nevyřeší rozpočty obcí, kapacitu škol ani nedostatek času rodičů. Může ale udělat něco, co je pro změnu systému zásadní: ukázat problém v konkrétní podobě. Tím se nabízí možnost propojit tuto zkušenost s tím, co se mění ve stavebním právu.

Přístupnost už není možné chápat jen jako technický doplněk. Nový stavební zákon ji definuje jako podmínku samostatného a bezpečného užívání staveb a nová pravidla pro výstavbu ji staví mezi požadavky, které mají být řešeny už při návrhu stavby. Současně se připravuje rozsáhlá změna stavební správy, která má zjednodušit řízení, zpřehlednit odpovědnosti a posílit roli obcí a krajů při plánování území a veřejné infrastruktury.

Teď bude důležité, zda se tento nový rámec promítne i do škol, které už dávno stojí. Protože právě tam dnes vzniká největší rozpor. Právo mluví o přístupnosti, stát o podpůrných opatřeních, zřizovatel o rozpočtu a rodič o svém dítěti. Dítě přitom potřebuje jen jednu věc: aby se dostalo do školy a mohlo ji používat stejně jako jeho spolužáci a nebýt přitom považováno za problém.

Možná tedy není potřeba další otázka, zda bychom měli bezbariérovost škol řešit. Ta už byla zodpovězena. Potřebujeme spíš odpověď na otázku, kdo, kdy a jak konkrétně zpřístupní ty školy, které přístupné nejsou.

A tady může být databáze Výtahy do škol důležitým začátkem. Ne jako seznam škol, které mají nebo nemají výtah, ale jako mapa míst, kde se střetává právo na vzdělání s fyzickou realitou.

Dítě by si mělo vybírat školu podle toho, co chce jednou dělat, ne podle toho, kolik má budova pater.

Aby rodič nezůstal zahnaný do kouta

Vedle mapování přístupnosti škol chce Jindra Landová rozvíjet ještě jednu oblast: podporu samotných pečujících. Z vlastní zkušenosti ví, jak snadno se může rodič při jednání s institucemi ocitnout v defenzivě. Argumenty typu „nejsou peníze“, „musíte chápat, že máme i jiné priority“ nebo „vaše dcera je jediná“ se podle ní obtížně vyvracejí, pokud člověk přichází k jednání sám a bez dostatečné opory.

Landová proto nechce rodiče učit jen tomu, jak o pomoc požádat. Chce je vést k tomu, aby se v jednáních dokázali ptát, argumentovat a hájit práva svých dětí. „Když se za naše děti nepostavíme my, tak kdo?“ ptá se.

Základem mají být semináře pro pečující zaměřené na sebepoznání, sebepéči, budování odolnosti, sebedůvěry a praktických kompetencí. Témata se budou lišit podle formátu i cílové skupiny. Některé semináře budou určeny pouze ženám, jiné i mužům. Některé budou mít malou kapacitu a nabídnou intenzivnější práci, jiné budou otevřenější. Vedle sebepoznávacích a rozvojových setkání mají vznikat také čistě relaxační a networkingové aktivity.

Nejde přitom o vytvoření dalšího izolovaného programu. Landová chce navazovat na aktivity dalších organizací, které už pečujícím podporu nabízejí, a postupně kolem nich budovat komunitu lidí, kteří si budou moci předávat zkušenosti a vzájemně se podporovat.

Smyslem je, aby rodič při jednání se školou, úřadem nebo zřizovatelem neměl pocit, že stojí proti celému systému sám. A také aby nemusel být mimořádně odolným člověkem jen proto, aby se jeho dítěti dostalo toho, na co má podle zákona nárok.

Právě tady se propojují obě části Landové práce. Výtahy do škol mají ukazovat, kde systém naráží na fyzické bariéry. Podpora pečujících má pomáhat lidem, kteří na tyto bariéry upozorňují, aby v jejich odstraňování nezůstávali sami.

Semináře do konce roku 2026:

11. 11. Seminář Cykličnost žen – protože základem jakéhokoliv budování odolnosti je nejdříve důkladné sebepoznání. O cykličnosti nás nikdo neučil, a přitom je důležitou součástí života každé ženy. Registrace: Cyklická žena

30. 11. Zimní setkání pečujících s tancem – protože tanec je jeden z nejefektivnější způsobů relaxace a uvolnění. Velmi dostupný i pro pečující. Často jsme tak zahlceni povinnostmi, že zapomínáme žít a tanec nám může pomoct s návratem k sobě. Registrace: Zimní setkání pečujících s tancem 2026

(převzato z facebookového profilu Obyčejná máma; upraveno)

Semináře budou pokračovat i v roce 2027. Nyní se hledají levné a hezké prostory a také lektoři a témata, která pomůžou dosahovat vytyčených cílů. Pro pečující budou akce jen za dobrovolné vstupné.

„My pečující nejsme chudáci ani oběti. Naše děti nás učí bezpodmínečné lásce, toleranci, soucitu a respektu. Pojďme v sobě najít sílu, která nám pomůže podělit se o moudrost našich dětí s ostatními,“ shrnuje Jindra Landová.

Zdroje:

Rozhovor s Jindrou Landovou

Stavební zákon 91/2026

2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod

10/2010 Sb. m. s. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením

198/2009 Sb. Antidiskriminační zákon

561/2004 Sb. Školský zákon

146/2024 Sb. Vyhláška o požadavcích na výstavbu

III. ÚS 1068/22 #1 (Nález Ústavního soudu)

Facebook – Obyčejná máma

Bezbariérové školy – Výtahy do škol

Pro rodiče – Výtahy do škol

Vyhledávání školy | Portál ČŠI