Stimming: když opakovaný pohyb nebo zvuk pomáhá zvládnout svět

Někteří lidé si při soustředění klepou nohou, cvakají propiskou nebo si hrají s prsty. U autistických lidí, lidí s ADHD nebo u osob citlivých na smyslové podněty mohou být podobné projevy výraznější: houpání, mávání rukama, pobrukování, opakování slov, točení předmětem nebo mačkání antistresové pomůcky. Říká se tomu stimming neboli stimování. Nejde automaticky o zlozvyk, nevychovanost ani schválnost. Často je to způsob, jak si člověk pomáhá zvládnout napětí, přetížení, radost, úzkost nebo náročné prostředí.

Co je stimming

Slovo stimming vzniklo z anglického „self-stimulatory behaviour“, tedy sebestimulační chování. V češtině se používá také označení stimování nebo sebestimulace. Jde o opakované pohyby, zvuky, dotyky nebo činnosti, které člověku pomáhají regulovat vlastní prožívání. Může jít například o pohupování tělem, třepání rukama, točení vlasů, poklepávání, pobrukování, opakování určitého slova, sledování otáčejícího se předmětu, mačkání pomůcky v ruce nebo vyhledávání určitého typu dotyku.

Do určité míry stimuje téměř každý

Stimming není něco, co by se týkalo jen autistických lidí. Mnoho lidí si při práci hraje s tužkou, bubnuje prsty do stolu, okusuje nehty, houpe se na židli nebo si při telefonování kreslí na papír. Rozdíl je často v intenzitě, četnosti a společenské nápadnosti. U autistických lidí, lidí s ADHD, úzkostmi nebo smyslovou přecitlivělostí může být stimování výraznější a pro okolí méně obvyklé. To ale samo o sobě neznamená, že je škodlivé.

K čemu stimování slouží

Stimování může mít různé funkce. Někomu pomáhá uklidnit se při stresu, jinému soustředit se, dalšímu překonat čekání, zvládnout hluk, světlo nebo doteky. Může být také projevem radosti nebo nadšení. Dítě, které mává rukama, nemusí „zlobit“. Dospělý člověk, který se při jednání pohupuje nebo si hraje s předmětem v ruce, nemusí být nezdvořilý. Může se tím snažit zůstat v klidu a udržet pozornost.

Proč není dobré stimování hned zakazovat

Okolí někdy reaguje napomenutím: „Nedělej to“, „seď normálně“, „nevrť se“, „přestaň s tím“. U některých lidí ale potlačování stimování zvyšuje napětí a vyčerpání. Člověk sice navenek působí „přijatelněji“, ale uvnitř může být mnohem více přetížený. Zejména u autistických lidí se mluví také o maskování, tedy o snaze skrývat projevy, které okolí považuje za zvláštní. Dlouhodobé maskování může být psychicky náročné.

Kdy je na místě zasáhnout

Samotné stimování není problém. Důvod k řešení nastává tehdy, když si člověk ubližuje, hrozí zranění, dochází k výraznému ohrožení okolí nebo chování člověku brání v běžném fungování. Příkladem může být bouchání hlavou, škrábání do krve, kousání do vlastního těla nebo jiné sebepoškozující projevy. V takové situaci by cílem neměl být trest nebo zesměšnění, ale hledání příčiny a bezpečnější náhrady: méně zatěžující prostředí, klidové místo, vhodná pomůcka, úprava režimu, odborná konzultace.

Co může pomoci ve škole, v práci nebo na úřadě

Pomoci může jednoduchý a respektující přístup. Není nutné na každý nezvyklý pohyb upozorňovat. Pokud chování nikoho neohrožuje, bývá lepší je nechat být. Ve škole může pomoci možnost krátké pauzy, klidnější místo, pomůcka do ruky, jasný režim a předvídatelnost. V práci může pomoci domluva, že si člověk může při poradě kreslit, držet antistresový předmět nebo se krátce projít. Na úřadě nebo u lékaře může být důležité mluvit srozumitelně, dát člověku čas, nezahlcovat ho, nezesměšňovat jeho projevy a nabídnout méně rušné místo.

Stimming není diagnóza

Stimming sám o sobě není diagnóza. Může se objevovat u autistických lidí, u lidí s ADHD, u osob s úzkostí, při stresu, u dětí i dospělých bez diagnózy. Teprve širší soubor projevů, jejich intenzita a dopad na běžný život mohou být důvodem k odbornému posouzení. Pokud má rodič, učitel nebo dospělý člověk podezření, že stimování souvisí s autismem, ADHD nebo jinou obtíží, je vhodné obrátit se na odborníka.

Jak o stimování mluvit

Základem je nemoralizovat. Místo věty „Přestaň to dělat“ může být vhodnější otázka: „Pomáhá ti to se uklidnit?“ nebo „Potřebuješ klidnější místo?“ U dětí i dospělých je důležité rozlišovat mezi chováním, které je pro okolí pouze nezvyklé, a chováním, které je skutečně nebezpečné. Neobvyklost sama o sobě není důvodem k zásahu.

Kam se obrátit

Pokud se stimování pojí s podezřením na autismus u dítěte, je možné obrátit se na pediatra, dětského klinického psychologa, dětského psychiatra nebo specializovanou organizaci zaměřenou na autismus. U školních dětí může pomoci pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum.

U dospělých je vhodné obrátit se na klinického psychologa, psychiatra nebo pracoviště, které se věnuje autismu či ADHD v dospělosti.

Praktické informace poskytuje Národní ústav pro autismus, web AutismPort, pacientský portál NZIP a regionální organizace zaměřené na podporu lidí s autismem nebo ADHD. Při sebepoškozování, výrazné úzkosti nebo riziku zranění je vhodné vyhledat odbornou pomoc bez odkladu.

Zdroje/Informace:
Cleveland Clinic. What Is Stimming? [Co je stimming?] https://health.clevelandclinic.org/what-is-stimming
National Autistic Society. Repeated movements and behaviour – stimming. [Opakované pohyby a chování – stimming.] https://www.autism.org.uk/advice-and-guidance/about-autism/repeated-movements-and-behaviour-stimming
National Autistic Society. Sensory processing. [Smyslové zpracování.] https://www.autism.org.uk/advice-and-guidance/about-autism/sensory-processing
AutismPort. Autismus, maskování a říkání si o pomoc. https://autismport.cz/o-autistickem-spektru/detail/autismus-maskovani-a-rikani-si-o-pomoc
AutismPort. Místa podpory. https://autismport.cz/mista-podpory
NAUTIS – Národní ústav pro autismus. https://www.nautis.cz/
NZIP. Autismus. https://www.nzip.cz/clanek/678-autismus
NZIP. ADHD u dospělých. https://www.nzip.cz/clanek/677-adhd-u-dospelych
Akrasia – pro dospělé s diagnózou ADHD. https://pacientskyhub.cz/organizace/1878/obsah/7
Asociace pracovníků speciálně pedagogických center. Seznam SPC center. https://www.apspc.cz/seznam-spc-center