Když veřejné piano ruší ordinaci: hluk jako bariéra

Veřejná piana mají oživovat města, nádraží, pasáže nebo nemocniční atria. Jenže v prostředí, kde je potřeba klid, soustředění a dobrá slyšitelnost, se i sympatický kulturní prvek může změnit v problém. Hluk není jen nepohodlí. Ve zdravotnictví může zhoršit komunikaci mezi pacientem a lékařem, zvýšit únavu personálu a stát se bariérou, zvlášť pro lidi se sluchovým postižením.

Hudba ve veřejném prostoru může být radost. Ne vždy je ale na správném místě

Veřejná piana se v českých městech objevují už řadu let. Smysl je na první pohled sympatický: nabídnout kolemjdoucím možnost zastavit se, zahrát si nebo si poslechnout hudbu tam, kde by ji jinak nečekali. Projekt Piana na ulici uvádí, že pracuje s veřejným prostorem a rozmísťuje do něj piana i další prvky, které mají podporovat setkávání a zájem lidí o své okolí. Podle zprávy Prahy 11 spolek Piana na ulici rozmisťuje piana a šachy do českých měst od roku 2013.
Ve veřejném prostoru, například na nádraží, v pasáži nebo na náměstí, může být takový nápad příjemným zpestřením. Jiná situace ale nastává ve zdravotnickém zařízení. Tam není hlavním účelem prostoru zábava, ale péče, orientace, bezpečí a komunikace. To, co v jedné budově působí jako milé oživení, může v jiné budově rušit práci lékařů, sester i samotné pacienty.

Když v ordinaci není slyšet

Podnětem k tomuto článku byla osobní zkušenost z nemocničního prostředí. V atriu, v jehož blízkosti se nacházely ordinace, bylo umístěno veřejné piano. Na první pohled dobrý nápad. Jenže ve chvíli, kdy na něj někdo začal hrát, se zvuk šířil prostorem tak, že ambulance rušil. Lékaři i sestry špatně slyšeli pacienty, rozhovor byl obtížnější a vyšetřování se tím komplikovalo.
Nešlo přitom o odpor k hudbě ani o neochotu přijmout kulturní prvek ve veřejném prostoru. Problém byl jinde: v nevhodném umístění. Ordinace není kavárna, hala nádraží ani kulturní foyer. Pacient musí být schopen popsat své obtíže, slyšet otázky lékaře a porozumět dalším pokynům. Lékař zase potřebuje rozumět pacientovi přesně, často v detailech. Ve zdravotnictví může i drobná komunikační chyba znamenat nedorozumění, stres nebo riziko špatně pochopené informace.

Hluk jako opomíjená bariéra

Když se mluví o bariérách, a nejen ve zdravotnictví, většinou si představíme schody, úzké dveře, chybějící výtah nebo nepřístupné toalety. Jenže bariérou může být také hluk. A právě hluk bývá často přehlížený, protože není tak viditelný jako schod před vstupem do budovy.
Pro člověka se sluchovým postižením, seniora, pacienta s kochleárním implantátem nebo sluchadly může být rušné prostředí zásadní překážkou. Sluchadla a implantáty neumějí vždy dokonale oddělit řeč od okolního hluku. V hlučném atriu, čekárně nebo ordinaci pak může pacient slyšet mnoho zvuků najednou, ale samotné řeči rozumět špatně. Výsledkem může být únava, nejistota, rozpaky a někdy i to, že se pacient raději neptá, i když nerozuměl.
Problém se ale netýká jen lidí se sluchovým postižením. Hluk zatěžuje i zdravotníky. Odborné práce o hluku v nemocnicích dlouhodobě upozorňují, že nemocniční prostředí bývá hlučné a že hluk může negativně ovlivňovat pacienty i personál. Systematický přehled o hluku v nemocnicích připomíná doporučení WHO, podle něhož by hladiny hluku v nemocničním prostředí měly zůstávat nízké, zejména kvůli odpočinku a zotavení pacientů.

Ve zdravotnictví nestačí informace říci. Pacient jim musí rozumět

Pacient má právo na srozumitelné informace o svém zdravotním stavu, vyšetření, léčbě, rizicích i dalších možnostech postupu. NZIP uvádí, že lékař je povinen pacientovi srozumitelně podat informace o výsledcích vyšetření, možnostech léčby, rizicích, alternativách a prognóze. Srozumitelnost ale nezáleží jen na slovníku lékaře. Záleží také na prostředí. Pokud se rozhovor odehrává v hluku, pacient může část sdělení přeslechnout. Pokud špatně rozumí lékař, může naopak zachytit pacientovy potíže neúplně. A pokud je pacient ve stresu, bolestivý, starší nebo nedoslýchavý, rušivé prostředí jeho situaci ještě zhoršuje.
NZIP v části věnované komunikaci ve zdravotnictví doporučuje pacientům, aby se okamžitě ptali na nejasnosti a v případě potřeby požadovali odpovědi, například i písemnou formou. To je důležité doporučení. Zároveň by ale zdravotnická zařízení měla vytvářet takové podmínky, aby se pacient nemusel neustále ujišťovat, zda slyšel správně.

Dobře míněný prvek může mít špatný dopad

Veřejné piano samo o sobě není problém. Problémem se stává tehdy, když je umístěno bez ohledu na funkci okolního prostoru. V nemocničním atriu, odkud se zvuk snadno šíří k ordinacím, recepci nebo čekárnám, může být zdrojem rušení. U veřejných pian je navíc třeba počítat s jejich nepředvídatelností. Nehraje na ně jen zkušený hudebník, ale kdokoli z kolemjdoucích. Nástroj nemusí být dobře naladěný, hra může být hlasitá, nejistá nebo opakovaná. Ve zdravotnickém prostředí proto nestačí, že je takový prvek dobře míněný. Musí mít i vhodné místo a jasná pravidla. Stejně tak by mohl rušit hlasitý reproduktor, ozvučená akce, dětský herní prvek s výraznými zvuky nebo televize puštěná v čekárně.
Při plánování veřejných a poloveřejných prostor ve zdravotnických zařízeních by se proto nemělo posuzovat jen to, zda je prvek estetický, zajímavý nebo populární. Mělo by se ptát také: nebude rušit vyšetření? Nebude zhoršovat slyšitelnost? Nebude překážet lidem se sluchovým postižením? Je možné nastavit pravidla, kdy se na piano smí hrát a kdy ne? Je možné ho umístit dál od ordinací? Lze prostor akusticky upravit?

Akustická přístupnost by měla být součástí bezbariérovosti

Bezbariérovost se často chápe hlavně stavebně. Přístupnost zdravotnického zařízení ale znamená víc. Patří do ní i možnost dobře se orientovat, rozumět pokynům, bezpečně komunikovat a mít dostatek klidu pro rozhovor o zdravotním stavu.
Akustická přístupnost neznamená absolutní ticho. Znamená rozumné nastavení prostoru tak, aby hluk nepřekážel základní funkci místa. V nemocnici má mít přednost péče a komunikace. Hudba může být příjemná, ale neměla by znemožňovat vyšetření.
Pomoci mohou jednoduchá opatření: neumísťovat hlučné prvky k ordinacím, recepcím a vyšetřovnám, stanovit časová pravidla pro hraní, sledovat stížnosti pacientů i personálu, používat akustické panely nebo jiné tlumicí prvky, oddělit čekárny od hlučných atrií a myslet na pacienty se sluchovým postižením už při plánování prostoru.

• Slovníček pojmů
  Veřejné piano – piano umístěné ve veřejném nebo poloveřejném prostoru, na které si může zahrát široká veřejnost. Smyslem bývá oživení prostoru a podpora spontánního setkávání.
  Akustická přístupnost – vlastnost prostoru, která umožňuje dobře slyšet, rozumět řeči a komunikovat bez nadměrného rušení. Je důležitá zejména pro lidi se sluchovým postižením, seniory, pacienty ve stresu a zdravotnický personál.
  Hluková bariéra – situace, kdy hluk znesnadňuje nebo znemožňuje běžnou komunikaci, orientaci, soustředění nebo přístup ke službě. Nemusí jít jen o technicky změřené překročení limitů; z hlediska pacienta může být bariérou i prostředí, ve kterém nerozumí důležitým informacím.
  Informovaný souhlas – souhlas pacienta s vyšetřením nebo léčbou, který má být založen na dostatečných a srozumitelných informacích. Pokud pacient kvůli hluku nerozumí, může být kvalita poučení prakticky oslabena.
  Pacientský ombudsman – pracovník nebo kontaktní místo v některých nemocnicích, kam se pacient může obrátit s podnětem, stížností nebo žádostí o pomoc při řešení problému. Ne každé zařízení má tuto funkci pojmenovanou stejně.

Veřejná piana mohou být krásným prvkem městského života. Mohou potěšit, zastavit kolemjdoucí a přinést hudbu tam, kde by jinak nebyla. Ve zdravotnickém prostředí je ale nutné posuzovat jejich umístění citlivěji. Nemocnice není běžný veřejný prostor. Je to místo, kde lidé řeší bolest, nejistotu, diagnózu a léčbu. A kde je dobrá komunikace součástí bezpečné péče. Hluk proto nelze brát jen jako drobnou nepříjemnost. V některých situacích se může stát skutečnou bariérou. I dobře míněný nápad by měl ustoupit tam, kde brání tomu nejdůležitějšímu: aby pacient a zdravotník jeden druhému dobře rozuměli.

Věnováno s úctou uznávané autoritě české ortopedie, jejíž zkušenost dala podnět k tomuto zamyšlení nad hlukem jako opomíjenou bariérou ve zdravotnictví.

Zdroje/Informace
Piana na ulici – projekt ve veřejném prostoru: https://www.piananaulici.cz/
Praha 11: Jižní Město má již své piáno: https://www.praha11.cz/cs/aktuality/aktuality-z-prahy-11/jizni-mesto-ma-jiz-sve-piano.html
NZIP: Práva pacientů: https://www.nzip.cz/kategorie/57-na-co-mate-pravo
NZIP: Komunikace ve zdravotnictví – vztah zdravotnický personál vs. pacient: https://www.nzip.cz/clanek/481-zdravotnicky-personal-vs-pacient-stiznosti
NZIP: Právo vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb: https://www.nzip.cz/clanek/232-pravo-vyslovit-souhlas-s-poskytnutim-zdravotnich-sluzeb
NZIP: Právo na podání stížnosti: https://www.nzip.cz/clanek/237-pravo-na-podani-stiznosti
Veřejný ochránce práv: Jak podat stížnost, když nejste spokojeni s poskytováním zdravotní péče: https://www.ochrance.cz/uploads-import/ESO/Priloha_5312-17-PJE-Vzor_postupu_pro_vyrizovani_stiznosti_na_poskytovani_zdravotni_pece.pdf
Environmental noise in hospitals: a systematic review (environmentální hluk v nemocnicích: systematický přehled): https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7935697/
WHO Europe: Environmental noise guidelines for the European Region (doporučení pro environmentální hluk v evropském regionu): https://www.who.int/europe/publications/i/item/9789289053563