Informační portál pro osoby
se specifickými potřebami
Ještě před rokem vycházela paní Marie bez větších potíží schody do druhého patra. Dnes se při vstávání z křesla musí opírat o ruce a po krátké procházce ji bolí nohy. Nákup, který dříve bez problémů odnesla domů, se najednou zdá příliš těžký. Myslela si, že je to prostě stáří.
Když se ale svěřila svému praktickému lékaři, dozvěděla se, že její obtíže nemusí být nevyhnutelnou součástí přibývajícího věku. Mohlo by jít o sarkopenii – onemocnění kosterního svalstva, které postupně omezuje svalovou sílu a schopnost vykonávat běžné každodenní činnosti.
Sarkopenie přitom zůstává veřejnosti poměrně málo známá, přestože představuje významný zdravotní problém zejména ve vyšším věku a u lidí, kteří mají kvůli nemoci, hospitalizaci nebo zdravotnímu stavu dlouhodobě omezený pohyb.
Sarkopenie je onemocnění kosterního svalstva spojené s úbytkem svalové síly a svalové hmoty. Odborné společnosti se v některých detailech diagnostických kritérií stále liší.
Evropská doporučení EWGSOP2 kladou při vyšetření velký důraz především na svalovou sílu. Nízká svalová síla vede k podezření na sarkopenii a nízké množství nebo kvalita svalové hmoty pomáhají diagnózu potvrdit. Zhoršená fyzická výkonnost pak ukazuje na závažnější stav.
Globální odborná iniciativa GLIS v roce 2024 vymezila sarkopenii jako současný výskyt snížené svalové hmoty a svalové síly. V obou přístupech ale platí, že samotné množství svalů nestačí. Důležité je, jak svaly skutečně fungují.
Sarkopenie se nejčastěji objevuje ve vyšším věku, může však vzniknout i dříve. Zvýšené riziko mají například lidé po dlouhodobém pobytu na lůžku, po závažných operacích, lidé s některými neurologickými nebo chronickými onemocněními a osoby s podvýživou.
Mnoho lidí si pod pojmem svalová slabost představí pouze menší fyzickou výkonnost. Ve skutečnosti ale může mít sarkopenie mnohem širší dopady.
Když svaly slábnou, člověk může začít chodit pomaleji, hůře udržovat rovnováhu nebo častěji zakopávat. Obtížnější může být vstávání ze židle, chůze do schodů nebo přenášení běžných předmětů. Člověk začne své aktivity omezovat, méně chodí ven a méně se pohybuje.
Vzniká začarovaný kruh. Menší pohyb vede k dalšímu úbytku svalové síly, což může přinášet další omezení a zvyšovat riziko pádů i závislosti na pomoci druhých.
| Koho se sarkopenie týká nejčastěji? Přestože riziko stoupá s věkem, neplatí, že sarkopenie postihuje pouze velmi staré lidi. Vyšší riziko mohou mít zejména: – senioři, – lidé po dlouhodobé hospitalizaci nebo pobytu na lůžku, – pacienti po závažných operacích, – osoby po cévní mozkové příhodě, – lidé s některými neurologickými onemocněními, – pacienti s chronickým srdečním, plicním nebo ledvinným onemocněním, – lidé s podvýživou nebo výrazným nechtěným úbytkem hmotnosti, – osoby, které se dlouhodobě nemohou dostatečně pohybovat. U některých lidí se zdravotním postižením může být riziko vyšší zejména tehdy, pokud jejich zdravotní stav omezuje pravidelný pohyb, vede k dlouhodobé nečinnosti některých svalových skupin nebo k opakovaným pobytům v nemocnici. |
Pokud se objeví některý z následujících problémů, nemusí jít o sarkopenii. Je ale vhodné poradit se s praktickým lékařem nebo specialistou.
Tyto obtíže mohou mít mnoho jiných příčin. Sarkopenie je jednou z možností, kterou může lékař při vyšetření zvažovat.
Vyšetření bývá jednodušší, než si mnoho lidí představuje.
Lékař se nejprve ptá na každodenní obtíže. K orientačnímu vyhledání lidí se zvýšeným rizikem lze použít krátký dotazník SARC-F. Ten sám o sobě diagnózu nestanovuje. Důležitým ukazatelem je svalová síla. Může se měřit například síla stisku ruky pomocí dynamometru nebo schopnost opakovaně vstát ze židle bez pomoci rukou.
Pokud vznikne podezření na sarkopenii, může následovat vyšetření množství svalové hmoty. Používá se například bioelektrická impedance nebo denzitometrie DXA. Lékaři mohou hodnotit také rychlost chůze a další testy fyzické výkonnosti.
Sarkopenie není stav, nad kterým je nutné rezignovat. Čím dříve se podaří problém rozpoznat, tím větší je možnost zpomalit jeho další vývoj a v řadě případů svalovou sílu a funkční schopnosti zlepšit.
Základem není zázračný lék. Nejdůležitější roli má pravidelný pohyb přizpůsobený zdravotnímu stavu a dostatečná výživa.
Nejlépe doloženým způsobem léčby je pravidelné odporové neboli silové cvičení. Nemusí přitom znamenat náročné cvičení v posilovně.
Odpor může vytvářet vlastní tělo, pružná guma, lehká závaží nebo vhodně nastavený cvičební přístroj. Podstatné je, aby bylo cvičení bezpečné, pravidelné a postupně přizpůsobované možnostem člověka.
U seniorů a lidí s významnějším zdravotním omezením je vhodné začít po konzultaci s lékařem nebo fyzioterapeutem.
Neméně důležitá je výživa. Organismus potřebuje dostatek energie a bílkovin k udržování a obnově svalové tkáně. U starších lidí, pacientů po nemoci nebo při podvýživě může lékař či nutriční terapeut doporučit úpravu jídelníčku nebo speciální výživu.
Konkrétní množství bílkovin by mělo odpovídat zdravotnímu stavu člověka. Zvláštní opatrnost je namístě například u některých onemocnění ledvin.
V současnosti není schválen specifický lék, který by sarkopenii jednoduše odstranil. Hlavními postupy proto zůstávají pohyb, výživa a léčba nemocí, které mohou ke ztrátě svalů přispívat.
Zdravotní postižení samo o sobě neznamená, že člověk musí mít sarkopenii. Některé zdravotní stavy ale mohou pravidelný pohyb významně omezovat.
I zde má velký význam pohyb odpovídající možnostem konkrétního člověka. U někoho to bude chůze, u jiného cvičení vsedě nebo na vozíku, rehabilitační cvičení, plavání či posilování s pružnými gumami.
Důležité je nezaměňovat „nemohu dělat všechno“ za „nemohu dělat nic“. Vhodný pohyb lze často najít i při výraznějším pohybovém omezení. Měl by však být bezpečný a dlouhodobě udržitelný.
Stejně důležité je nepodceňovat ztrátu chuti k jídlu, nechtěné hubnutí nebo dlouhodobě nedostatečný příjem potravy. Nejde o specifické příznaky sarkopenie, ale mohou upozornit na riziko podvýživy a ztráty svalové hmoty.
Mýty a fakta
**Mýtus: Slabost svalů je normální součást stáří.**
**Fakt:** S věkem svalová síla přirozeně klesá. Výrazné zhoršení síly a soběstačnosti ale není dobré automaticky připsat stáří. Může být důvodem k vyšetření.
**Mýtus: Ve vysokém věku už nemá smysl začínat cvičit.**
**Fakt:** Z vhodně nastaveného silového cvičení mohou mít prospěch i lidé ve vysokém věku. Cvičení musí odpovídat jejich zdravotnímu stavu a možnostem.
**Mýtus: Stačí jíst více masa.**
**Fakt:** Samotné zvýšení příjmu bílkovin nestačí. Největší význam má spojení vhodného pohybu, dostatečné výživy a léčby případných dalších onemocnění.
Svalová síla se s věkem mění, ale výrazné zhoršení není něco, nad čím bychom měli automaticky mávnout rukou.
Čím dříve se podaří problém odhalit, tím větší je šance zachovat soběstačnost, snížit riziko pádů a udržet si aktivní život.
Nejde o to zvedat těžké činky nebo uběhnout maraton. Cílem může být schopnost co nejdéle bez cizí pomoci vstát ze židle, dojít si na nákup, bezpečně se pohybovat doma i venku nebo si pohrát s vnoučaty.
Právě tyto každodenní schopnosti mají pro kvalitu života často větší význam než čísla naměřená při vyšetření.
– Praktický lékař – první kontakt při nově vzniklé nebo zhoršující se svalové slabosti.
– Rehabilitační lékař nebo fyzioterapeut – pomůže zhodnotit pohybové možnosti a doporučit vhodné cvičení.
– Geriatrická ambulance – zaměřuje se na zdravotní problémy lidí ve vyšším věku.
– Nutriční terapeut – pomůže řešit nedostatečný příjem energie, bílkovin nebo podvýživu.
– Neurolog, internista nebo jiný specialista – pokud může svalová slabost souviset s jiným onemocněním.
Sarkopenie – onemocnění kosterního svalstva spojené s úbytkem svalové síly a svalové hmoty.
SARC-F – krátký orientační dotazník používaný k vyhledávání lidí se zvýšeným rizikem sarkopenie.
DXA – zobrazovací metoda, která se používá mimo jiné k hodnocení tělesného složení a množství svalové hmoty.
Bioelektrická impedance (BIA) – metoda odhadu tělesného složení pomocí velmi slabého elektrického proudu.
Dynamometr – přístroj, kterým lze měřit například sílu stisku ruky.
Fyzioterapeut – zdravotnický odborník zaměřený na diagnostiku a terapii poruch pohybu a pohybových funkcí.
Zdroje a doporučené odkazy
Nový článek
Pětatřicetiletá Kateřina z Ostravy trpí Lennox-Gastautovým syndromem, závažnou a vzácnou formou epilepsie. Správnou diagnózu se její rodina dozvěděla až v jejích 30 letech. Díky nové léčbě se dnes počet záchvatů výrazně snížil. První zdravotní obtíže se u Kateřiny objevily…
Nový článek
Zmrazení vajíček může uchovat šanci na budoucí rodičovství. Rozhodují věk při odběru i zdravotní stav. Důležité jsou také realistická očekávání a přístupné informace. Dne 4. listopadu 2026 uplyne 44 let od narození prvního československého „dítěte ze zkumavky“…
Nový článek
Nadace Anežka a Ponseti Clinic zvou rodiny na listopadový rehabilitační víkend. Děti v něm projdou odborným vyšetřením a rodiče dostanou konkrétní doporučení pro každodenní péči. Účast je zdarma, kapacita je ale omezená. Ve dnech 21. a 22. listopadu 2026…
