Tlumočit u porodu je velká zodpovědnost: rozhovor s Monikou Boháčkovou

Profesionální tlumočnice českého znakového jazyka Monika Boháčková bilancuje třicet let praxe. V rozhovoru popisuje, co obnáší tlumočení v nejtěžších i nejkrásnějších životních chvílích – u porodu, na svatbě i na pohřbu – a proč je příprava a práce s emocemi klíčovou součástí profese.

Rozhovor s Monikou Boháčkovou v českém znakovém jazyce:

Zdravím vás a vítám u rozhovoru Moniku Boháčkovou, profesionální tlumočnici s dlouholetou praxí. Jak dlouho už pracuješ jako tlumočnice?

Začala jsem pracovat na DPP už v roce 1988 pro Pražský spolek neslyšících. Pak jsem šla na mateřskou dovolenou. Po mateřské jsem se vrátila do práce v roce 1996 a jako tlumočnice na plný úvazek pracuji až dodnes (2026). To znamená, že letos to bude přesně 30 let, takové výročí.

To je neuvěřitelných 30 let v práci. Krásné! Jsi také CODA (slyšící dítě neslyšících rodičů) a tlumočíš v mnoha oblastech. Určitě jsi klientům tlumočila v různých životních obdobích – u porodu dětí, na svatbě, na pohřbu apod. Velmi by mě zajímalo, co zvláštního se ti stalo při tlumočení těchto tří zmíněných situací – na porodním sále, na svatbě nebo na pohřbu. Na co si vzpomeneš zajímavého? Můžeš se s námi o zážitky krátce podělit? 

V dnešní době jsme obklopeni technikou. Těhotné ženy běžně dochází na ultrazvuky, kde se dozví, zda čekají chlapečka, nebo holčičku. Chodila jsem tlumočit jedné neslyšící budoucí mamince, která celou dobu těhotenství věděla, jaké pohlaví bude mít miminko. Tlumočila jsem jí i u porodu, který probíhal bez komplikací. Po porodu se všichni o ty dva starali, měli radost, věnovala se jim lékařka a já si v tu chvíli uvědomila, že je tam miminko opačného pohlaví, než o kterém byla klientka během celého těhotenství přesvědčená, že se jí narodí a o kterém mi říkala. Dalších dvacet minut jsem to neřešila. Lékařka to pak sama okomentovala, protože neslyšící maminka o miminku mluvila jinak. Neslyšící rodiče se na miminko pořádně podívali a opravdu! Měli radost a byli velmi překvapení. Sama lékařka pak říkala, že se tato situace v dnešní době stane jen výjimečně. Není běžné, že se ultrazvukové vyšetření mýlí. Bylo to pěkné. Rodiče pak volali tuhle neočekávanou situaci příbuzným, ale měli radost. Maminka říkala, že nakoupila všechno oblečení konkrétní barvy a že to teď bude muset všechno měnit. To bylo moc roztomilé. 

Zažila jsem ale i dlouhé porody, časově hodně náročné. Tlumočit u porodu je velká zodpovědnost, velký stres. Kdyby se stalo cokoliv špatného, tak si to člověk nese po zbytek života jako negativní vzpomínku. Většinou jsem u porodu ale také dojatá, že se vše dobře podaří a maminka i miminko jsou v pořádku a já mohu být u toho, a i mě zaplaví příjemné emoce. 

Jsi u toho zázraku, kdy se narodí nový život.

Ano, přesně jak říkáš – zázrak. 

Vzpomínáš na nějakou zajímavou situaci z tlumočení svatby?

Svateb jsem tlumočila mnoho a průběh všech byl hodně podobný. Vzpomínám možná na jednu, kdy mě klienti kontaktovali, že by chtěli tlumočit církevní svatbu. Neměla jsem s tímto typem obřadu zkušenosti, tak jsem jim řekla, že bych se chtěla předem domluvit s farářem. Klienti souhlasili a řekli, že mě doprovodí. Setkání s oddávajícím pro mě bylo důležité, protože mi mohl říci předem, jak bude obřad probíhat, jaké má náležitosti. Nebylo to totiž v žádném kostele, ale v přírodě. Potřebovala jsem od faráře získat i jednotlivé texty, které bude číst. Farář byl velmi příjemný a vstřícný. Představil mi čísla kapitol a veršů, které během obřadu použije, a jak je najdu v Bibli. Nesvá jsem byla i z toho, že se mě zeptal, jestli doma Bibli mám. Upřímně jsem mu odpověděla, že ne, a on mi ji půjčil. Příprava na tento typ svatby mi zabrala hodně času. Doma jsem si z toho všeho udělala takový scénář. Zabralo to určitě 10 hodin času. Závěrem obřadu byl Otčenáš. Chtěla jsem ho tlumočit věrně a dobře, takže jsem ještě konzultovala s kolegyní, která má s podobným typem tlumočení více zkušeností. Chtěla jsem poradit, jakou terminologii použít, ale také pomoci s uměleckým překladem do znakového jazyka. Poslala mi jednotlivé pasáže a já jsem se je doma naučila nazpaměť. V den svatby jsem tyto předem připravené pasáže podle domluveného scénáře odtlumočila. Na svatební obřad, který jsem tlumočila a trval asi 1,5 hodiny, jsem se připravovala asi 10 hodin (které mi nikdo samozřejmě nezaplatil v rámci externího tlumočení*). 

*pozn. M. Boháčkové: Bylo to v době, kdy tlumočníci v CZTN byli externisté, nárok tak byl pouze na 1 hod. přípravy. 

To si dokážu představit. Mám za sebou školení zaměřené právě na terminologii spojenou s náboženskou tematikou a opravdu je potřeba vědět odborné termíny a znát výrazy konkrétní církve. Samotnou mě to překvapilo. Smekám před tebou pomyslný klobouk. Jsi dobrá. 

Ještě by mě zajímalo, co zvláštního se ti přihodilo během tlumočení pohřbu? Pohřeb je vždycky smutnou událostí, protože odešel člověk. Přesto by mě zajímalo, zda si pamatuješ něco specifického, co se pojí s tlumočením pohřbu?

Mně připadá, že je to tak, jak každý zná – v síni je vidět rakev, okolo jsou shromážděni příbuzní nebo kamarádi a známí zesnulého. Vybavuji si jednu situaci, kdy jsem na pohřbu nestála, tak jak je zvykem, ale seděla jsem naproti neslyšící pozůstalé, která měla i zrakové postižení. Musela jsem se přizpůsobit především jejím potřebám tlumočit jí v úrovni očí a blízko. Chtěla jsem, aby z rozloučení měla co nejvíc informací a mohla se důstojně rozloučit s manželem. Tlumočila jsem jí samozřejmě celou mluvenou část obřadu. V rámci sociální služby nelze očekávat i tlumočení písně, ani to nelze z důvodu krátkého času na přípravu. Tohle byla ale specifická situace v tom, že klientka nechala výběr konkrétní písně na mně. Píseň jsem znala, věděla jsem, že je smutná, a jejím hlavním tématem je loučení. I tak jsem si její překlad doma natrénovala. Nechtěla jsem jít při překladu po slovech, chtěla jsem si pohrát s uměleckou formou znakového jazyka a přeložit ji pěkně. Při obřadu jsem pak tuto jednu předem nacvičenou písničku přeložila umělecky do českého znakového jazyka. To pro mě byla výzva a běžně to nedělám. 

Jako dlouholetá tlumočnice máš zkušenosti se spoustou různých situací. Zažila jsi nějaké velmi náročné tlumočení?

Ono je asi důležité si říct, z jakého pohledu se na to náročné tlumočení díváme. Pokud z pohledu náročnosti časové, tak to bude určitě zmiňovaná příprava na tlumočení svatby. Někdy to opravdu zabere i 10 hodin. Tlumočník si musí domluvit schůzku s farářem, pak studuje texty doma, připravuje si překlady a prochází scénář svatby. Mým cílem je předat opravdu pěkný zážitek z obřadu a poctivá příprava se v kvalitě tlumočení zohlední.
Naopak u porodu je náročná ta zodpovědnost za celou tlumočnickou situaci. V případě bezproblémového porodu je to jiné – na konci se tlumočník raduje v síle krásného okamžiku s klienty. Pokud klientka rodí dva až tři dny, i já jako tlumočnice cítím velký stres a velkou zodpovědnost. Po porodu přichází velká úleva na straně tlumočníka. Je to pro mě vždy velmi stresující situace – jsem emočně a fyzicky vyčerpaná. Tlumočník je v pohotovosti často i v noci, tlumočí dlouho apod.
Tlumočení pohřbu je smutná záležitost, ale jako dospělí víme, že je to běh života, staří lidé umírají a každý jednou zemře. Pro mě nejvíce náročné bylo tlumočit pohřeb dítěte. Byla jsem vystavena i vlastním emocím, protože tam v tu chvíli nejsem jen v roli tlumočnice, ale také matky, která má svoje děti. A ta představa, že se tohle může stát komukoliv z nás, byla strašná. Mojí povinnou výbavou na tlumočení pohřbu je kapesník po ruce. Snažím se držet si tvář, mít neutrální výraz v obličeji, ale někdy to nejde. Samozřejmě tam nemohu začít hystericky plakat. Ale ty emoce tam jsou a někdy mi ukápne slza. Slzy nechám po tváři sjet, pokud se potřebuji ještě vysmrkat nebo otřít nos, mám po ruce pro tento případ kapesník. Vždy najdu vhodnou chvíli, která to tlumočení nenaruší. Jednou se mi v CZTN stalo, že mi přišla objednávka na tlumočení pohřbu, ale klienta jsem předtím neznala. Tlumočení na pohřbu proběhlo a po skončení se klient do CZTN ozval s pochvalou na mé tlumočení, líbilo se mu. Já jsem předtím nikdy klienta neviděla a ani on mě neznal. Zrovna tam si pamatuji, že mi slzy určitě po tváři tekly. Asi to bral tak, že vnímal, že jsem s nimi v té situaci nejen jako tlumočník, ale i jako člověk. Nedokázala jsem tam být jako někdo nezaujatý s kamennou tváří. Dala jsem najevo, že mám srdce. Mám v životě i roli matky, kterou si nesu. Přijde mi přirozené, pokud tlumočníkovi v takových situacích ukápne pár slz. 

Když jsme u těch emocí a pláče… Říkala jsi, že je to přirozené, ale zajímalo by mě, jak se emoce snažíš udržet pod kontrolou? Máš na to nějakou techniku?

Před emočně náročným tlumočením se snažím těsně před soustředit na sebe, zklidnit se. Někdy mě příjemné emoce mohou přepadnout i na svatbě, kde mi také dojetím ukápne slza – umocňuje to pohled na dva zamilované lidi, hudba, slova v projevu. Prostě se snažím před tlumočením uklidnit, zaměřím se na svůj dech. Ale i tak pak přijde oddávající, já se očima podívám na novomanžele a už mi začnou slzet oči. 

Moc ti děkuji za krásný rozhovor. Podívej, sama jsem dojatá z tvého vyprávění. Tvé vyprávění na mě velmi zapůsobilo. Viděla jsem ti v očích, že v tobě situace stále vyvolávají dojetí. Ještě jednou ti děkuji za rozhovor a přeju ti do dalších let tlumočení hodně energie. Vím, že jsi mezi neslyšícími oblíbená tlumočnice. 

To tedy nevím… Děkuji za pozvání k rozhovoru. Ahoj!

Ahoj!

Ptala se Iveta Melichar, odpovídala Monika Boháčková.

Rozhovor vyšel v rámci nového čísla časopisu Bez hranic komunikace, ve kterém jsou všechny články a rozhovory k dispozici i v českém znakovém jazyce. 
Časopis najdete v elektronické podobě na webu SNN v ČR (Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z. s.) a je k prohlédnutí i zde.
Také si můžete objednat jednotlivá čísla časopisu v tištěné podobě nebo si zaplatit celé předplatné. Výše příspěvku (za jednotlivá čísla i předplatné) je dobrovolná, platí se pouze poštovné (45 Kč včetně DPH za jednu zásilku).
Platba za časopis probíhá přes QR platbu (viz níže) nebo při osobním převzetí v sídle SNN v Karlíně.