Štíři nejsou jen o titulech. Za jejich úspěchem je prý hlavně štěstí na lidi

Příběh českobudějovických Štírů začal už u prvních let paraflorbalu v Českých Budějovicích. Přes tým United se postupně dostal až k dnešnímu klubu a partě hráčů, která patří mezi nejúspěšnější české paraflorbalové týmy.

Za ty roky se v Štírech vystřídala řada hráčů a lidí, kteří pomáhali tým budovat. Dnešní Štíři tak navazují na práci těch, kteří stáli u jejich začátků. A právě parta a lidé kolem týmu jsou podle samotných hráčů jedním z důvodů, proč se jim tolik let daří.

Co stojí za jejich úspěchem?

Sedm titulů v řadě by mohlo svádět k představě, že za úspěchem Štírů stojí nějaká tajná ingredience. Jenže když se na to zeptáte přímo jejich hráčů, odpověď je překvapivě jednoduchá.

Podle něj přitom Štíři netrénují víc než ostatní a nemají ani nějakou zásadně lepší sestavu. Rozhodující je podle něj především to, jak si hráči mezi sebou sedli, jak se dokážou na hřišti doplňovat a rozumět si.

Možná právě v tom je část kouzla týmu, který dokázal dlouhé roky dominovat domácí soutěži.

Sedm titulů a jeden, který získal někdo jiný

Po sedmi mistrovských titulech v řadě přišla sezona, kdy Štíři prvenství neobhájili. A překvapivě to nemuselo být pro všechny v týmu jen zklamání.

Nestával přiznává, že jeho pohled byl přece jen trochu jiný.

Čížek navíc zmiňuje konkrétně Plzeň. Oceňuje, že přišla s novým přístupem a zkouší zavádět různé novinky.

Evropa jako odměna i příprava

Součástí příběhu Štírů nejsou jen domácí soutěže. Podle Nestávála jsou mezinárodní utkání nejen příležitostí poměřit se s týmy, na které v české lize běžně nenarazí, ale také skvělou přípravou na domácí soutěž.

Právě mezinárodní turnaje navíc přinášejí něco, co se do statistik ani výsledkových tabulek zapisuje jen těžko – další společné zážitky.

Historky, které raději zůstanou v kabině

Když přijde řeč na zážitky z turnajů a soustředění, ukazuje se další charakteristická vlastnost Štírů. Historek mají podle všeho tolik, že některé jsou jednoduše nepublikovatelné.

„Hele, ale tu, jak jsi skončil ve Švédsku v koši, tu bys říct mohl,“ ozvalo se z kabiny.

A tak Ivan Nestával jednu z nich přece jen vytáhl.

Právě podobné momenty možná dobře ukazují, proč se Štíři tolik vracejí k tomu, že jejich síla není jen v samotném sportovním výkonu. V týmu se potkávají hráči různého věku, zkušeností i osobností. A společné zážitky, ať už přímo z hřiště, nebo z cest na zápasy, jejich partu dál spojují.

Nebát se přijít a zkusit to

Štíři přitom nejsou týmem jedné věkové skupiny. V jejich kolektivu se potkávají hráči zhruba od dvaceti do šedesáti let. A právě to může být důležitý vzkaz pro každého, kdo o paraflorbalu teprve uvažuje.

Vzkaz je tak vlastně stejně jednoduchý jako odpověď na otázku, co stojí za úspěchem českobudějovických Štírů. Přijít, zkusit to a najít lidi, se kterými si člověk sedne.

Protože právě na tom podle samotných hráčů jejich dlouholetý úspěch z velké části stojí.

Foto: Český paraflorbal / Flickr