Na nedostatek podpory pro pečující již rok reaguje Opora Diakonie

Od dubna 2025 funguje v České republice celostátní program Opora Diakonie, který reaguje na dlouhodobě rostoucí potřebu podpory lidí pečujících o své blízké v domácím prostředí. Program vznikl jako odpověď na demografické změny i limitovanou kapacitu sociálních služeb, které nebudou schopny v následujících letech pokrýt rostoucí poptávku po péči. Výsledky roční práce Opory Diakonie a zjištění vyplývající ze zkušeností s jejími klienty byly prezentovány v rámci tiskové konference, která proběhla 21. 4. 2026 v Magenta Experience Centru v OC Arkády Pankrác.

Podle demografických predikcí se počet lidí ve věku 85+ v České republice v příštích 15 letech více než zdvojnásobí. Zároveň platí, že sociální systém nebude schopen navyšovat kapacity pobytových ani terénních služeb stejným tempem. Význam neformální péče – tedy péče poskytované rodinou či blízkými – tak bude dále narůstat. Netýká se přitom pouze seniorů, ale také dětí i dospělých s handicapem, poruchou autistického spektra nebo osob po úrazech.

První rok v datech: kdo pečuje a v jaké situaci
Program Diakonie ČCE během prvního roku oslovil stovky pečujících napříč Českem. Do online Průvodce péče se zapojilo 962 lidí, kteří popsali svou životní situaci i každodenní realitu péče.

Z dat vyplývá, že pečující jsou ve velké většině ženy – tvoří 82 % všech uživatelů služby. Nejčastěji jde o osoby v produktivním věku, které zároveň pracují a dlouhodobě pečují o svého blízkého, zpravidla již více než tři roky. Výrazným znakem je také osamělost v péči: 41 % respondentů uvádí, že péči zajišťují zcela sami bez jakékoli pomoci rodiny. Dalších 22 % sice má v okolí někoho, kdo by mohl pomoci, ale neumí si představit, jak jej o pomoc požádat a do péče zapojit.

Z hlediska situace opečovávaných osob jde nejčastěji o seniory s demencí, kteří jsou částečně soběstační (pohybují se samostatně například za pomoci chodítka nebo berlí), ale potřebují výraznou podporu při každodenních činnostech, komunikaci s úřady či pohybu mimo domov. Celkem 39 % opečovávaných je plně závislých na péči druhé osoby.

Finanční i psychická zátěž se prolíná každodenností
Významným tématem, které data potvrzují, je finanční nejistota. Celkem 58 % pečujících uvádí, že jejich finanční situace je náročná nebo se obávají jejího dalšího zhoršení. Nejvíce ohrožené jsou ženy pečující o plně závislé osoby, zejména v případech dlouhodobé péče bez podpory okolí.

„Neformální péče je pro společnost výrazně levnějším řešením než spoléhání se výhradně na systém sociálních služeb. Právě proto bychom měli hledat více způsobů, jak pečující podpořit. Opora Diakonie se v prvním roce fungování ukázala jako velmi efektivní nástroj pomoci,“ říká Zdeňka Marešová, náměstkyně pro služby Diakonie ČCE. Podle ní většině pečujících stačí jedna až tři konzultace, aby se zorientovali v systému dávek a služeb a dokázali situaci lépe zvládat.

Linka pomoci jako první krok v systému
Důležitou součástí programu je také bezplatná telefonní linka 800 915 915, která funguje ve všední dny. Ta ukazuje, s jakými problémy se pečující nejčastěji potýkají v praxi. Téměř třetina hovorů se týká dávek a příspěvku na péči (29,4 %), následované tématem terénních a ambulantních sociálních služeb (18,3 %) a psychickou zátěž (18 %). Další významná část dotazů se vztahuje k pobytovým službám, jejich dostupnosti či čekacích lhůt, demenci či situacím po propuštění z nemocnice bez návazné péče.

Zkušenosti pracovníků linky ukazují, že pečující často popisují pocity vyčerpání, bezmoci a dlouhodobé nejistoty. Vedle psychické zátěže se opakovaně objevují i strukturální problémy systému – složitá administrativa, nedostupnost služeb v regionech, nízká výše příspěvku na péči nebo chybějící návaznost zdravotní a sociální péče.

Jak funguje podpora v praxi
Opora Diakonie kombinuje online nástroje, telefonickou podporu a regionální poradenství. Klíčovou roli hraje online Průvodce péče, který prostřednictvím deseti otázek pomáhá pečujícím rychle zmapovat jejich situaci a nasměrovat je na vhodnou podporu. Podle zkušeností program dokáže zkrátit orientaci v systému z desítek hodin na přibližně deset minut.

V regionech se pak ukazuje, že pomoc má často velmi konkrétní dopady. V jedné z poraden bylo například realizováno 274 konzultací v celkovém rozsahu 331 hodin, přičemž průměrná délka jedné konzultace dosahovala 75 minut. Většina klientů využila jednorázovou podporu, část se však vrací opakovaně, zejména v případech složitější dlouhodobé péče.

Zhruba pětina intervencí probíhá přímo v domácnostech, kde se pečující učí praktickým dovednostem – například manipulaci s pomůckami, základům hygieny či péči o imobilní osobu. Tato forma podpory se ukazuje jako klíčová zejména u lidí, kteří jsou v péči zcela noví. Nácvik péče probíhá i na pracovištích poraden.

Systémové limity přetrvávají
Přestože program Opora Diakonie přináší konkrétní pomoc jednotlivcům, naráží na strukturální limity celého systému. Patří mezi ně zejména podfinancování sociálních služeb, nedostatečné kapacity terénních služeb v krajích, dlouhé lhůty pro vyřízení příspěvku na péči nebo oddělení sociální a zdravotní péče.

Významným problémem zůstává také preference investic do pobytových zařízení namísto podpory rodin, které chtějí pečovat doma. Právě ty však tvoří základ současného systému péče. Dosud také v českých zákonech neexistuje sociální služba, jejíž cílovou skupinou by byli neformálně pečující. Ti tak mohou využívat maximálně bezplatné základní sociální poradenství v rámci sociálních služeb, jejichž klienty jsou opečovávané osoby.

Vize: dostupná podpora v celé republice
Cílem programu je vybudovat celorepublikovou síť podpory, která zajistí každému pečujícímu stejný přístup k pomoci bez ohledu na místo bydliště. Cesta by měla začínat online orientací, pokračovat přes regionální poradny a končit praktickou podporou v domácím prostředí.

Součástí vize je také lepší propojení sociálních a zdravotních služeb, sdílení informací mezi poskytovateli a rozšíření terénní podpory.

Jak shrnuje mluvčí Diakonie ČCE Dalibor Hála, cílem není nahradit pobytová zařízení, ale vytvořit rovnováhu: „Potřebujeme podporovat rodiny, které chtějí pečovat doma, aby tato péče nebyla pro ně dlouhodobě likvidační.“

O situaci neformálních pečujících se zajímá také Ministerstvo práce a sociálních věcí, které nabízí ucelený přehled možností, které mohou neformální pečující ve své situaci využít: Pečuji o osobu blízkou – neformální pečující | MPSV.

Závěrem
První rok fungování Opory Diakonie ukazuje, že neformální pečující tvoří neviditelný, ale zásadní pilíř českého systému péče. Data potvrzují, že většina z nich je na péči více či méně sama, často v produktivním věku a pod výrazným finančním i psychickým tlakem.
Zkušenosti programu zároveň ukazují, že cílená a rychlá podpora může výrazně zlepšit jejich situaci a pomoci jim zorientovat se v systému. Bez systémových změn však zůstává zátěž neformální péče vysoká a pro mnoho rodin dlouhodobě obtížně udržitelná.

Klienti Opory Diakonie se shodují v radě dalším pečujícím: „Nebojte se ozvat.“