Zatímco zdravý člověk řeší „jen“ dojezdovou úzkost, vozíčkář má starostí s elektromobilem ještě mnohem víc. Na řadě dobíjecích stanic kvůli jejich konstrukci nezvládne člověk s hendikepem bez cizí pomoci auto vůbec nabít.
U benzinek bývají nálepky s informací, že je prostor sledován kamerou, že se tam nemá kouřit, a pak je tam nápis pro vozíčkáře, že mají třikrát zatroubit pro přivolání obsluhy. Je to vcelku praktické. Vylézt z auta,
5
roztáhnout vozík a vejít se na něm do škvíry mezi stojanem a autem, to není moc komfortní.
Jenže u dobíjecích stanic, které jsou na parkovištích, tudíž tam žádná obsluha není, se nedá na nikoho zatroubit. Pak záleží na tom, v jakém stavu je dané dobíjecí místo. Na webu cestazasnem.cz je mapa, kterou tvoří sami vozíčkáři jezdící elektroauty. Fotí a popisují jednotlivé dobíječky a třídí je na zelené, tedy naprosto bez problémů, červené, čili naprosto nevyhovující, a žluté, které jsou někde mezi.
S Heřmanem Volfem, šéfem sdružení Cesta za snem, které pomáhá vozíčkářům, jsme se vydali do terénu prozkoumat, jak na tom jednotlivé stanice jsou. Vzali jsme to od vzorné nabíječky po naprostý průšvih.
Zelená
V ulici U Kostela na Praze 5 v Radlicích je vše ideální. Parkovací místa jsou široká, stojan nabíječky není na obrubníku, ale v úrovni vozovky a má ovládací prvky dostatečně nízko.
Heřman nacouvá svým enyaqem na místo u stojanu. Sedí na sedačce řidiče, vytáhne skládací vozík, postaví ho vedle sebe na zem, přesedne na něj a bez problému objede auto. „Třeba u škodovek, pokud to tedy nejsou plug-in hybridy, se nabíjí vpravo. Tam, co je u benziňáků nádrž. Takže já potřebuju větší boční odstup vpravo i vlevo. Když je ta zdířka na levé straně, stačí mi víc místa jen vlevo,“ komentuje Heřman Volf.
Tady v Radlicích je ale možné bez pomoci připojit z vozíku auto jak zleva, tak zprava nebo i zepředu. Žádné překážky, hendikepovaný tu žádné znevýhodnění nepocítí.
Žlutá
U nabíječek označených na mapě žlutě, tedy těch, které nejsou zcela ideální, může mít vliv na to, zda hendikepovaný řidič uspěje při snaze dobít baterky, právě třeba i strana konektoru. Pokud se sice s vozíkem dostane řidič ven, ale nemá už uličku z druhé strany, musí jet jinam. Na mapě, kterou vozíčkáři neustále aktualizují a rozšiřují, je proto vždy i popis daného místa. Každý si tak může zjistit, jaké tam jsou překážky, a vyhodnotit, jestli je dokáže zdolat, nebo ne.
Může jít o zarážky pro kola na zemi, které fyzicky zdatnější vozíčkář přejede, jiný ne. „Když se přes ně nedostaneš, tak ti pak chybí těch pár cenťáků, abys dosáhl na dotykový displej nebo chytil kabel a mohl s ním manipulovat,“ kroutí hlavou vozíčkář Volf. Zároveň se zarážkám a sloupkům diví. Poukazuje na to, že elektrická auta jsou většinou vybavená parkovacími asistenty a riziko, že někdo vrazí do stojanu s nabíječkou, je tudíž malé.
Dalším problémem, proč je místo označené žlutě, jsou třeba vysoko umístěné ovládací prvky. Na ty narážíme na naší další zastávce u Kauflandu na Bělohorské ulici na Praze 6. „Na displej
Vliv na úspěch má i strana, ze které se auto dobíjí.
nedosáhnu, ale můžu spustit nabíjení aplikací. Je to nějaké omezení, ale budiž,“ líčí Volf, kde je problém.
Červená
Mladí dnes rádi používají termín „red fl ag“, tedy červená vlajka. Je to hovorové vyjádření toho, co se před lety označovalo jako „no go“, čili nepřípustné nebo netolerovatelné. Takový „red fl ag“ je pro vozíčkáře nabíjecí stanice ve Skuteckého ulici u McDonald’s v Řepích na kraji Prahy.
Ještě než Heřman Volf začne komentovat, co je tady špatně, už sami vidíme některé závady. Stání pro auta jsou tady úzká, takže vozíčkář ani nevyleze ven, natož aby objel auto na druhou stranu. Stojan je na obrubníku v zeleni, displej je vysoko, a navíc nakloněný pod úhlem 45° směrem k obloze. „To ovládání není směrem k parkovacímu místu, ale ten displej a ovládací prvky jsou z boku. Chodící řidič si stoupne tady do těch keříků. Já se tam s vozíkem nemám šanci dostat. I kdyby tady bylo volné vedlejší parkovací místo, abych vylezl, tak do toho křoví stejně nezajedu,“ kritizuje Volf.
Je pravda, že i pro člověka bez hendikepu je tato nabíječka nepohodlná. A to jsme u ní byli v den, kdy nebyl sníh ani náledí, což by šlapání na obrubníky nebo do záhonu ještě víc znepříjemnilo.
Jako v metru
Jak průšvihové, tak ideální nabíjecí stanice najdeme napříč celou republikou a u různých firem. Nedá se tedy říct, že by některý z poskytovatelů na vozíčkáře kašlal a jiný jim věnoval pozornost. Zpravidla jde o to, jak je stanice stará, a taky o to, jaké možnosti byly v době jejího vzniku. Stojí často na pronajatém pozemku, kde jeho majitel měl nebo má své požadavky. Ve snaze zajistit řidičům možnost nabíjet se tak při budování stanic často na vozíčkáře nehledělo. Šlo hlavně o to, aby nabíječky vůbec vznikly.
Provozovatelé dobíjecích stanic ale slibují, že do budoucna už budou na hendikepované myslet a budou je budovat tak, aby si auto mohl nabít i člověk na vozíku.
PARKOVACÍ MÍSTA Při kolmém nebo šikmém stání musí mít místo pro vozíčkáře šířku alespoň tři a půl metru. U běžného místa je to dva a půl metru. Při podélném stání s výstupem na chodník není rozšíření potřeba, místo ale musí být delší, mít sedm metrů. Jinak se vyžaduje pět metrů. Pokud držitel průkazu ZTP nebo ZTP/P má auto a chce si třeba u svého domu zřídit parkovací místo, vyřídí tento požadavek městský nebo obecní úřad či úřad městské části.
OZNAČENÍ AUTA Modrý čtverec s vozíčkářem za sklem opravňuje k parkování na vyhrazených místech. Pokud stojí takové auto na místě, kde nemá co dělat, nesmí dostat botičku. Označení vydané v ČR platí i v zahraničí, ale za podmínek konkrétního státu. Nemusí se tak vztahovat na všechna postižení. Osoby neslyšící mohu mít na autě modrý čtverec s bílým symbolem ucha.
