O nadaných dětech se v posledních letech napsaly stohy papíru. Zakládáme pro ně speciální třídy, kupujeme jim logické hry a učíme pedagogy, jak s nimi pracovat, aby se nenudily. Jenže tyto děti mají jednu nepříjemnou vlastnost – jednou vyrostou. A v tu ránu jakoby se po nich slehla zem. Jak jsou na tom nadaní dospělí?
Systém vyplivne bývalé nadané děti do světa dospělých s nálepkou „perspektivní“, aniž by jim dal návod, co dělat s mozkem, který se ale nikdy nezastaví. Mimořádně nadaní dospělí často prožívají své životy v podivném exilu. Buď jako hyperúspěšní, ale emočně …
Přečíst celý článek
