Nemocnice Volyně patří mezi zařízení, která ukazují, jak důležitou roli má v českém zdravotnictví následná a dlouhodobá péče. V menším, klidném prostředí města poskytuje sociálně-zdravotní péči pro pacienty, kteří potřebují delší čas na doléčení. Zařízení ze sítě Penta Hospitals CZ dnes rozvíjí nejen odbornou péči a rehabilitační služby, ale také lidský a individuální přístup, na kterém stojí každodenní práce celého týmu. „Sestra v dlouhodobé péči je víc než jen zdravotník. Je odborníkem, oporou i průvodcem pacienta,“ říká Dana Hejduková, hlavní sestra Nemocnice Volyně.
Jakou atmosféru se v Nemocnici Volyně snažíte vytvářet? V čem je podle vás péče ve Volyni specifi cká oproti jiným zařízením následné nebo dlouhodobé péče?
Naše nemocnice není velká, máme dvě lůžková oddělení s celkovou kapacitou 56 pacientů. Péči zajišťuje tým zkušených zdravotníků i nezdravotníků, kteří se snaží vytvářet téměř rodinnou, klidnou, vstřícnou, a především lidskou atmosféru.
Každý pacient je pro nás především člověk. Respektujeme jeho potřeby, přání i důstojnost a kombinujeme odbornou péči s osobním přístupem. Výhodou je i to, že prostředí nepůsobí anonymně jako ve velkých nemocnicích.
Jaké jsou dnes největší výzvy při práci s dlouhodobými pacienty?
Práce s dlouhodobými pacienty je náročná po stránce medicínské, organizační i psychické. Pacienti jsou často ve vyšším věku, mají přidružená onemocnění, demenci nebo chronické bolesti. Zásadní je najít rovnováhu mezi odbornou péčí a lidským přístupem. Mezi největší výzvy patří psychická zátěž a nedostatek personálu, psychická zátěž pacientů, udržení soběstačnosti, prevence komplikací, koordinace péče a komunikace s rodinami pacientů, která bývá někdy složitá.
Jak byste popsala roli zdravotní sestry v dlouhodobé péči?
Sestra v dlouhodobé péči je víc než jen zdravotník. Je odborníkem, oporou i průvodcem pacienta. Role je to komplexní a zároveň hodně lidská, sestra není jen vykonavatelka výkonů. Do práce sestry patří každodenní péče o pacienta, jako je hygiena, podávání léků, sledování zdravotního stavu, podpora soběstačnosti, psychická opora, komunikace s rodinou, prevence komplikací a koordinace péče s dalšími odborníky. Roli sestry lze do značné míry ztotožnit s hlavními výzvami dlouhodobé péče.
V čem je tato práce jiná než na akutním oddělení?
Hlavní rozdíl je v tempu, cílech a vztahu s pacientem. Akutní péče je rychlá, dynamická, řeší akutní potíže pacienta, náhlé stavy, cílem je vyléčit nebo alespoň stabilizovat akutní stav. Kontakt s pacientem je krátkodobý.
Naopak dlouhodobá péče je klidnější, zaměřuje se na každodenní režim a klade si za cíl udržení soběstačnosti i kvality života. Personál s pacienty navazuje bližší a důvěrnější vztahy, lépe ho zná. V dlouhodobé péči je větší důraz na empatii, trpělivost a komunikaci, často se řeší i sociální a emocionální problémy pacientů.
Máte pocit, že si veřejnost dostatečně uvědomuje význam následné a dlouhodobé péče?
Řekla bych, že spíše ne. Povědomí veřejnosti o významu následné a dlouhodobé péče je často nedostatečné. Veřejnost si zdravotní péči často spojuje hlavně s akutní léčbou a méně už přemýšlí o tom, co následuje po ní – zejména u seniorů Přitom právě následná a dlouhodobá péče hraje zásadní roli v tom, jestli se člověk skutečně zotaví, udrží si kvalitu života nebo zvládne žít s chronickým onemocněním. Důvodem je, že tato péče není příliš vidět, často probíhá doma nebo v méně mediálně sledovaných zařízeních. Lidé také přirozeně vytěsňují témata stáří a nemoci, dokud se jich osobně netýká. Systém není jednoduchý a laik se obtížně orientuje v dostupných službách, jako jsou rehabilitace, domácí péče a sociální služby. A v neposlední řadě roli hraje i to, že o dlouhodobé a následné péči se mluví mnohem méně než o té akutní.
Význam následné a dlouhodobé péče je pro fungování zdravotního i sociálního systému zásadní, ale veřejnost si ho často plně uvědomí až ve chvíli, kdy se jí to přímo dotkne, kdy má člověk osobní zkušenost s péčí o blízkého člověka.
Co podle vás dělá dobrý tým na oddělení?
Dobrý tým zdravotníků i nezdravotníků, to je to, čeho si v naší Nemocnici nejvíce vážím a za co všem svým kolegyním a kolegům děkuji. To je totiž to, co nás v práci drží, i když to zrovna není jednoduché, když někdo dlouhodobě onemocní, když je velký nedostatek personálu, když se rekonstruuje za provozu a tak dále.
Dobrý tým jsou lidé, kteří táhnou za jeden provaz, stojí za sebou, dokážou se podržet, spolupracují, mohou se spolehnout jeden na druhého, otevřeně a srozumitelně spolu komunikují, respektují se a uznávají, že ostatní mohou mít rozdílný názor. Důležité jsou jasně stanovené role, odpovědnost, ale také fl exibilita a ochota pomoci i mimo svoji hlavní roli. Neméně důležitý je i společný cíl a empatie k potřebám pacientů a členů týmu.
Nebojím se říct, že my dobrý tým máme, naši pacienti to cítí a rádi se k nám do Nemocnice Volyně vrací.
Co byste chtěla, aby lidé o této práci věděli?
Že je to práce fyzicky i psychicky náročná, ale zároveň velmi naplňující, pokud ji člověk dělá srdcem. Má smysl a vždy bude potřeba.
Poznámka redakce
Původní zaměření Nemocnice Volyně se od 1.1.2026 změnilo z poskytování následné péče (LDN) na zdravotnické zařízení zaměřené na hrazenou sociálně-zdravotní lůžkovou péči. Následná péče je v současné době poskytována v nemocnicích Strakonice, Vimperk, Horažďovice, Prachatice atd.
