Aleš Stodůlka je tělesně handicapovaný stolní tenista, kterého brzy čekají první závody. Kvůli cévní mozkové příhodě ochrnul na půlku těla, i tak se ale hýbe, jak mu tělo dovolí. Co ho k para stolnímu tenisu přivedlo? Jedno osudové setkání v rehabilitační léčebně v Kladrubech.
Dnes osmačtyřicetiletý Aleš měl hektický životní styl, který mu nedovolil zpomalit. Pracoval ve stavební firmě, kde měl spoustu zakázek, a do toho rekonstruoval vlastní rodinný dům. Znal jen práci, dřinu a téměř nulový odpočinek.
Od rána do večera se honil na stavbách, až mu jednoho dne v roce 2021 tělo vystavilo stopku.
Zrovna doma něco natíral, když mu najednou v mozku praskla cévka. Aleš měl zvýšený krevní tlak, o čemž ale dlouho nevěděl.
Asi čtrnáct dnů před osudnou událostí mu sice lékaři nasadili léky na hypertenzi, jenže už bylo příliš pozdě. Jeho tělo zkrátka nezvládlo zrychlené pracovní tempo a neustálý kolotoč povinností a svět se mu z minuty na minutu převrátil vzhůru nohama. Jak vzpomíná na den, kdy ho postihla cévní mozková příhoda?
Přestal jsem cítit půlku těla
„Cítil jsem, jak se mi v hlavě rozlévá zvláštní teplo, ale nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Pak jsem si ale všiml, že mi přestává fungovat levá ruka, tak jsem požádal bývalou partnerku, aby mě odvezla do nemocnice,“ vybavuje si osudný den před pěti lety. V nemocnici nakonec zůstal tři měsíce, během nichž se lékaři snažili stabilizovat Alešův stav. Pacient se musel naučit zvládat nové překážky a především se vypořádat s novou diagnózou: ochrnutím na celou levou část těla. Několik měsíců strávil na invalidním vozíku.
Po hospitalizaci se ani neohřál doma a rovnou putoval do rehabilitačního ústavu Kladruby, kde začala jeho cesta zpátky k sobě samému. Rehabilitace to prý byla dlouhá a náročná. „Lékaři mě učili, jak se mám postavit z vozíku, dojít si na toaletu, zkrátka takové ty běžné denní úkony,“ popisuje Aleš. Ten je od narození pravák, a tak naštěstí mohl dál psát nebo jíst.
Anebo zvednout tenisovou raketu či pingpongovou pálku. A tady už se dostáváme k jádru celého příběhu.
Staronová láska
Když se po několika letech Aleš Stodůlka do Kladrub vrátil na druhou pobytovou etapu, čekalo ho něco, co neočekával – PARA(RE)START. Projekt, který propojuje svět parasportu s lidmi po úrazech, se pro něj stal velkou inspirací. A ze všech sportů, které si tam vyzkoušel, ho nejvíc dostal právě „pinčes“. Stolní tenis hrával už jako malý kluk, a tak zafungovala paměť. Když po úrazu zjistil, že mu jde tenhle sport pořád překvapivě dobře, znovu v něm něco ožilo. Byl to přesně ten pocit, který člověk hledá, když se snaží najít novou životní rovnováhu.
Osudové setkání
Díky PARA(RE)STARTU se seznámil s Jiřím Suchánkem, špičkou českého para stolního tenisu a stříbrným medailistou z paralympijských her v Paříži. Ti dva měli společné i to, že Jiří v trénuje v Liberci a Aleš poblíž tohoto města na severu žije. Profesionální para sportovec v Alešovi viděl potenciál. Dal mu jasně najevo, že s jeho typem fyzického postižení má smysl trénovat. A tak se do toho Aleš Stodůlka opřel naplno, navzdory dalšímu zdravotnímu problému, kterým je spasticita neboli porucha svalového napětí projevující se ztuhlostí, mimovolními záškuby a bolestí. Aleš je kvůli svému handicapu v plném invalidním důchodu.
Teď už přes rok naplno trénuje v Liberci, je registrovaný ve sportovním klubu a koncem dubna se dočká i prvního utkání o pohár.
Jako stojící hráč – choďák – už teď ukazuje, že cesta zpět do života může vést i sportem, odhodláním a chutí překonávat sám sebe.
„Kvůli poškození mozku mi všechno trvá pětkrát delší dobu, to pohybové ústrojí zkrátka nefunguje tak, jak by mělo, a následky mám bohužel trvalé. Bez hole se venku při chůzi neobejdu,“ říká sportovec, který ovšem neztrácí chuť do života. Každý den se snaží cvičit s vahou vlastního těla, protahovat se a posilovat svaly, zkrátka rehabilitovat v domácích podmínkách. K Vánocům si nadělil vlastní pingpongový stůl, a tak může už několik měsíců trénovat přímo z domova. A kdo ví, možná jednou zazáří i na paralympijských hrách, podobně jako Jiří Suchánek. /
Zpátky do života
V České republice žije téměř 13 procent lidí s handicapem, který je limituje v běžném životě. Vlivem nehod, zranění a závažných onemocnění mezi ně přibude každý rok asi 200 Čechů, kteří přijdou o končetinu nebo se pohybují pomocí invalidního vozíku.
Vyrovnat se s nelehkou životní situací a vrátit se k běžnému životu jim pomáhá projekt
PARA(RE)START.
Ten vznikl v roce 2023 ve spolupráci Českého paralympijského výboru a společnosti Allwyn, která zastává myšlenku, že sport má být dostupný všem bez rozdílu.
Program pomáhá při financování specifických podmínek a vybavení potřebného pro sport. Zároveň představuje první systematickou snahu vyhledávat budoucí paralympijské sportovce.
