Nebyla schopna se sama postavit ani přemístit na vozíček a byla plně odkázána na pomoc rodiny a pečovatelek. Zlom v jejím zdravotním i psychickém stavu přinesl až srpnový pobyt na oddělení následné rehabilitace Nemocnice Kadaň.
Před nástupem přitom neměla žádná velká očekávání. „Původně jsem si myslela, že je to jen běžná nemocnice nebo taková ta LDNka. Ale ono to tak vůbec není. Byla jsem nesmírně překvapená, jak vstřícné a milé jsou sestřičky, pan doktor i celé prostředí,“ popisuje své první dojmy.
