Železnice je nedílnou součástí našeho každodenního života. Využíváme ji při cestách do zaměstnání, do školy, k lékaři i za volnočasovými aktivitami. Správa železnic má na starosti víc než 2600 nádraží a dlouhodobě usiluje o to, aby byla přístupná, bezpečná a pohodlná pro všechny cestující.
V rámci rekonstrukcí postupně plně zpřístupňujeme železniční stanice a zastávky a jejich bezbariérové užívání považujeme za samozřejmou součást modernizace. Přístupnost pro nás neznamená pouze dodržování legislativních požadavků. Snažíme se také porozumět potřebám lidí, pro které mohou různé bariéry představovat velkou překážku a komplikovat cestování, a hledáme řešení, která jim cestu po železnici usnadní.
Správa železnic se proto snaží cestujícím se znevýhodněním naslouchat a pravidelně pořádá setkání věnovaná přístupnosti železnice se zástupci organizací, které osoby se znevýhodněním zastupují, například ASNEP, NRZP, SONS, TyfloCenter a Tyfloservisů. V rámci této spolupráce vznikla myšlenka oslovit přímo cílovou skupinu cestujících se zrakovým znevýhodněním. Jejich zkušenosti, potřeby a doporučení nám mohou pomoct určit směr, kterým se budeme při modernizaci železnice dál ubírat.
„Chceme, aby modernizace železnice vycházela také ze skutečných potřeb jejích uživatelů. Proto považujeme přímou zpětnou vazbu cestujících se zrakovým znevýhodněním za velmi cennou. Ne všechny podněty je možné promítnout do praxe okamžitě, představují ale pro nás důležitý podklad při hledání a nastavování budoucího směru rozvoje přístupnosti našich stanic a zastávek,“ říká generální ředitel Správy železnic Tomáš Tóth.
Za účelem plošného sběru dat jsme vytvořili elektronický dotazník obsahující 28 otázek zaměřených na veřejně přístupné prostory železničních stanic a zastávek a jejich vybavení. Velmi cenné jsou pro nás zejména zkušenosti uživatelů se stávajícími hmatovými a akustickými prvky, kterými tyto prostory standardně vybavujeme, stejně jako jejich představy a doporučení týkající se dalšího zlepšování navigace. Dotazníkové šetření probíhalo během března a dubna letošního roku. Komunita cestujících se zrakovým znevýhodněním byla oslovena centrálně prostřednictvím SONS a informace o dotazníku byly šířeny také prostřednictvím místních TyfloCenter a Tyfloservisů. Cílem bylo oslovit co největší počet uživatelů železnice se zrakovým znevýhodněním a současně omezit opakované oslovování stejných respondentů.
Dotazníkové šetření probíhalo prostřednictvím webového formuláře a zúčastnilo se ho celkem 126 respondentů se zrakovým znevýhodněním. Z tohoto počtu bylo 98 nevidomých nebo prakticky nevidomých, 27 slabozrakých, jeden respondent formu zrakového znevýhodnění neuvedl.
První otázka se zaměřovala na stanice a zastávky, ve kterých oslovení cestující nastupují, vystupují nebo přestupují. Chtěli jsme tak získat představu o lokalitách, které osoby se zrakovým znevýhodněním nejčastěji využívají. Získané údaje přitom korespondují s obecnými frekvencemi cestujících v železničních stanicích a zastávkách Správy železnic.
Důležitým údajem pro navrhování veřejně přístupného prostoru je pro nás také informace, zda se v něm cestující pohybují samostatně, nebo s doprovodem. Samostatně bez doprovodu využívá vlak 62 % nevidomých respondentů, zatímco 12 % dotázaných cestuje s asistenčním psem.
Věkové rozložení respondentů ukazuje, že mezi cestujícími se zrakovým znevýhodněním využívají železnici v menší míře mladší lidé – pouze 6 % respondentů je mladších 30 let. Nejpočetnější skupinu tvoří osoby ve věku od 30 do 55 let, kterých je 55 %.
Za pozornost stojí také využívání asistenční služby ve stanicích, která se sjednává nejpozději 24 hodin před cestou prostřednictvím portálu OneTicket. Tuto službu využívá pouze 12 % dotázaných.
Hmatové prvky v pochozí ploše mají v prostředí železnice svá specifika. Nástupní hrana je od pochozí plochy nástupiště oddělena vodicí linií s funkcí varovného pásu, od níž jsou cestující pomocí kolmých signálních pásů naváděni k výstupům z nástupiště, tedy ke schodištím, k eskalátorům, k šikmým chodníkům nebo k výtahům. V podchodech, v nádražních halách a na přístupových cestách standardně využíváme pro navigaci nevidomých cestujících přirozené vodicí linie.
Vodicí linie využívá k orientaci 84 % dotázaných. Umělou vodicí linii vedenou středem haly nádražní budovy s odbočkami k pokladnám, k informacím, k toaletám a k nástupištím by uvítalo 89 % respondentů. Takové řešení by cestujícím umožnilo vyhnout se překážkám, které se často nacházejí podél stěn. Umělou vodicí linii vedenou středem podchodu by doporučilo realizovat 83 % dotázaných.
Hmatné štítky umístěné na spodní hraně madla zábradlí u schodiště na nástupiště, které obsahují informace o čísle koleje nebo nástupiště, využívá 41 % respondentů. Víc štítků s informacemi o tom, co se nachází nad nebo pod schodištěm, by na spodní straně madel zábradlí uvítalo 49 % cestujících se zrakovým znevýhodněním.
Hmatné štítky umístěné v podchodech na pravé stěně ve výšce 145 cm, obsahující informace například o sektorech, nevyužívá 80 % respondentů. Víc než polovina respondentů (52 %) přitom o jejich existenci vůbec neví. Zajímavým zjištěním je také způsob čtení hmatných štítků: Braillovo písmo využívá 31 % respondentů a reliéfní písmo 12 %. Ostatní respondenti tyto štítky nevyužívají.
Do dotazníku jsme zařadili také otázku, zda cestující se zrakovým znevýhodněním preferují výtah před eskalátory. Výtah před eskalátory upřednostňuje 35 % dotázaných. O aktuálním provozu vlaků ve stanici jsou cestující informováni prostřednictvím akustického hlášení a vizuálního informačního systému. Informace mohou získávat také prostřednictvím aplikací v mobilním telefonu. Pro nevidomé cestující jsou informace zobrazované na displejích standardně převáděny do akustického výstupu, který lze spustit povelovým vysílačem.
Obecně platí, že stále víc cestujících získává informace o odjezdech vlaků prostřednictvím mobilních aplikací. Tento trend se potvrzuje také u osob se zrakovým znevýhodněním. Mobilní telefon ke zjišťování aktuálních informací o vlakových spojích využívá 87 % dotázaných. Aplikaci Správy železnic Datel k získávání informací o vlakových spojích prozatím používá pouze 6 % respondentů. Pro vyhledávání spojení a pro nákup jízdenek respondenti nejčastěji používají aplikaci Můj vlak. Tradiční způsob získávání informací z odjezdových tabulí prostřednictvím hlasového výstupu aktivovaného povelovým vysílačem využívá 46 % respondentů. Při chůzi a orientaci na nástupišti pomáhají cestujícím se zrakovým znevýhodněním nejčastěji akustické prvky (35 %), následované doprovodem (27 %) a hmatovými prvky (17 %). Vizuální kontrast je důležitý pro 21 % dotázaných, což přibližně odpovídá podílu slabozrakých respondentů, kteří se dotazníkového šetření zúčastnili.
Při průjezdu vlaku by největší pocit bezpečí poskytlo podle 36 % respondentů hmatově označené místo v bezpečné vzdálenosti od nástupní hrany. Doprovod uvedlo 30 % respondentů, vizuálně označené bezpečné místo 19 % a akustické informace 15 %. Při čekání na vlak se 47 % cestujících nachází přímo v ploše nástupiště, nezůstávají tedy například u vstupu do podchodu či před vstupem na nástupiště ani cíleně nevyhledávají přístřešek. K většímu pocitu bezpečí při průjezdu vlaku by cestujícím se zrakovým znevýhodněním nejvíc pomohlo akustické upozornění na průjezd vlaku s předstihem, jak uvedlo 49 % respondentů.
Dotazník se věnoval také možnému budoucímu rozvoji navigace a případnému přechodu od klasických hlasových majáčků k novým technologiím. Z odpovědí vyplynulo, že si 79 % respondentů dokáže do budoucna představit navigaci ve veřejném prostoru, například na nádražích a v dopravních terminálech, prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu.
V závěru dotazníku měli respondenti možnost uvést vlastní doporučení a náměty na další zlepšení přístupnosti železnice. Získali jsme tak řadu konkrétních a cenných podnětů vycházejících přímo ze zkušeností cestujících.
Dotazníkové šetření nám poskytlo řadu informací o konkrétních potřebách, zkušenostech a představách cestujících se zrakovým znevýhodněním. Výsledky potvrdily některé naše dosavadní předpoklady a současně významně doplnily naše znalosti v oblasti navigace a přístupnosti železničního prostředí pro osoby se zrakovým znevýhodněním. Získané poznatky budou důležitým podkladem při aktualizaci metodiky řešení přístupnosti nádraží a při nastavování dalšího směru rozvoje přístupnosti železnice.
„Velmi si vážíme všech, kteří se do průzkumu zapojili a podělili se s námi o své zkušenosti a konkrétní podněty. Právě přímá zpětná vazba od cestujících nám pomáhá lépe porozumět tomu, s jakými překážkami se při cestování skutečně setkávají. Tento způsob komunikace se nám osvědčil, a proto chceme obdobně oslovit také další skupiny cestujících se specifickými potřebami,“ uzavírá generální ředitel Správy železnic Tomáš Tóth.
