E-maily posílají, internet používají. Přesto je nečekané okno na obrazovce dokáže vystrašit. Obavy seniorů se sluchovým postižením mají své důvody. Jedním z nich je zkušenost, že na problém zůstali sami.
Když byli dnešní senioři mladí, počítače nebyly běžnou součástí života. Někteří k nim poprvé usedli třeba až v padesáti letech a naučili se jen to, co jim někdo ukázal. Dnešní třicátníci naproti tomu s počítači vyrůstali. Jak s oblibou říkám: jsou to „digitální domorodci“, zatímco senioři jsou „digitální imigranti“.
Představte si, že vás někdo v padesáti letech přenese do neznámé země, jejímuž jazyku nerozumíte. Proti místnímu člověku, který v ní vyrostl, jste v obrovské nevýhodě. On se domluví, zná prostředí a spoustu věcí dělá automaticky. Vy se teprve učíte, co který nápis znamená a jak to tam chodí. …