Osudný náraz na mantinel se změnil v boj o život. Příběh hokejisty Tomáše Zelenky

Tomáš Zelenka Jihlava, 22. února 2001. Čtvrtfinále play-off první ligy, Třebíč vede 2:1 nad Duklou. Končí druhá třetina. Tomáš Zelenka jede s pukem po pravém křídle, když ho obránce Marian Morava sráží na mantinel. Zelenka zůstává ležet, nemůže hýbat nohaat nohama. Článek Narodil se 20. listopadu 1975 v Litvínově, v šesti letech už hrál první vítězný zápas. Jeho tým vyhrál 10:3 nad Berounem. Litvínovská škola útočného hokeje ho vychovala k dravosti a kreativitě. V patnácti jel na turnaj do Kanady, ve dvaceti dostal nabídku hrát juniorku nedaleko Calgary v Olds Grizzlys. Byl nominovaný do výběru ligy, ale zranění kolene ho poslalo domů. Dnes říká: „Jediné, čeho v životě lituju, je, že jsem tehdy nepřijal nabídku americké univerzity. Mohl jsem zažít Beverly Hills a studovat. Byl jsem pako.“ Osudný náraz na mantinel Po návratu se neprosadil v extraligovém Litvínově, šel do druholigového Děčína a pak do Třebíče. V sezoně 1999/2000 byl nejlepším střelcem první ligy. „Měl jsem formu života,“ vzpomíná. A pak přišel ten večer v Jihlavě, který změnil všechno. K zákroku došlo na konci druhé třetiny, kdy Morava narazil Zelenku zezadu na mantinel. Hráče museli jihlavští záchranáři po asi dvacetiminutovém ošetření na ledové ploše transportovat do brněnské nemocnice. Šlo o čas, ale kvůli sněhové kalamitě na Českomoravské vrchovině trvala záchrance cesta téměř tři hodiny. Dálnice byla totiž zablokovaná kolonou vozidel. Zelenkův stav je byl vážný. Měl poškozenou míchu a roztříštěné obratle. Lékaři ho ještě v noci operovali. Morava dostal trest do konce zápasu a později přišel o registračku. Třebíč odmítla nastoupit k odvetě, zápas byl kontumován. Ale to už bylo jedno. Paralympiáda ve Vancouveru První týdny nemohl hýbat ani rukama, hybnost se mu vracela…