V Divadle Radost byla 28. listopadu předána ocenění za dobrovolnickou činnost Křesadlo v Jihomoravském kraji 2025. V kategorii komunitní dobrovolnictví cenu obdržela Hana Wünschová za dlouholetou pomoc seniorům v sousedském okolí naší městské části. Nomin. Nominaci podala referentka Úřadu městské části Brnosever pro rodinnou politiku Andrea Křístková, která Hanu Wünschovou poznala při výkonu agendy jubilantů. Cenu Křesadlo založila organizace Hestia s cílem ocenit práci dobrovolníků, upozornit na její přínos, zviditelnit příběhy vzájemné a nezištné pomoci a podpořit další lidi k zapojení se do dobrovolnických aktivit. Je udílena v jednotlivých krajích, a to v několika kategoriích. V Jihomoravském kraji cenu pořádá Maltézská pomoc ve spolupráci s městem Brnem, Jihomoravským krajem a Jihomoravským dobrovolnickým centrem. V letošním 8. ročníku bylo 69 nominovaných v 8 kategoriích. Hana Wünschová z Černých Polí od roku 2018 nezištně pomáhala a věnovala se svojí sousedce, v letech 2020 a 2021 navíc obdobně pečovala o sousedku svých rodičů. Obě dámy shodou okolností v druhé polovině roku 2025 zemřely v požehnaném věku 104 a 100 let. Při rozhovoru, který jsme s Hanou Wünschovou vedli, bylo patrné, jak ji jejich odchod zasáhl. Sousedská pomoc takového rozsahu není úplně obvyklá. Jak k tomu došlo? Paní Růženka bydlela přímo u nás na patře, neměla žádné děti a manžel jí zemřel už před mnoha lety. My jsme spolu žily vedle sebe 40 let a za tu dobu si člověk na sousedy zvykne, že si pomáhají. No a já mám prostě asi větší smysl pro pomoc, takže mně to nebylo lhostejné a několikrát za den jsem opravdu za ní byla, i když jsem jí zařídila pečovatelskou službu. Asi tak od roku 2018 jsem se teda o ni docela intenzivně starala, zařizovala jsem pro ni opravdu všechno, co potřebovala. Jaký jste měly vztah? Za ty roky, co jsem s ní byla ve styku několikrát denně, tak jsem ji měla prakticky jako svoji druhou mámu. Ona měla jeden obrovský hendikep, že velmi špatně viděla, ale jinak byla neuvěřitelně vitální. Když jí bylo přes 90 let, tak ještě jezdila na běžkách. Jednou na Vánoce, šestadvacátého prosince, já přijdu na chodbu a paní Růženka si nese běžky. Úžasná osoba, opravdu úžasná, ona byla můj vzor. Celý život pracovala jako učitelka na základní škole, učila na Lesné tělocvik a jazyky, takže ona ten pohyb měla v těle. Před několika lety jste se nějaký čas podobně starala i o sousedku svých rodičů. Ano, já jsem v podstatě od svých 4 let jako dítě bydlela naproti přes silnici. To byl tenkrát postavený nový dům, takže tam se stěhovali lidi zhruba stejného věku a děti měli taky zhruba stejného věku. Prostě tady ta paní byla taky úžasná, ale zdravotně na tom byla hůř než paní Růženka. Takže když bylo potřeba, tak jsem přeběhla přes silnici a taky jsem jí pomohla. Poslední roky se už o ni starala intenzivně čtyřiadvacet hodin její vnučka. Jak probíhal slavnostní večer, věděla jste o ocenění předem? Poměrně dost dlouho jsem přemýšlela, jestli budu souhlasit s nominací. No ale pak jsem si říkala, ale vždyť ono je to pravda, já jsem to opravdu dělala nezištně, a tak dobře, dám k tomu souhlas. Potom mi ještě přišel e-mail z Maltézské pomoci, tehdy a tehdy bude ten slavnostní večer a jestli se zúčastním. Samozřejmě, že jsem tedy odpověděla, že ano, proč bych měla napsat, že ne? Takže já jsem věděla, že budu v Divadle Radost na slavnostním večeru, ale nic dalšího jsem nevěděla. A ten večer se moc povedl. Napřed vyhodnotili těch 8 kategorií a potom to bylo teda moc hezké, protože pozvali všechny nominované na pódium, takže tam bylo na 70 lidí pomalu. Potom si pamatuji, že jedna paní mě zastavila na rautu, protože já, jak jsem si tam vzpomněla na paní Růženku, tak se mi draly slzy do očí. A ona říká, já jsem fakt brečela s vámi. Takže vás cena potěšila? Potěšila a opravdu šokovala. Přiznám se, že já jsem do té doby vlastně pořádně nevěděla, co je to Křesadlo. Ale osobně si myslím, že je to úžasná forma odměny pro ty lidi. Já jsem opravdu s tou cenou nepočítala. Ale úplně v úvodu, když mě paní Křístková navrhla, tak mě ze všeho nejvíc potěšilo, že si toho někdo řekněme kompetentní všiml. Paní Křístkové jsem potom ještě říkala, že kdyby někde v blízkosti mého bydliště někdo něco potřeboval, takže jsem ochotná pomoci. Prostě já nejsem typ, který bude sedět a dívat se celý den na televizi, já potřebuji lidi a kontakt.
Informační portál pro osoby
se specifickými potřebami
