C. Edlingerová s trasérem A. Paťavou (uprostřed vlevo) ukazují zlaté medaile ze svého druhého závodu ve Val di Fiemme, bronz zdobí hruď S. Bubeníčkové a traséra D. Šrůtka (vpravo).
Milán, Cortina d’Ampezzo a Val di Fiemme, dvě města a jedno údolí v severní Itálii, kde se od 6. do 22. února konaly XXV. zimní olympijské hry a 14 dní poté – od 6. do 15. března – XIV.
zimní paralympijské hry (italsky XIV Giochi Paralimpici Invernali). V prvně jmenovaném městě to byly ledové sporty, konkrétně parahokej, v dalších dvou střediscích sněhové – alpské lyžování, curling na vozíku, snowboard, běžecké lyžování a biatlon. Itálie byla pořadatelem již podruhé, poprvé byl dějištěm ve dnech 10. až 19. března 2006 Turín. Kromě těchto dvou paralympiád uspořádala ještě v roce 1960 první oficiální letní paralympiádu v Římě a také několik deaflympiád.
Se lvíčkem na prsou se divákům představilo 24 sportovců, zatím nejpočetnější reprezentace naší trikolóry. S medailemi se čeští paralympionici naposledy vrátili v roce 2010 z kanadského Vancouveru. Dlouhé období bez medailí byli odhodláni ukončit letos v Dolomitech a ve druhém největším italském městě. A podařilo se: Počet dosud získaných medailí ze zimních her se zvýšil díky pouhým dvěma ženám o šest – po jedné zlaté a bronzové a čtyři stříbrné, což znamenalo 16. příčku podle zisku medailí.
Podíváme-li se na medailové zisky podrobněji, zjistíme následující čísla: z 20 účastnických států byly tři nejúspěšnější Čína (15x zlato/13x stříbro/16x bronz), USA (13/5/6) a Rusko (8/1/3). A zde musíme chtě nechtě zmínit oblast, o které by se nemělo v článcích na takováto a podobná témata nikdy psát. Nejen sportovní akce jsou pochopitelně ze zásady apolitické, přesto v souvislosti s válkou mezi Ruskem a Ukrajinou (3//8/8) měla politika rozhodující slovo nejen při slavnostním zahájení… Medaile ze dvou sportů Třikrát stříbro, jednou bronz, tedy celkem čtyři cenné kovy, a po jedné zlaté a stříbrné medaili, tedy celkem dvě – tolik medailí dostaly na krk dvě zrakově postižené lyžařky.
Přímo famózní výkony podávala teprve 17letá biatlonistka a běžkařka Simona Bubeníčková. S trasérem Davidem Šrůtkem doběhla na druhém místě ve vytrvalostním závodě v biatlonu a v běžeckém lyžování na 10 kilometrů klasicky a na 20 kilometrů volnou technikou. V biatlonovém stíhacím sprintu si dojela pro bronz, musela ovšem hodinu a půl čekat na verdikt rozhodčích po našem protestu. Cenné kovy po návratu patřičně zhodnotila: „Medaile dohromady váží asi dvě kila, docela se pronesou.“ Stříbro 30leté biatlonistky Cariny Edlingerové, rakouské rodačky a od sezony 2025/2026 občanky České republiky, a traséra Alexandra Paťavy ze sprintu na 7,5 kilometru bylo naší úvodní medailí. Jasné vítězství v následném stíhacím sprintu znamenalo po dlouhých 24 letech české paralympijské zlato. Největší naděje se vkládaly do týmu parahokejistů. Nakonec se museli spokojit s nepopulární bramborovou medailí; na čtvrtém místě skončili po porážkách v boji o finále s USA a v následném zápase o bronz s Čínou. I tak jde o jejich dosud nejlepší umístění z paralympiád.
Za své výkony se v žádném případě nemusejí stydět ani ostatní reprezentanti. 20letý běžkař Matěj Škoda, od narození bez nedorostlé pravé ruky, který startoval v závodě na 10 a 20 kilometrů v kategorii stojících, se po projetí cílem „desítky“ rozhodně nezlobil. Splnil si totiž přání umístit se mezi prvními patnácti a skončil třináctý. Premiérovou paralympijskou účast měl také zkušený parabiatlonista Miroslav Motejzík s jednou nohou – v kategorii stojících v závodě na 12,5 kilometru doběhl a dostřílel devatenáctý.
Čtveřice alpských lyžařů – zrakově postižení Tadeáš Kříž s trasérkou Ivou Křížovou a Patrik Hetmer s trasérem Miroslavem Máčalou, vozíčkář Petr Drahoš a stojící Tomáš Vaverka – se také se svými výkony nikterak neztratila. Prvně jmenovaná dvojice sjela sjezdovku pětkrát, a pokaždé byla klasifikována do desátého místa. Poslední den her = poslední závod bohaté kariéry (slalom před zraky rodiny a přátel) – takové netradiční představení si zaslouží Patrik Hetmer.
Podrobnou procházku paralympiádou přináší web paralympic.cz v článku TOP momenty paralympiády.
XV. zimní paralympijské hry proběhnou od 1. do 10. března 2030 ve francouzských Alpách s centrem ve městě Nice. Uskuteční se opět zhruba dva týdny po zimní olympiádě ve dnech 1. až 17. února. Francie naposledy hostila takovéto velké sportovní akce v roce 1992, tehdy se konaly v Albertville.
Maskoty dvou letošních vrcholných zimních sportovních akcí byly dvě lasičky hranostajové.
Milo s tmavou srstí, věrný průvodce paralympiády, se sice narodil bez tlapky, ale to ho před dováděním v žádném případě nezastavilo. Naučil se pohybovat za pomoci svého ocasu, byl to velký snílek s odolným charakterem, velmi si oblíbil kanadské žertíky, rád dováděl ve sněhu a ve volném čase vynalézal vlastní hudební nástroje. Výstižně ho charakterizovala věta „Překážky nás posouvají výš.“ Jeho jméno vzniklo zkrácením názvu jednoho z dějišť Milána.
Zdravý symbol olympijských her Tina (zkrácený název střediska Cortina) měl světlý kožich.
Autory zvířecích sourozenců byli studenti z města Catanzaro, metropole oblasti Kalábrie ve špičce „italské boty“. Z více než 1600 návrhů je vybrali diváci na hudebním festivalu v San Remu 2024.
