Cestovatelský festival. Akce, která má už několik let pevné místo v kalendáři Centra Paraple a která ho otevírá fanouškům cestování – těm, kteří mají zkušeností na rozdávání, i těm, kteří teprve hledají odvahu nebo inspiraci, těm, kteří cestují na vozíku i bez něj, prostě všem.
Letos naše pozvání přijalo osm dobrodruhů. Každý z nich na svou výpravu vyrážel s jiným cílem – zažít něco nového, pomoci dobré věci, překonat se nebo znovu získat radost z cestování. Někteří se vydali na vzdálené kontinenty, jiní „za humna“. Všichni ale návštěvníkům akce předali to podstatné: Cestování je radost a přináší do života obrovské obohacení.
A není nutné se ho vzdávat, ani když máte pohybové omezení. Je sobota 18. dubna půl deváté ráno a já vstupuji do Centra Paraple. Necítím se úplně nejlépe, něco na mě leze. Ale náladu mám dobrou a moc se těším.
Z kavárny už voní čerstvá káva a vitrína se začíná plnit nejrůznějšími dobrotami. Po stranách sálu, kde se bude odehrávat většina programu, je nainstalovaná výstava obrazů umělců z celého světa, které na svých cestách posbíral moderátor Jiří Pasz.
Některé jsou opravdu úchvatné a zasloužily by si prostor spíše v galerii než v naší tělocvičně.
Připravuji počítač, zkoušíme obraz, mikrofony i zvuk z reproduktorů. Na zahradě se scházejí vystavovatelé kompenzačních pomůcek a přijíždí foodtruck. Už jsou tu i dobrovolnice, které nám pomohou u vstupu a v kavárně. Slyším, jak na mě volá Jirka Pasz, že je tady. Kromě připraveného scénáře s sebou nese i batoh plný klobouků, které si v průběhu dne, po skončení jednotlivých přednášek, nasazuje na hlavu a nechává přítomné tipovat, z jaké země pocházejí. A pak už postupně přichází přednášející – dobře naladění a skvěle připravení. Všechno běží jako na drátkách. Jedna zajímavá přednáška střídá druhou, účastníci hltají nové informace, baví se, ptají se. Když sleduji, jak se Tadeáš Šíma, Tomáš Šebek a Jirka Kolbaba srdečně zdraví, jako pokaždé mě potěší, jak se tahle cestovatelská parta ráda vidí, ať ji tvoří kdokoli. A baví mě i to, kolik z nich dorazí s velkým batohem, ze kterého tahají různé artefakty z cest, knihy nebo třeba vlastnoručně vyrobený med.
Po skončení akce sedím v kavárně s Jirkou Kolbabou a dvěma klientkami našeho centra. U Jirky se každý rád zastaví a prohodí pár vět. A on s každým srdečně promluví a zve na další akce.
Energii, která se propisuje do jeho výprav i života celkově, mu nelze než závidět. Koneckonců, jedním z jeho hesel je, že člověk je přesně tak šťastný, jak se rozhodl být.
Loučím se s ním i s ostatními hosty s pocitem, že akce splnila to, co měla: setkali se dobří lidé s touhou poznávat. Sebe i daleké kraje. Sedám do auta a pouštím si do smyčky Bloodflow od Grandbrothers a těším se na Paralen, postel a čaj s medem od Tadeáše.
Jak vzniká Cestovatelský festival
Nejprve si na papír napíšu ideální plán a pak začnu oslovovat potenciální přednášející. Jsem vděčný za převážně pozitivní reakce, se kterými se setkávám. Důvodem odmítnutí bývá jen nabitý kalendář. Proto musíme s organizací začínat s velkým předstihem.
Na jaře loňského roku jsem byl s rodinou na čarodějnicích v malé obci nedaleko Berouna.
Rozhlížel jsem se kolem sebe a zahlédnul jsem známou tvář.
S nadšením říkám manželce: „Kačko, támhle je Tomáš Šebek!“ „Jo, já vím, on tady bydlí,“ odpověděla mi celkem nevzrušeně.
„Co?! Jak to, že to nevím? Pozval bych ho na náš festival.“ „Pozvi ho na příští.“ Za Tomášem jsem tehdy opravdu zašel a představil mu sebe i náš projekt. Svou účast mi velmi mile přislíbil, pokud to termínově vyjde. Vyšlo a on nám přijel představit svůj
Objektivní nález. A jak to bylo s ostatními?
Marie Richterová: Camino de Maruška para Paraple
Příchozí e-mail (od kolegyně Andrey):
„Jirko, k programu na festival – před rokem šla cestu do Santiaga Maruška Richterová, která měla během cesty crowdfundingovou sbírku na podporu Centra Paraple, vzpomínáš? To by se do programu dobře hodilo, ne? Mám to domluvit?“
Odchozí e-mail:
„Určitě!“
Jenda Havel a Jiří Hovorka (RadoVan): Rok cestování s RadoVanem
Odchozí e-mail:
„Jendo, festival, 18. dubna.“
Příchozí e-mail:
„Jasný!“
Šárka Jelínková a Aleš Černohous (ChairRiders): Z Japonska do Kazachstánu
Odchozí hovor:
„Šárko, kde budete s Alešem 18. dubna?“ „No, asi zrovna v Japonsku“.
„Tak my vám tam zavoláme, jo?“ „Jo.“
Tadeáš Šíma: Na kole přes Afriku II.
Odchozí zpráva:
„Ahoj Tádo, zdravím tě do Konga. Já jsem kámoš od Adama Dunovského a pracuju v Centru Paraple jako instruktor nácviku soběstačnosti. A krom toho spoluorganizuji každý rok Cestovatelský festival…“
Příchozí zpráva:
„Ahoj Jirko, zdravím z Keni. Jasný, už to mám v kalendáři. Díky a měj se, Tadeáš.“
Jiří Kolbaba: Splněný sen
Odchozí e-mail:
„Dobrý den, Jiří, před mnoha lety jsme se potkali na Islandu, který jsme tehdy objížděli na handbiku. Píšu vám s prosbou, zda byste měl čas a chuť povyprávět o svém životě a cestách u nás v Centru Paraple.
18. dubna tam budeme mít Cestovatelský festival, na kterém budou přednášet „vozmeni i choďáci“, a my bychom vás tam moc rádi viděli!
Zdravím vás na cesty, Jirka Čeloud“
Příchozí hovor (z Tokia):
„Ahoj Jirko, tykáme si, jo? Moc dobře si tě pamatuji, mnohokrát jsem o našem setkání hovořil na besedách. Myslel jsem si, že budu muset odmítnout kvůli termínu, ale mám tam volno a moc rád přijedu. Fandím vám!“ Více o jednotlivých přednáškách najdete zde www.paraple. cz/paraple/akce/cestovatelskyfestival-2026/.
Děkujeme:
• moderátorovi Jiřímu Paszovi • přednášejícím Marii Richterové, Jendovi Havlovi a Jiřímu Hovorkovi (RadoVan), Šárce Jelínkové a Aleši Černohousovi (ChairRiders), Tadeáši Šímovi, Tomášovi Šebkovi a Jiřímu Kolbabovi
• dobrovolnicím Martině Křešťákové a Haně Jeništové
Festival podpořili: • Allcom, spol. s r. o. • Allied Mobility, s. r. o. • Auto-Poly, s. r. o. • Čedok, a. s. • Letmo CZ, s. r. o. • Medicco, s. r. o.
