Rozhovory s náměstkem pro sociální služby Martinem Škurkem jsou vždycky trochu náročné. Sociální služby totiž nejsou lehké téma a jejich budoucnost je složitá. Proč? Co s tím? A je už vidět světlo na konci tunelu? Dozvíte se v následujícím rozhovoru.
Pojďme si říct něco o terénních sociálních službách. Co to vlastně je?
Terénní sociální služby znamenají, že pomoc seniorům nebo lidem s hendikepem mohou organizace poskytovat přímo u nich doma. A to je obrovská výhoda.
Proč?
Protože z většiny průzkumů vyplývá, že lidé chtějí stáří i konec života prožít doma.
Tomu docela rozumím. Ale dokáže mi doma někdo zajistit takovou péči jako třeba v domově pro seniory?
Běžnou péči určitě ano. Od toho jsou právě různé organizace, které terénní služby poskytují. A když už péči doma zajistit nejde, pak teprve přichází na řadu pobytová služba – třeba domov pro seniory.
Co všechno mi terénní služby dokážou zajistit?
Terénní pracovníci mohou seniorovi nebo třeba člověku s hendikepem pomoci s nákupem, osobní hygienou, přípravou jídla nebo ho doprovodit k lékaři. Konkrétní pomoc vždy záleží na druhu služby a potřebách daného člověka.
Dobře. Kdybych teď chtěl terénní službu třeba pro někoho z rodiny, jak mám postupovat? Kam se obrátit?
To je snadné. Na webu Olomouckého kraje je Katalog poskytovatelů sociálních služeb, rozdělený podle věkových skupin na děti, mladistvé, dospělé a seniory. Stačí si vybrat podle toho, jakou pomoc člověk potřebuje a jaký má problém.
Fajn. Ale kde mám garanci, že poskytované služby budou kvalitní?
To je dobrá a důležitá otázka. Poskytovatel sociálních služeb musí být registrovaný a splňovat zákonem stanovené podmínky. Kvalita je pro nás samozřejmě zásadní.
Je nějaká část kraje, kde terénní služby nejsou dostupné?
Územně jsou dostupné v celém kraji. Na druhou stranu je ale pravda, že jejich síť bychom potřebovali dál posílit, a hlavně přivádět více nových pracovníků.
Proč to neuděláte?
Děláme to postupně. Chceme, aby služby byly nejen dostupné, ale také kvalitní. A lidí je na trhu práce málo, zvlášť v oblasti sociálních služeb. I když krajské peníze postupně navyšujeme, náš rozpočet má svoje limity a sociální služby je nutné silněji financovat i z jiných zdrojů.
Jak tohle chcete řešit?
Je potřeba, aby stát tyto profese lépe platil. Mzdy sice rostou, ale pořád to není dost. Bez dostatečného počtu pracovníků můžeme síť služeb rozšiřovat jen obtížně.
Jaký je výhled, co se týče počtu lidí, kteří budou sociální služby do budoucna potřebovat?
Jednoznačný. Přibude jich. A opravdu hodně. Populace stárne a s tím bude růst i počet lidí, kteří budou určitou formu pomoci potřebovat.
Pokud jich přibude a zároveň pracovníci v sociálních službách chybí, kdo se bude o tyto lidi starat?
Směr je takový, že lidé budou více využívat terénní služby a zároveň se bude muset do péče více zapojovat rodina. Pobytová zařízení nemohou být jediným řešením.
To ale někde nemusí fungovat.
Jistě. Ne každý má rodinu, která se o něj může postarat, a ne každá rodina má možnosti dlouhodobou péči zvládnout. Musíme ale vytvářet takové podmínky, aby domácí péče mohla fungovat v co největším počtu případů. Právě terénní a odlehčovací služby v tom mohou rodinám výrazně pomoci.
Takže klientů sociálních služeb bude přibývat, ale pracovníků v sociálních
službách ne. Je nějaké světlo na konci tunelu? Něco pozitivního?
Vypadá to jako začarovaný kruh, že? Pozitivní ale je, že o tomto problému víme a řešíme, jak se na něj připravit. To je klíčové. Pokud bychom se tvářili, že je všechno růžové a zalité sluncem, zadělali bychom si na ještě větší problém. Takže v tomto směru jsem opatrný optimista.
Populace stárne a s tím bude růst i počet lidí, kteří budou nějakou formu pomoci potřebovat.
