Sexuální asistence v Česku patří mezi témata, která se postupně dostávají do veřejné debaty, ale pořád zůstává mnoha lidmi nepochopená. Zkušenost lidí s těžkým zdravotním postižením ukazuje, že nejde o okrajovou službu, ale o oblast, která se dotýká důstojnosti, vztahů i kvality života.
Jedním z těch, kteří se na otevírání tématu sexuální asistence v České republice dlouhodobě podílejí, je Tomáš Pik. Od mládí žije s progresivním neurologickým onemocněním Friedreichova ataxie, které postupně ovlivňuje koordinaci pohybů, rovnováhu, řeč i další smysly.
První příznaky se u něj objevily už v dětství. Od dvaceti let je na invalidním vozíku a nemoc se postupně zhoršuje. Deníku popsal, jaký vliv má onemocnění na jeho sexuální život a jak se stalo, že začal před lety bojovat za sexuální práva všech hendikepovaných lidí.
„Bylo mi něco přes dvacet a byl jsem v situaci, kdy jsem si začal naplno uvědomovat, že jako člověk s hendikepem mám úplně stejné potřeby jako kdokoliv jiný. Jen přístup k jejich naplnění byl dramaticky složitější,“ říká.
TÉMA, O KTERÉM SE NEMLUVÍ
Tomášovi je dnes 36 let a za hendikepované lidi bojuje už přes deset let. Velkou část jeho veřejné činnosti tvoří hlavně osvěta v oblasti sexuality lidí se zdravotním postižením. V Česku se téma sexuální asistence, služby, která má lidem s postižením umožnit bezpečně a důstojně prožívat intimitu, blízkost a sexualitu, začalo více otevírat díky organizacím jako Freya nebo dříve také Rozkoš bez Rizika.
V té době pomáhal Tomáš otevírat veřejnou debatu skrze vlastní zkušenosti, otevřenost a často i provokaci. Účastnil se veřejných vystoupení i natáčení dokumentů jako Miluj mě, jestli to dokážeš, který přispěl k větší viditelnosti tématu.
SEXUÁLNÍ ASISTENCE V PRAXI
Sexuální asistence se vždy přizpůsobuje konkrétnímu člověku. U lidí po úrazech může jít o znovuobjevování citlivosti těla, u vrozených nebo progresivních onemocnění o adaptaci na měnící se možnosti a u lidí s mentálním postižením zejména o bezpečí, edukaci a práci s hranicemi.
„Sexuální asistentky pomáhají s dotekem, intimitou, někdy i s edukací nebo nácvikem konkrétních situací. Vždycky by to mělo být individuální a respektující potřeby klienta,“ vysvětluje Tomáš Pik.
Základní myšlenkou je, že sexualita není „nadstandard“, ale součást lidského života. U lidí s těžkým hendikepem však často naráží na fyzické, sociální i psychologické bariéry. Sexuální asistence má tyto bariéry částečně zmírnit.
„Na začátku to pro mě bylo hlavně o překonání studu a přijetí reality. První zkušenosti byly hodně transformační. Nešlo jen o fyzickou stránku, ale o pocit, že jsem zase normální chlap, že mám právo na blízkost, dotek, intimitu,“ hovoří o základní myšlence Tomáš Pik.
Důležitým principem je také oboustranný souhlas zúčastněných stran a možnost odmítnutí. I sexuální asistentka nebo asistent mají právo po úvodní konzultaci říct ne, pokud necítí bezpečí nebo soulad s klientem. Tato hranice je klíčová pro profesionalitu celé služby.
NEMOC, ČAS A AKTIVNÍ ŽIVOT
Tomáš Pik se snaží věnovat osvětě a chce pomáhat druhým. Nelze ale zapomínat na to, že se sám potýká se závažným onemocněním. Jeho nemoc – Friedreichova ataxie – postupuje pomalu, ale nevratně, a proto se učí plánovat a prožívat život jinak.
I tak ale cestuje, účastní se mezinárodních setkání pacientů, věnuje se kultuře, filozofii i veřejné debatě o zdravotním systému. Vedle toho upozorňuje na problémy s dostupností léčby – zejména na nutnost opakovaného schvalování úhrady léků ze strany zdravotních pojišťoven.
„Na Friedreichovu ataxii existuje v tuto chvíli v České republice jediný lék. Já jsem měl to štěstí, že mi moje pojišťovna úhradu léčby schválila. Nicméně části pacientů s Friedreichovou ataxií pojišťovny léčbu zaplatit odmítají,“ hovoří o problematice úhrady léčby Tomáš Pik.
I přesto, že jemu zdravotní pojišťovna léčbu uhradila, musí každé tři měsíce žádat znovu. Pro něj i další pacienty je to velmi stresující. „Každé tři měsíce v podstatě pojišťovny rozhodují o našem životě nebo smrti,“ říká.
JE PYŠNÝ, ŽE UDĚLAL, CO MOHL
Tomáš dnes bydlí v bezbariérovém bytě, má fungující vztah a služby sexuálních asistentek už nevyhledává. Svou intimitu sdílí jen se svou partnerkou. I tak je ale pyšný na to, čeho se i s jeho pomocí podařilo docílit.
„Jsem hrdý, že si sexuální asistence našla místo ve společnosti, pomáhá mnoha lidem a tým poskytovatelů se stále rozšiřuje. Až budu z tohoto světa odcházet, mohou odejít s pocitem, že jsem přispěl dobré věci, mnoha lidem pomohl a do budoucna ještě pomohu,“ uzavírá téma Tomáš Pik.
