Již třináct let je pětatřicetiletá Žaneta Pecotić, která se narodila s oční vadou, nevidomá. Pečuje o malého syna, který má též potíže se zrakem. Velmi jim pomohli v centru Kompas spadajícím pod pražskou Fakultní Thomayerovu nemocnici. Dočasná pomoc hrazená ze zdravotního pojištění ale již skončila, zdravotníci ve spolupráci s dalšími odborníky se snažili ženě s dítětem zajistit dlouhodobější bydlení, zatím ale žije dočasně u známých. Matka proto žádá o pomoc i veřejnost.
aneta Pecotić se
Žnarodila s vadou zraku. Vyrůstala v Jeseníku, později v Opavě. „Je nejmladší z mých tří dcer. Se zbytky zraku zvládla s vyznamenáním základní školu a potom i střední výtvarnou. Dostala i speciální oční péči ve škole pro slabozraké,“ svěřila Deníku její maminka Laura Greco.
Dnes je Žanetě pětatřicet a je nevidomá. „V dětství jsem měla glaukom na pravém oku. Na levé jsem sice viděla, ale hůř než běžný člověk. Riziko spočívalo v tom, že při úrazu hlavy mohu přijít o zrak. To se také stalo. Takže třináct let nevidím nic, jen míhající stíny,“ přiblížila.
VŠE JSEM SE UČILA ZNOVU, PŘIBLIŽUJE ŽENA
Její maminka nastínila, co všechno jako nevidomá už zvládla. „Snažila se být samostatná. Hledala uplatnění v Olomouci a naučila se šít na stroji. Před šesti lety se odstěhovala do Prahy, kde absolvovala kurz pro peer konzultanty (člověk se zkušeností, který pomáhá druhým, pozn. red.). Pracovala v klubu pro lidi s psychickými poruchami,“ uvedla.
Žaneta zdůraznila, že po úplné ztrátě zraku se všechny základní věci musela učit podruhé. Před patnácti měsíci se stala maminkou, narodil se jí syn Denis, o kterého ale pečuje sama.
Nyní je na rodičovské dovolené:
a přes pět měsíců se svým
synem pobývala v centru komplexní a dlouhodobé péče o děti:
a rodinu
Kompas spadacího pod Fakultní Thomayerovu nemocnici v Praze.
Do centra Žanetu se synem umístil na dočasnou dobu Orgán sociálně-právní ochrany dětí, Denis má totiž též zrakový problém. Hlavní lékařka Kompasu Petra Lesná vysvětlila, že ve zdravotnickém zařízení mohou v rámci následné péče maminkám s dětmi nabízet pobyty hrazené ze zdravotního pojištění. Trvají šest až osm týdnů.
„Indikace musí být vždycky zdravotní, přičemž pacientem je dítě,“ uvedla pro Deník.
A jak to probíhá? „Věnujeme se nejen zácviku péče maminek o děti, ale i vyšetření dětí. Zjistili jsme, že Denisek má oční vadu, která je dekompenzovaná (oko vlastními silami nezvládá svou funkci). Zařídili jsme mu proto vyšetření v Motole, pan doktor mu očičko operoval a my jsme umožnili jeho hojení. Pravé očičko jsme tedy Deniskovi zachránili. Tím pádem se pobyt z plánovaných osmi týdnů natáhl na pět měsíců,“ ozřejmila Lesná.
POTŘEBUJE ZŮSTAT V PRAZE
Nastal ale čas, kdy pobyt musel být ukončen. Zdravotníci ve spolupráci s dalšími odborníky se snažili ženě s dítětem zajistit dlouhodobější bydlení, zatím ale dočasně přebývá u známých mimo Prahu. Nutně potřebuje najít bydlení, kde by se synkem dlouhodobě zakotvili a kde by nebyli bez pomoci.
Žaneta zdůraznila, že pro ni a syna je stěžejní žít v Praze. „Máme tam lékaře a další služby. Deny začíná dělat krůčky, snaží se všude vylézt, je proto třeba, aby se v novém prostředí mohl bezpečně pohybovat. S přebalováním a koupáním je vše v pořádku. Občas bych ale potřebovala osobní asistenci při krmení,“ uvedla Žaneta.
Náročný proces krmení načrtla. „Jednou rukou musím zespoda nahmatat jeho čelist, tedy najít bradičku, a druhou rukou krmit. Potřebuji mít někde položenou misku, aby ji Deny neshodil. Je to složité, protože někdy kroutí hlavičkou a otáčí se. Asistované krmení je lepší,“ řekla Deníku. Uvítala by proto i pomoc dobrovolníků.
Za pomoc, který ji poskytli v Kompasu, je vděčná. Bude ráda, když se ozve někdo, kdo by jí mohl jakkoli pomoci dál. „Uvítám jakoukoli radu či pomoc. Denču miluji a pečuji o něj, jak nejlíp umím. Až bude chodit do mateřské či základní školy, ráda bych zase začala pracovat,“ nastínila své plány do budoucna.
„Deny pomalu začíná dělat krůčky, snaží se všude vylézt, je proto třeba, aby se v novém prostředí mohl bezpečně pohybovat.“ Žaneta Pecotić jí
