Nikola Reindlová, moderátorka:
Koalice se dohodla na úpravách inkluze ve školách. Ministr školství Robert Plaga včera ustoupil třem z pěti požadavků Motoristů. Ty mají například posílit pravomoci ředitelů a omezit obcházení pedagogicko-psychologických poraden. Návrh umožnit školám odmítat děti s handicapem ale neprošel. Změny Plaga zapracuje do novely, která má zastropovat počet asistentů pedagoga a dát ředitelům větší vliv na jejich rozdělování mezi třídy a žáky.
učitelka:
Poprosím Halinu, aby nám rozdala sešity.
redaktorka ČT:
Ve třídě je kvůli jednomu z žáků. Běžně ale pomáhá všem dětem, které to potřebují.
redaktorka ČT:
V Čakovické základní škole teď mají 28 asistentů pedagoga. Pokud projde návrh ministerstva, podle předběžných propočtů přijdou o jednoho z nich.
redaktorka ČT:
Podle návrhu by mohli být financováni podle počtu žáků ve třídách a potřeb dětí, namísto doporučení pro konkrétního žáka. Asistent by byl stálým členem sboru.
Jana Češková, zástupkyně ředitele, speciální pedagožka:
Ten klient může kdykoliv v podstatě odejít, takže i vlastně ta pozice toho asistenta se může ze dne na den vlastně změnit, protože to místo vlastně zanikne.
redaktorka ČT:
Škola by asistenty mohla využívat i v jiných třídách. Zajistit by jim ale musela metodika, který tým povede. V Čakovicích už ho mají. Jana Češková s nimi jednou měsíčně má setkání.
Jana Češková, zástupkyně ředitele, speciální pedagožka:
Často jsou to témata týkající se vlastně třeba skupinové dynamiky, aby rozuměli, protože oni v té třídě jsou vždycky jako nejvíc. Jsou tam v podstatě pořád.
Robert Plaga, ministr školství, mládeže a tělovýchovy /nestr. za ANO/
A to je pro mě důležité, že jsme i v tom našli shodu na profesionalizaci asistentů pedagoga tak, aby ti, co ve školách budou působit, byť v redukovaném počtu, tak byli co největším přínosem pro tu konkrétní třídu.
redaktorka ČT:
Novela, která změny zajišťuje, má platit od příštího září. Motoristé k ní měli další návrhy. Zpracován bude třeba ten o spádovosti poraden. Bude ale mít odloženou účinnost.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Znemožníme takzvanou spádovou turistiku, kdy rodiče obíhají poradny tak dlouho, dokud nedostanou v nějaké poradně papír, který potřebují. Dojde k zlepšení těch lhůt čekacích.
redaktorka ČT:
Část opozice souhlasí s tím, že je systém inkluze třeba změnit. Nechtějí ale žáky se speciálními vzdělávacími potřebami vyčleňovat z běžných tříd.
Jan Berki, místopředseda poslaneckého klubu /STAN/:
Mají úplně odlišný pohled na společné vzdělávání a z mého pohledu si to měli vyjasnit především před tím, než spolu podepsali koaliční smlouvu.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A my budeme pokračovat debatou s našimi hosty. Tady ve studiu vítám Miroslava Krejčího, poslance za Motoristy a místopředsedu Výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport Poslanecké sněmovny. Pěkný večer.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Dobrý večer vám i divákům.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Dobrý večer také Lence Felcmanové, předsedkyni a spoluzakladatelce České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Pěkný večer.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Dobrý večer.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Vítám tady také Pavla Ostapu, ředitele Základní školy Chelčického z Prahy 3. Pěkný večer.
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Dobrý večer.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A na dálku se k nám připojila Angelika Gergelová, předsedkyně Unie rodičů. I vám pěkný večer.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Dobrý večer.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Pane Krejčí, tak když začneme tím aktuálním jednáním s Robertem Plagou, ten návrh, který má projednat vláda, jste spokojený jakožto Motoristé?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Jsem přesvědčen o tom, že jsme v tuto chvíli dosáhli maxima možného, co se dalo dosáhnout a domluvit. Zůstaly tam dva naše návrhy, které v tuto chvíli nebylo možné zařadit do té novely, ale počítám, že buď se nám je podaří doplnit pozměňovacím návrhem v rámci druhého čtení, anebo ve velmi blízkých měsících toto téma otevřít znovu a připravit další novelizaci školského zákona.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A to je co? To je to odmítání ze strany ředitelů pro děti z toho 4. a 5. stupně speciálních potřeb? Jaké jsou ty dvě věci, které k tomu ještě chcete přidat?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Jedna z těch věcí je to, co jste částečně teď nakousla – ano, je to téma, které se týká možnosti ředitelů za nějakých podmínek odmítnout nějaké děti. Není to určitě automaticky plošný návrh toho, že každý ředitel si může dělat, co chce. A druhý návrh je takový, že bych rád zařídil, aby ředitelé byli motivováni k tomu, aby se snažili uspořit na asistentech a uspořit na PHmaxu jako takovém. To znamená, pokud by dobrovolně nevyužívali maximální PHmax a PHa max, takže by byli…
Nikola Reindlová, moderátorka:
To jsou zkratky, které ale teď nic moc divákům neřeknou.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
…tak, aby byli k tomu finančně motivovaní a měli výhodu oproti těm, kteří to čerpají na maximum.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Pane Krejčí, řekněte mi, jaká je vlastně vaše představa jakožto Motoristů českého školství? Protože tady se objevují záležitosti z vašich návrhů, že byste rádi nějakým způsobem, aby mohli ředitelé škol také dávat do speciálních tříd děti s dyslexií, dysgrafií, hovoří se tam o dlouhém onemocnění. A mě zaujal jeden váš citát z rozhovoru pro Hospodářské noviny, protože autorka Markéta Hronová se vás ptala, co říkáte na to, že odborníci říkají, že takové kroky vezmou české školství před rok 1989, a vy jste odpověděl, teď vás budu citovat: „Speciální školství tehdy fungovalo, celý svět se na nás jezdil dívat. Celý tento návrh jsme vymysleli proto, abychom ze tříd dostali pryč děti, které brzdí učitele, a on kvůli nim není schopen zbytek třídy naučit to, co má.“ Tak jaké má být to školství podle vás?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Tak pokud bych měl vám představit, jak má vypadat z našeho pohledu ideální školství, tak se nevejdeme do formátu tohoto pořadu, nicméně pokud zůstaneme u té inkluze, tak platí to, co jste řekla, ale neznamená to, že ty děti, kterých se týkala ta předchozí věta, že bychom chtěli, aby nebyly v těch standardních třídách, že mají skončit ve speciálních třídách společně s mentálně postiženými dětmi. Celé toto divadlo začalo tím, že my jsme pro koaliční radu připravili 11 bodů – bodů, to znamená nadpisů, bez dalšího detailního rozpisu, co to bude znamenat. A tyto body se dostaly k novinářům. A když si vezmu jeden, například možnost vyloučit dítě ze vzdělávání až na dobu 30 dnů a nařídit rodiči, aby s ním byl doma, tak k tomuto tématu jsme nikdy neřekli ani další slovo rozvíjející navíc, přesto dneska se objevil článek na nejmenovaném internetovém portále, kde je napsáno, abych byl přesný a někdo mě potom zase nechytil za slovo…
Nikola Reindlová, moderátorka:
No, teď jsem velmi napjatá, co tam je tedy.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Ve formě vylučování dětí na 30 dní ze školy bez jakékoliv další podpory. To bez jakékoliv další podpory…
Nikola Reindlová, moderátorka:
To jste nikdy neřekli.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Jsme nikdy neřekli a vymysleli si to novináři. Rozhodně ty děti…
Nikola Reindlová, moderátorka:
Ale ten jeden bod je prostě to vyloučení na 30 dnů s tím nařízením. To už možná zabíháme do příliš jemných detailů, ke kterým se třeba ještě dostaneme během té debaty. Mně šlo ale spíš o takový úvodní nástřel toho, jak vy to vidíte. Paní Felcmanová, jak vy hodnotíte ten návrh, na kterém se teď motoristé s ministrem školství dohodli a i ty další plánované kroky, které tady teď zmiňoval pan Krejčí, které se tedy mohou dostat ještě do toho návrhu?
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Tak z našeho pohledu parametrizace asistentů pedagoga, tak jak byla navržena panem ministrem, tak dává smysl. Jsou tam určité věci, které je třeba ošetřit, ale myslíme si, že vhodně reaguje na to, co je ve školách potřeba. Na jednu stranu vlastně zajistit i větší stabilitu pro asistenty pedagoga, kteří teď jsou doporučováni pro konkrétní žáky, tak to je jistě krok, který jsme vždycky podporovali. Je důležité nastavit ty parametry tak, aby odpovídaly potřebám těch žáků, aby bylo možné například ty prostředky operativně získat v průběhu školního roku; například tehdy, když třeba žák utrpí úraz a bude potřebovat po návratu do školy asistenci, aby nemusel čekat do dalšího školního roku, nebo když se žák třeba s potřebou asistence přestěhuje v průběhu roku, aby ta nová škola vlastně mohla flexibilně ty prostředky na tu asistenci získat. Takže co se týká parametrizace, za nás je připravená dobře. Co se týká vlastně nějakých plánů na, ať už určení spádovosti pedagogicko-psychologických poraden, tam je důležité říct, že ta doporučení do škol nedávají jenom pedagogicko-psychologické poradny a dávají je i speciálně pedagogická centra, ta je dávají právě na žáky se zdravotním postižením. A tam spádovost udělat například nejde, protože je to centrum jedno na kraj. Oni se specializují na jednotlivé typy postižení, takže zase tam je potřeba rozlišovat ty typy školských zařízení, které dělají ty poradenské služby.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Nesouhlasím s tím, že by teď byla možná nějaká velká spádová turistika, protože to už ošetřila novela školského zákona v roce 2016, kdy z každého vyšetření doporučení automaticky putuje do školy datovou schránkou. Takže pokud se řediteli sejdou dvě doporučení na žáka, tak je tam i zákonem stanovený postup, co dělat, že se má obrátit na revizi. Takže tady tento cíl úplně jako nevidím jako podstatný.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Co my vnímáme důležité, je vytvořit pro poradenská zařízení nějaká sjednocená pravidla toho, jak doporučovat konkrétní druhy a stupně podpůrných opatření. Protože pravda je, že poradenská zařízení žádné takové noty, když bych to měla nazvat, nemají, a proto i ten přístup je regionálně odlišný, ale my se na ně nemůžeme zlobit. To je něco, co musí přijít z centra. Takže ani nějaká centralizace těch poradenských služeb sama o sobě nepomůže, pokud nebudou vytvořeny tady ty metodické podklady pro to, jakým způsobem rozhodovat.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
No a to poslední, co znamená vlastně omezování možnosti vzdělávání některých dětí, a tam tedy opravdu musím říct, co jsem četla a jako šokovalo mě to, protože vlastně v tom návrhu motoristů bylo, že jsou to děti od podpůrného opatření prvního stupně, to ani nedoporučuje poradna. To jsou děti třeba po nemoci nebo děti, které čerpají dotřasnou podporu například, protože se jim rozvádějí rodiče, nebo děti, které jsou třeba tiché, plaché, nezapadnou do kolektivu. To by v podstatě jako mohlo být vyloučeno každé dítě. Až samozřejmě po ty děti v tom pátém stupni podpůrných opatření, kterých ale v těch českých běžných základních školách mnoho není. Z milionu dětí je to 45 dětí na celou republiku a je to dítě například nevidomé, které má ale zachovalý intelekt. Ale protože jsou podmínky pro to, aby se vzdělávalo v běžné škole, tak se tam vzdělává. Takže tam opravdu nejsou děti, které by měly například těžké mentální kombinované postižení. Takže to nás zarazilo. Musím říct, že tedy že šokovalo. Naštěstí, v uvozovkách naštěstí, je to protiústavní. Vlastně náš právní pořádek neumožňuje vlastně odmítnout nebo vyloučit dítě ze vzdělávání kvůli zdravotnímu stavu. Takže tady by to nestačilo ošetřit jenom novelou školského zákona, muselo by se sáhnout do ústavy. Je to i proti všem mezinárodním úmluvám ať už o právech dítěte, o právech osob se zdravotním postižením, úmluvě, evropské úmluvě o lidských právech. Takže přišli bychom o financování z evropských zdrojů na další období pro české vzdělávání. A přineslo by to mnoho komplikací, ale věřím, že toto se nestane.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
A to poslední, to vylučování žáka až na 30 dní, tady jsou opravdu robustní výzkumy na takzvané suspendace, to je to vyloučení dočasné žáka, zejména z Ameriky, kde už je to jako dlouho využívané opatření. A tam se ukazuje, že to vlastně nemá ten efekt. Ani to, že by se zlepšovalo chování žáka, jeho docházka do školy a nezlepšuje se ani spolupráce s rodiči. Takže tady jsem moc zvědavá. na to, jak si Motoristé představují to vylučování, a umím si ho představit v krizových situacích, ale tam je potřeba zajistit potom odbornou podporu, jak pro to dítě, tak pro tu rodinu. Poslední věc, dokonce ty opakované suspendace, když to dítě je řetězí, tak zvyšují pravděpodobnost třeba násilného útoku ve škole.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Já se určitě dostanu k tomu pohledu z praxe, ale já se chci zeptat pana Krejčího, co ta protiústavnost?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Přesně tak, děkuju za to, že můžu hned reagovat. Co se týká dětí, které mají opatření 1, to znamená ty, o kterých mluvila kolegyně, tak my určitě nebudeme navrhovat, aby se tyto děti, respektive žádné z našich opatření, které budeme navrhovat, se nedotkne dětí s jedničkou. Co se týká zdravotního stavu, tak nikdy jsme nenavrhovali a nebudeme navrhovat, že kvůli zdravotnímu stavu má být dítě odmítáno ze školy. A co se týká těch 30 dnů, na které by mohlo býti možné vyloučit dítě ze vzdělávání, tak určitě to nebude o tom, že budou 30 dní doma a nic se nestane. To vyloučení ze školy má být jedna z alternativ okamžitého řešení krizové situace, když máte ve třídě dítě, které ohrožuje vás jako učitelku nebo svoje spolužáky a potřebujete s ním akutně rychle něco udělat, aby toto ohrožování přestalo, tak jsou fakticky dvě smysluplné možnosti. Jedna je ta, zůstat nebo nařídit mu, aby zůstalo několik dní doma. Druhá alternativa je vytvořit síť krizových a diagnostických tříd nebo středisek a přesunout ho ze dne na den do takto vytvořeného zařízení, což je další z bodů, které jsou v tom našem seznamu, o kterém chceme s ministrem Plagou diskutovat.
Nikola Reindlová, moderátorka:
To jsem pochopila, že není zas až tak velký problém, že i paní Felcmanová si umí představit, že v nějakých krajních případech s tou dostatečnou podporou může tak to být, ale zaznamenala jsem, že u těch prvních 2 bodů jste chtěla reagovat na pana Krejčího.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Já ještě, pardon, dovolím si říct, pokud dítě, pokud by vznikl mechanismus, že můžeme vyloučit dítě ze školy a nechat ho 30 dní doma, tak to nemá být k tomu, aby se uklidnilo doma s rodičem, ale během těch 30 dnů má dojít k nějakému vyšetření psychologa, psychiatra, má vzniknout nějaká intervence k tomu, aby, až se vrátí, pokud se vrátí po 30 dnech do školy, tak aby ten problém už byl vyřešen a neopakoval se.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Tak poprosím ještě tu reakci, ať se také dostaneme k té praxi.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Přiznám se, že tomu nerozumím, protože v tom návrhu je napsáno jasně, že vlastně ten návrh se týká žáků s podpůrným opatřením 1-3 a pak 4-5, a to jsou děti, které mají zdravotní handicap nebo právě mají i nějaké tyhle ty drobné obtíže. Takže v tomto nerozumím tomu, že by se to těchto dětí netýkalo, protože jiné děti podpůrná opatření, zejména stupňů 4-5, nemají.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Tak to, že tam bylo napsáno 1-3, to byla písemná chyba, ta správná verze má 2-3, ale tento bod přímo reaguje na § 17 vyhlášky, který definuje, že ředitel, respektive, že ve třídě jsou nějaké limity počtu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně, že tam nesmí být těch žáků více než 5, ale co má dělat ředitel s tím, když se mu do jednotřídky těch žáků přihlásí 6. Pokud je všechny přijme, tak porušil vyhlášku a postupuje v rozporu s legislativou. A toto je slepé místo, které jsme tím chtěli otevřít a začít řešit.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Tak my tady máme jednoho ředitele, který tady nesouhlasně zavrtěl hlavou. Tak, pane řediteli.
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Tak já musím říct, že bohužel žádné limity, které by nás omezovaly v tom, kolik můžeme přijmout dětí s různými obtížemi, vlastně žádné takovéhle limity v praxi neexistují. My jsme základní škola, která se snaží být inkluzivní už mnoho let, máme velké množství asistentů, dneska jich budeme mít více než 20. Pro nás je otázka parametrizace této pozice docela důležitá a jsem zvědavý, jak se to bude řešit v té pracovněprávní rovině, protože když máme opravdu velké množství asistentů, tak ty kvalitní, ty dlouhodobý se snažíme udržet a určitě to neděláme tak, že s nimi uzavíráme smlouvu na dobu určitou každý rok, třeba opakovaně 10 let za sebou, tak, jak je třeba napsané doporučení z poradny, prostě v okamžiku, kdy máme kvalitního asistenta pedagoga, tak chceme si ho udržet. Takže v tomhle tom ohledu vlastně budeme mít velké, máme velké množství asistentů pedagoga, kteří mají už pracovní smlouvu na dobu neurčitou a byli bychom rádi, kdyby nám zůstali, protože jsme spokojení s jejich prací. A vlastně…
Nikola Reindlová, moderátorka:
A ten návrh Roberta Plagy, tedy změna té praxe, toho, jak se budou přidělovat asistenti, vám zkomplikuje práci, nebo ne? Vyjde vám to? Jaký to bude mít efekt?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
To si právě nedokážu představit, záleží, jaká bude ta reálná vyhláška nebo zkrátka změna zákona.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Jsme na začátku legislativního procesu.
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Přesně tak. Já vůbec nechci komentovat, jakýkoliv výkřiky z různých politických stran, to není prostě mojí úlohou. Já jediné, co jako ředitel požaduju, je určitá jistota, stabilita a čas na přípravu, abychom se to nedozvěděli 27. srpna, jak máme fungovat od 1. září.
Nikola Reindlová, moderátorka:
To jsou tedy ti asistenti. Co se týče inkluze, když hovoříme o revizi, myslím, že na tom se shodují asi všichni, že po těch letech fungování se prostě ukázaly určité chyby, tak kdyby to bylo na vás, pane řediteli, co byste revidoval, co byste upravil, co vám jakožto řediteli prostě dělá těžkou hlavu v té praxi?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Jak říkám, snažíme se více než 15 let o to, abychom byli kvalitní inkluzivní škola, vlastně zatím jsem se nesetkal s tím, že bychom děti odmítali, máme opravdu děti s různorodou škálou různých poruch, postižení, učíme se s tím pracovat. S čím přicházíme do kontaktu čím dál tím častěji, že jsou ty poruchy, problémy vážnější a opravdu, když nám přijde doporučení na dítě, které má třeba 10, 12 stránek, jak přesně máme postupovat, a takovéto děti máme ve třídě třeba 3 a každé to doporučení vlastně vyžaduje úplně jiný přístup, tak je to hodně složité.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A v takové třídě je potom kolik těch asistentů? Každé to dítě má svého asistenta?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Ne, ne, ne. My to opravdu máme tak, tak jak to prostě je nastavené, že asistent pedagoga je asistent pedagoga, nikoliv dítěte, to znamená, že je ve třídě, kde je dítě s podpůrnými opatřeními a společně s tím učitelem v té třídě společně působí.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A je jedno, jestli je tam takové dítě 1 nebo 6?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Ano, ano, v zásadě ano. Ve výjimečném případě lze počet pedagogických pracovníků zvýšit, musím říct, že za těch 15 let, co to nějakým způsobem se snažíme dělat, tak vlastně pouze jednou jedinkrát se nám stalo, že jsme ve třídě měli 2 asistenty. A shodou okolností to je přípravná třída, kde máme 12 dětí a 2 asistenty a paní učitelku. Další možnost, kterou ještě třeba máme, je do třídy dát druhého pedagogického pracovníka. Vzhledem k tomu, že pedagogických pracovníků je nedostatek, tak vlastně jsme k tomuhle kroku ještě nikdy v reálu nepřikročili a zároveň jsme vlastně nikdy ani nedostali takovéhle doporučení, protože tuto pozici zase můžeme vytvořit teprve, když nám na to dá doporučení poradna.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Paní Gergelová, tak co pohled Unie rodičů, obecně na inkluzi je potřeba revize, jaká revize, jak by to mělo vypadat ke spokojenosti vlastně asi všech stran, samozřejmě v prvé řadě toho dítěte?
Angelika Gergelová, předsedkyně, Unie rodičů:
Tak já se pokusím jako velmi krátce popsat to naše východisko. To, jak vůbec vnímáme společné vzdělávání, protože my jsme v Unii přesvědčení o tom, že společnost je různorodá, děti jsou také různé, žijí v té různorodé společnosti a že nejlepší cesta, jak se učit v té společnosti žít a připravit se i na ten dospělý život, je opravdu potkávat se se širokou škálou dětí od začátku, to znamená, že ideově jsme přesvědčeni o tom, že to inkluzivní vzdělávání je v pořádku, je to prostě vzdělávání, které ukazuje, že svět je pestrý. A že každý je součástí toho pestrého světa, ať už má jakékoliv znevýhodnění, je jakkoliv jiný nebo, řekněme, je to člověk, kterého si představíme pod, já nevím, slovem jako běžný, průměrný, jo, prostě každý má ve společnosti svoje místo a zároveň je nejprospěšnější, pokud se s tou jinakostí potkáváme a učíme se společně fungovat, tak za tím si opravdu v Unii stojíme, s tím, že zároveň je jasné, že řada dětí potřebuje nějakou podporu, méně či více intenzivní. A z mého pohledu je v pořádku, že se teďka nějakým způsobem snažíme tu revizi, teda tu inkluzi, pardon, tak, jak byla dosud nastavená, reflektovat a vlastně upravit věci, které z našeho pohledu nefungovaly úplně dobře, teď myslím jako z pohledu, řekněme, odborného, celospolečenského i z pohledu toho terénu, a to třeba řeší ta parametrizace, která nějakým způsobem, řekněme, opravdu nastaví pravidla, to hřiště zpřehlední, zajistí nějakou profesionalitu i stabilitu těch asistentů pedagoga, ale v žádném případě se náš pohled neslučuje s návrhy na odmítání některých dětí, na to, aby některé děti byly separovány, vylučovány znovu do jiných speciálních škol nebo tříd jenom na základě toho, že mají nějaké podpůrné opatření.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Paní Gergelová, Karel Gargulák a analytik PAQ Research před časem řekl, že se z inkluze, z toho termínu, stalo v podstatě toxické slovo, že to vyvolává hned nějaké emoce, tak čím to je?
Angelika Gergelová, předsedkyně, Unie rodičů:
Na začátek bych řekla, že to tak asi je, že to opravdu u spousty lidí vyvolává okamžitě emoce, aniž bychom si řekli, o co vlastně jde, že je to, to společné vzdělávání, inkluze vlastně znamená, že do toho vzdělávání začleníme všechny, ať mají jakékoliv potřeby, že vlastně pro všechny tady ty naše školy jsou. A na tom si osobně myslím, že není nic tak zásadně kontroverzního, samozřejmě to, jakým způsobem ten terén zažívá inkluzi, zkušenosti některých škol, vyučujících, zkušenosti některých dětí, nejsou třeba úplně dobré, ale to je prostě způsobeno tím provedením, které se ne všude podařilo ke spokojenosti všech a tak, aby mohly být ošetřeny potřeby všech těch dětí, a to má nějakým způsobem řešit právě ta parametrizace. A třeba i řekněme profesionalizace poraden nebo profesionalizace spíš možná nastavení, jak o tom mluvila Lenka Felcmanová, nastavení nějakého standardu, tak, aby ta poradenská zařízení opravdu poskytovala kvalitní službu každému, kdo ji potřebuje, a napříč republikou srovnatelně. To je vlastně zásadní pro to, aby děti dostávaly tu podporu, kterou potřebují, ale aby tu podporu pochopitelně dostávaly i školy, které s těmi dětmi pracují.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Pane Krejčí, tak když rovnou navážeme, nějaké takovéto notičky, jízdní řád pro ty poradny, aby prostě měly nějaký materiál, o který by se mohly opřít, aby to každá poradna v republice měla, byly stejné ty parametry, tak něco takového plánujete?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
To už je teď připravené, mělo by to naskočit do účinnosti teď od 1. ledna 2027, připravilo to ministerstvo školství a je to metodika, která bude závazná pro všechny poradny, jak mají postupovat, aby, pokud možno, respektive je to snaha, jak zajistit, aby všechny poradny v České republice posuzovaly ty děti stejně, aby dítě v jedné poradně nezískalo jinej posudek nebo požadavek na to, jak s ním zacházet, než v jiné poradně. Samozřejmě tím, že máme ty poradny od různých zřizovatelů, tak ta metodika nebude 100% a nebude dosaženo 100% shody, ale přiblíží se to rozhodování třeba na 80-90% procentní stejnost. Další krok, který se v tomto dá udělat a o kterém diskutujeme jak s premiérem, tak s panem ministrem Plagou, je otázka, co by to obnášelo převést všechny poradny pod stát, aby jejich zřizovatelem byl stát, ne kraje, a v tu chvíli stát může jednoznačně přímo řídit, jak budou ty poradny pracovat.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Paní Felcmanová, tak to je dobrá zpráva, že se to bude nějakým způsobem sjednocovat?
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Určitě ano. Já sama teda o té metodice nevím, spíš vím o tom, že se má připravit, ale je v pořádku, aby taková metodika vznikla. A i ty diskuze o tom, ty nejsou nové, o nějaké centralizaci řízení i těch poradenských zařízení, tady je pak důležité opravdu zvážit všechna pro a proti, i nějakou finanční nákladovost, přece jenom je to 2 000 pracovníků, bude to potřebovat pak i nějakou péči ze strany, ať už lidí na Národním pedagogickém institutu nebo na samotném ministerstvu právě to metodické řízení. Ono to není jenom o tom metodickém řízení, to je potom i jako veškeré, veškerá agenda, která souvisí s tím, že zřizujete nějakou instituci, takže tam bude potřeba hledat tu cestu. Já se domnívám, že skutečně nějaká jako závazná kritéria, která pro tu diagnostiku a určování těch podpůrných opatření a jejich stupňů by byla vydána teda například přílohou vyhlášky, tak je přesně ta cesta, jak to potom ta poradenská zařízení zavazuje k tomu to naplňovat, aniž by nutně musel být zřizovatelem těch poradenských zařízení stát, takže jsou různé cesty, je potřeba hledat to, co je nejefektivnější, i finančně nějakým způsobem dostupné, ale je to určitě něco, o čem se dá jednat.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Je to prostě krok kupředu a je to součást té revize?
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Ano. A jistě je to něco, co v zásadě může přinést dobré výsledky.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Pane řediteli, popište nám tu praxi, my jsme tady hovořili o těch centrech pedagogických, psychologicko-pedagogických pracovištích, paní Felcmanová to popisovala tak, že je tedy ten posudek vypracován a vám to přijde Datovou schránkou, sejdou se vám všechny ty posudky k tomu jednotlivému dítěti, nebo ne?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Zatím se nám nestalo, že by nám přišly dva rozdílné posudky. Opravdu asi máme štěstí.
Nikola Reindlová, moderátorka:
To je otázka té spádové turistiky, pane Krejčí, tak je to skutečně problém, když se s tím ani nesetkávají.
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
U nás v Praze jsem se s tím opravdu nesetkal. V okamžiku, kdy to dítě chodí někam do SPC nebo do poradny, tak buď spolu komunikují, nejdou proti sobě, anebo máme jenom posudek v podstatě jeden.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Co se týká té spádové turistiky, tak to je nejvíce rozšířené v osmých, devátých třídách, kdy rodiče zjistí, že jejich děti čekají přijímačky CERMATu a pokud si vyběhají papír z poradny, který ani nemusí nakonec skončit ve škole, tak budou mít o 25 % nebo 50 % víc času na přijímací zkoušky CERMATu. Takže oni ten papír nepotřebují proto, aby škola uzpůsobila výuku, ale proto, aby jim CERMAT dal více času, a takovýto rodiče, pokud přijdou na první poradnu, ta jim řekne, že jim žádný papír nenapíše, tak běží do druhé, do třetí, do čtvrté, dokud jim nějaká poradna papír nenapíše. Takže není to ani o tom, že by byly tři různé papíry, ale že běhají tak dlouho, dokud nevznikne první papír.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Já jsem jenom chtěla říct, že to vlastně tedy není problém inkluze, ale všimla jsem si, že paní Gergelová nesouhlasně zakroutila hlavou. Tak možná váš komentář.
Angelika Gergelová, předsedkyně, Unie rodičů:
No, vlastně jsem to vnímala podobně, že je to asi jiné téma, než o kterém se tu teď v tuto chvíli bavíme. Druhá věc, která mě k tomu napadá, že by mě zajímala data. A třetí poznámku jsem měla takovou, že pro rodiče je dneska vlastně velký problém vůbec získat termín v nějaké poradně, že ty služby jsou hodně nedostatkové.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Ano, čeká se několik měsíců. Pane řediteli, tak pojďme zpět k té praxi, Datovou schránkou vám tedy přijde ten posudek a pak to pokračuje jak? Jak vy rozhodujete, jaké jsou ty mantinely vaše?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Tak vždycky na začátku je komunikace mezi školou a rodinou, většinou se domluvíme na tom, že dítě půjde do poradny, poradna nám pošle doporučení, my to nějakým způsobem si řekneme, že jestli jsme schopní naplnit nebo nejsme schopní naplnit, proběhne mezi námi a poradnou zpravidla nějaká komunikace a výsledkem je, že škola podle toho upraví svůj další postup, buď třeba zpracovává IVP, Individuální vzdělávací plán, anebo prostě jenom nějaký plán podpory. Hodně záleží na tom, o jaký druh podpůrného opatření jde.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A v této fázi, pane Krejčí, vy chcete posílit ty pravomoci ředitelů, s tím, že pokud tam bude dítě tedy od té druhé skupiny, druhé třídy, ne tedy první, to byla ta administrativní chyba, tak by ředitel mohl rozhodnout jak? Jak by se rozšířily ty mantinely?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Tak pokud budu mluvit konkrétně o tom, co chceme předložit v rámci pozměňovacího návrhu k aktuálně předkládané novele školského zákona, tak mluvíme o tom a připravíme ten návrh v takové podobě, že pokud má dítě z poradny doporučení, že má studovat ve speciální škole a zároveň ten rodič nechce, aby studoval ve speciální, ale přihlásí ho do běžné základní školy, tak aby ten ředitel základní školy za nějakých pravidel, která budou nadefinována zákonem, měl možnost to dítě odmítnout a říct: „Ne, já ho nechci v běžné škole, to dítě by mělo být vzděláváno ve speciální škole a bude mu tam líp.“ Zároveň by muselo být zajištěno, aby v nějakém smysluplném dosahu byla speciální škola, která je pro to dítě vhodné s volnou kapacitou. Nemůže se stát to, že ředitel ho odmítne a nejbližší speciální škola bude 50 nebo 100 km daleko.
Nikola Reindlová, moderátorka:
No, a vy máte data, jak častý je to případ, kdy centrum nebo poradna řekne: „Toto dítě by mělo jít do speciální školy“, ale rodič řekne: „Ne, takhle to nechci, půjde na běžnou základku“?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Jsou to desítky až stovky případů v republice.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A kde ty speciální školy vezmeme, když nejsou? To bude stát peníze, bude to chvilku trvat.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
V tuto chvíli má kraj povinnost zajistit kapacity speciálních škol. Zároveň jakýkoliv zřizovatel může vytvořit speciální třídu v běžné škole, přičemž dosud byla ta legislativa taková, že v podstatě kraje bránily tomu, aby se na běžných školách městských objevovaly ty speciální třídy. Na tomhle tom už ministr Plaga zapracoval, nějakým způsobem by mělo být zjednodušeno a zrušeno to omezování kraji, a zároveň mluvíme o tom, jak kraj přinutit, aby ty dostatečné kapacity speciálních škol zřizoval, to znamená, určitě zvedneme téma takové, že pokud kraj nemá dostatek kapacit speciálních škol, přijde o peníze v RUDu.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Paní Felcmanová chtěla reagovat.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Tak jakoby ten návrh, který je tady předložen, opravdu jde jako proti tomu, co je zakotveno ve školském zákoně od roku 2004, že žák plní povinnou školní docházku ve spádové škole, pokud se zákonný zástupce nerozhodne jinak. Takže opravdu od roku 2004, co nám tady platí školský zákon, rodiče mohou se rozhodnout pro tu speciální školu, pokud mají to doporučení ze školského poradenského zařízení, ale zároveň mají právo se pro to nerozhodnout, a to je zase něco, co chrání ty vyšší právní předpisy, než jen ten školský zákon, takže domnívám se, že tady by to opravdu nebylo v souladu s ústavou. A to je právě ten problém, že se bavíme o velmi malém počtu dětí. Sama spíš se teď setkávám se situací, že i rodiče, a zase je to velmi lokálně specifické, například v Praze nebo v Brně, kdy jsou to rodiče dětí s těžkým kombinovaným postižením a nemají místo v té speciální škole, oni vlastně ani o běžné škole pro to svoje dítě neuvažují a losují místo ve speciálních školách, takže je určitě důležité v těch místech, kde objektivně ta místa v těch speciálních školách, zejména pro ty těžce postižené děti chybí, tak ty kapacity dobudovat. A proč je to, ono legislativně nic nebrání zřizování těch speciálních tříd ani teď, ale pořád se bavíme o těch počtech těch dětí, ono to prostě nevychází. A když se někde zřídí speciální třída, tak to vezme ty děti té speciální škole. A máme před sebou obrovský demografický propad, kdy už teď ve školkách ho zažíváme, začneme ho do 5 let zažívat v základních školách a my musíme opravdu dobře přemýšlet, abychom pak neohrozili tím, že třeba nekontrolovaně někde zřídíme speciální třídy při školách, existenci třeba kvalitních speciálních škol, které slouží skutečně těm dětem s tím těžkým postižením. Takže není to o tom, že my bychom byli proti zřizování i speciálních tříd, ale je vždycky potřeba víc té situace v tom konkrétním území, zjistit, kolik rodičů vlastně má zájem o to vzdělávání v té speciální škole, ona se taky zřizuje pro určitý typ postižení, to zas nejde sesypat ty děti všechny dohromady a učit je, protože to pak je samozřejmě nekvalitní. Často i v těch speciálních školách jsou v jedné třídě žáci více ročníků, jo, a abychom měli zas jako takhle jako postavené ty speciální třídy, že tam budu mít jednoho prvňáka, jednoho páťáka a jednoho sedmáka, to ani nejde vlastně zvládnout jejich vzdělávání, protože nedám dohromady rozvrh, takže ono to není tak jednoduché, proto ty speciální třídy vlastně nevznikají nebo vznikají spíš třeba na prvním stupni, kde často tu výuku zajišťuje převážně jeden učitel, speciální pedagog, ale i na tom druhém stupni potřebujete ty aprobace pro ty předměty a spíš z praxe, tady jsou spíš praktické důvody, ne žádné ideologické, nebo že by to legislativa už teď neumožňovala.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Ale na papíře, když… vypadá to logicky, je tady nějaký odborník, psycholog, který zhodnotí a doporučí tomu dítěti, aby šlo do speciální školy, rodič s tím nesouhlasí a potom ten ředitel je ve velmi obtížné situaci. Tak nemělo by se tam přece jenom nějakým způsobem upravit tohle postavení?
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
A ono to tam, ono v podstatě toto se řeší potom zákonem o sociálněprávní ochraně dětí. My bychom neměli vlastně jako dávat do rukou ředitelů něco, co spadá pod orgány sociálněprávní ochrany dětí, tam je pak třeba posoudit ten nejlepší zájem toho dítěte, ale to nemůže posuzovat ředitel, ale je skutečně potřeba, aby byl tam potom ten vstup toho orgánu sociálněprávní ochrany dětí, který posoudí, a tady je potřeba dopracovat metodiku, jestli to rozhodnutí toho zákonného zástupce skutečně nějakým způsobem zásadně nepoškozuje to dítě. Já dám jeden příklad z praxe, který jsem kdysi na ministerstvu školství řešila, to ještě nebyla jednotná přijímací zkouška, bylo to dítě se středně těžkým mentálním postižením, které se na známky vlastně dostalo na gymnázium, protože tatínek byl přesvědčen, že vlastně to, že to dítě se bude vzdělávat s dětmi, které mají vlastně vyšší intelekt, mu pomůže se uzdravit. Samozřejmě, že ten tatínek potřeboval psychologickou podporu, protože vlastně se nedokázal vyrovnat po celou tu dobu s postižením svého dítěte, ale tam vlastně je důležité, aby tady byl zase ten systém postaven na tom, že někdo, kdo má tu kompetenci svěřenou státem, to posoudí, rodiče budou mít možnost se odvolat, je to prostě nějaká procedura, která musí zaručit, že skutečně potom v této situaci je rozhodnuto o tom nejlepším zájmu dítěte, ale na to máme tady jiný institut než ředitele školy.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Já poprosím o vaši reakci, ale nejdřív jsem chtěla ještě přece jenom pohled pana ředitele. Jak časté to je?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Nesetkáváme se s tím příliš často.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A co pak děláte, když se s tím setkáte? Nemáte na výběr? Prostě to dítě musíte vzít?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
V podstatě ho musíme vzít. V okamžiku, kdy rodič nechce dát dítě do nějaké speciální školy, tak my jsme ti, kteří, obzvláště, když jsme spádoví, tak pak musíme vzít, ale musíme vzít kdykoliv vlastně rodič podá žádost o přijetí tak, i když není spádový a máme místo, tak vlastně musíme ho vzít.
Nikola Reindlová, moderátorka:
A to vyjasnění si této situace pro vás by bylo jednodušší, kdyby vám se rozšířily kompetence, nebo tak, že by bylo nějak vyjasněnější, sociální služby by zasáhly v tom okamžiku, co by pro vás byla ta varianta?
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Já si myslím, že když by byl rozumný ředitel, že by to bylo skvělý, ale umím si představit, že ne vždycky je ten ředitel rozumný. A zároveň spoléhat na OSPODy, které jsou přetížený úplně jinou agendou, že tyhle ty problémy budou řešit, to je taky jako otázka možná…
Nikola Reindlová, moderátorka:
To nemá dobré východisko. Pane Krejčí, tak to, co říkal pan ředitel, bude to záviset na jednom konkrétním řediteli a nemusí to být třeba úplně, řekněme, osvícený člověk?
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Takhle, naším cílem je dát ředitelům větší pravomoce, aby se nedostávali do těchto situací, které jsou pro ně neřešitelné. Samozřejmě k diskuzi k tomu, může být diskuze o tom, jakým způsobem toho docílit, a určitě tam to nemůže být rozhodnutí o jednom člověku a musí tam existovat nějaký proces přezkumu nebo odvolání, pokud ten ředitel rozhodne jinak. U těch škol standardně přezkoumává zřizovatel nebo krajský úřad. Takže to není o tom, že jeden ředitel by se špatně vyspal nebo by byl, nechci používat nějaké hanlivé slovo, rozhodoval by pro svůj zájem špatně, proti zájmu žáků, tak musí tam existovat proces, kterým se to dá zvrátit.
Nikola Reindlová, moderátorka:
To znamená kombinace vlastně obojího, co říkala paní Felcmanová, nějakým způsobem ředitel, ale ve spolupráci se sociálními službami, tak, aby to fungovalo ve prospěch toho dítěte a ve prospěch vlastně celé té školy, všech těch dětí.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Třeba co se týká zrovna zmíněného OSPODu, tak ten do toho školství vstupuje a jeden z našich návrhů, které teď budou v novele, předložený je, že ředitel má právo si vynutit posouzení poradnou. Doteď může dát pouze doporučení, ale rodič to nemusí akceptovat a není páka, jak to dítě dostat do poradny, když rodič nechce a ředitel chce. To, co bude teď předloženo, a mělo by to být schváleno, bude, že ředitel si vyžádá posudek, pokud s tím rodič nesouhlasí, tak se jde na OSPOD a OSPOD okamžitě bez jakýhokoliv dalšího procesního byrokratického zkoumání nařizuje poradně udělat posudek.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Paní Felcmanová, už nás strašně tlačí čas a já bych chtěla ještě znát názor paní Gergelové. Tak jenom krátce.
Lenka Felcmanová, předsedkyně a spoluzakladatelka, Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání
Takhle, ten proces toho, že OSPOD potom může uložit rodičům využití jakékoliv odborné služby, ten tady je, ale nejdřív vlastně zase procesně, a týká se to i lékařských vyšetření, to se netýká jenom poradny, tak on má nejdřív tu kompetenci doporučit, pokud ten rodič to nevyužije, tak pak ukládá. Takže ano, můžeme tady zpřesnit metodiku, ale že by bylo něco nutné nově právně ošetřit, to není.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
My pouze snižujeme byrokracii a zrychlujeme ten proces.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Paní Gergelová, jak se na to díváte vy? Je potřeba rozšiřovat kompetence ředitelů nebo ten stávající proces je dostatečný, jenom možná si potřebujeme vyjasnit ty konkrétní úkoly konkrétních institucí?
Angelika Gergelová, předsedkyně, Unie rodičů:
No, už dnes je to tak, jak tady zaznělo, tak, že i rodiče často hledají pro své dítě tu speciální školu nebo možnost speciálního vzdělávání, pokud je tam opravdu nějaké těžší postižení. A pokud to tak není, a to dítě má doporučené teda vzdělávání ve speciální škole, tak za nás je důležité, aby ten proces byl pro rodiče, řekněme, čitelný, předvídatelný a důvěryhodný, aby se opravdu nemohlo dít to, že je to jakoby jenom na rozhodnutí nebo na vůli těch ředitelů, kteří by se třeba těch dětí opravdu chtěli zbavit a pak by se nám mohlo dít, že se tyto děti koncentrují jako v některých školách a z jiných vlastně mizí, takže pokud to bude ošetřené, ten proces bude jasně nastavený a vlastně důvěryhodný, tak se o tom můžeme určitě bavit.
Nikola Reindlová, moderátorka:
Angelika Gergelová, Pavel Ostap, Lenka Felcmanová, Miroslav Krejčí byli hosty Devadesátky. Moc děkuju za vaši debatu a přeji pěkný večer.
Miroslav Krejčí, místopředseda sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, mládež a sport, poslanec /Motoristé sobě/
Pěkný večer.
Pavel Ostap, ředitel ZŠ a MŠ Chelčického, Praha 3:
Pěkný večer.
Angelika Gergelová, předsedkyně, Unie rodičů:
Pěkný večer.
