Věra Štechrová, moderátorka:
Motoristé chtějí větší úpravy inkluze ve školách. Na vládu přišli s návrhy, které by rádi viděli zapracované už do novely ministra školství Plagy, která upravuje přidělování a financování asistentů pedagogů. Podle Plagy dohoda zatím není, strany mají o úpravách jednat do pátku. Motoristé navrhují například, aby ředitel mohl odmítnout, přijmout handicapovaného žáka, pokud mu není schopen zajistit jeho potřeby. Týkala by se to žáků se čtvrtým a pátým stupněm podpory, tedy i nevidomých nebo hluchých dětí, dětí se středně těžkým mentálním postižením, těžkým autismem a těžkým tělesným postižením. Pro ty by měl podle poslance Miroslava Krejčího z Motoristů zajistit školu kraj.
Miroslav Krejčí, poslanec, expert na školství /AUTO/:
Je to zodpovědnost kraje, který musí zajistit speciální třídu, která bude zohledňovat potřeby takovýchto žáků.
Věra Štechrová, moderátorka:
A naším hostem je teď Karel Gargulák, analytik ve společnosti PAQ Research. Dobrý den.
Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky, PAQ Research:
Dobrý den, zdravím vás.
Věra Štechrová, moderátorka:
Nejprve k té novele z pera ministra školství Plagy. Co by přinesla? Byl by po těch změnách ten systém přidělování a financování asistentů pedagogů levnější bez toho, aby se zhoršila výuka ve třídách, kde budou i handicapované děti?
Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky, PAQ Research:
Ten návrh v zásadě jde nějakým směrem kombinace plošnosti a dejme tomu právě té přímé zacílené podpory, to znamená tý individuální podpory a vlastně kombinuje tady tyhle dva faktory. Ten důvod, proč tomu tak je, je primárně hodně spojen vlastně s nějakou stabilizací té samotné pozice v tom daném systému a vlastně i bez nějakého srovnání těch podmínek těch jednotlivých škol a tak dále. Má samozřejmě nějaké nevýhody. Primárně ty tkví v tom, že vlastně velmi tvrdě z hlediska těch přidělených podpůrných pozic asistenta pedagoga jako zasahuje, takzvaně nenaplněné školy, to znamená ty, které mají méně než 15 žáků na třídu, tak tam vlastně dochází k poměrně velkému krácení těch úvazků až o třeba 80 %. A tam je určitě důležité se vlastně bavit, jaké dopady to na tuhle cílovou skupinu škol může mít. Naopak vlastně v těch jiných typech škol, těch jako běžných škol, které jsou vlastně jako větší, mají naplněné třídy a tak dále, tak tam také dochází k nějakému dílčímu plošnému poklesu těch úvazků, ale zároveň tím, že tam je vlastně ta specifická reflexe té skladby dětí, tak v některých školách, které typicky mají třeba více žáků s odlišným mateřským jazykem nebo více žáků, dejme tomu, třeba nějak sociálně znevýhodněných a jiných, tak jim třeba může těch úvazků přisypat takzvaně více.
Věra Štechrová, moderátorka:
My jsme taky slyšeli jeden z návrhů Motoristů, kteří by chtěli prosadit, aby ředitelé škol měli větší pravomoce, odmítnout handicapovaného žáka. Jaká by byla rizika a jaké přínosy takové změny?
Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky, PAQ Research:
Tam ta vlastně konkrétnost těch návrhů v tom veřejném prostoru není úplně zřejmá. Pan poslanec Krejčí mluvil primárně o tom, že by teda ředitelé mohli odmítat vlastně jako žáky, kteří jsou v takzvaném čtvrtém a pátém stupni podpory. Podle mě je hodně důležité si vlastně uvědomit, co je to za žáky, a o tom se máme primárně bavit, protože pak ještě jsou určité jakoby principiální argumentace, které s tím systémem přišly, jakoby to, že to porušuje některé základní prvky jako práva na vzdělávání, právo na volbu školy, a tak dále, a tak dále, nějaké jako ústavně-právní a dejme tomu legislativní jako zdůvodnění a hodnotové, ale prakticky jde vlastně z toho milionu žáků zhruba o nějakých dejme tomu do 3 000 žáků, kdy vlastně v tom pátém stupni, reálně podle těch posledních dat se bavíme třeba o 44 žácích, a při tom čtvrtém stupni podpory o nějakých 2 800 žácích nebo 2 900 žácích a tam si vlastně jakoby ty žáky musíte představit v různém jako spektru těch potřeb, které oni mají, jsou to často jakoby žáci, kteří mají dejme tomu nějaké těžké zrakové postižení, tělesné postižení, a tak dále, závažné vady řeči, eventuálně jsou, dejme tomu, na nějakým… poruše autistického spektra a vlastně ta podpora je spjatá tady s touto diagnostikou, to znamená, je to velmi široké spektrum žáků. A vlastně jakoby i pan poslanec Krejčí, když to odůvodňuje, tak on opravdu vlastně hovoří o různých jako žácích, které by někam jako řadil, jenomže tady v těchto stupních podpory vlastně najdeme všechny ty cílové skupiny, i ty, které on říká, že v té běžné třídě a škole mají být.
Věra Štechrová, moderátorka:
Oni Motoristé říkají, že děti se čtvrtým a pátým stupněm podpory by měly mít k dispozici specializované třídy, ta možnost tu už je, ale je těch specializovaných tříd dostatek?
Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky, PAQ Research:
Je to složitá otázka z hlediska právě řízení kapacit. Tu reálnou odpovědnost za řízení kapacit speciálního školství mají kraje a hlavní město Praha. My vlastně můžeme analogicky hodně vidět, že ten systém je absolutně neřízený, už i ze situace vlastně kapacit středních škol, a to se nám opakuje, bohužel kraje prostě jakoby své vzdělávací struktury neřídí a neřídí je dostatečně dobře, je potřeba to velmi nahlas z toho odborného hlediska a koncepčního jakoby pojmenovávat. A oni mají i vliv na to, jak se vlastně budou povolovat i právě ty speciální školy v těch dílčích základních školách, to je vlastně jako jejich taky nějaká povinnost a působnost. A tam je dokonce i taková jako zvláštní logika, ve které se třeba může stát, že reálně kraj nemusí mít v některém momentu jakoby zájem povolovat právě ty speciální třídy, aby si, v uvozovkách, nevykrádaly třeba kapacity speciálního školství, které zřizují oni sami, takže tam se nám dějí jako různé takové jako bezprecedentní situace v tom jako /nesrozumitelné/ a fragmentovaném systému, který reálně nikdo moc jako neplánuje. A spíš reálně všichni tak trochu jako bojují o to, aby v tom systému nějakým způsobem přežili a byli dál financovaní. Do toho by měl více vstoupit stát, poskytnout data, vlastně jakoby celé ty kapacity plánovat a celý jakoby ten systém více řídit, zároveň ale pořád je to nějaký druh odpovědnosti samotných krajů, přičemž my můžeme v Praze, v Brně vidět, že se nám velmi výrazně jakoby pohlo množství žáků, které vlastně v těch územích máme, máme jich tam prostě jednoduše víc, ale zároveň vlastně se tam ty kapacity speciálního školství nevybudovaly, jo, ačkoliv vlastně jakoby už, já nevím, 10, 15 let chodí pořád dost podobný podíl dětí do speciálního školství, speciální školství nezmizelo z toho systému, máme 3 % žáků, kteří do něho padají, což je takový průměr jako Evropy nebo evropských zemí, vlastně v tom se nějak nelišíme, často se mluví o tom, že vlastně se mají zpátky nějaké děti vrátit do speciálních škol, ale ony stále existují, stále ty kapacity, akorát nejsou jakoby budované v těch místech, kde je potřeba.
Věra Štechrová, moderátorka:
Karel Gargulák, analytik ve společnosti PAQ Research. Děkuji na slyšenou.
Karel Gargulák, analytik vzdělávací politiky, PAQ Research:
Já moc děkuji za rozhovor. Mějte se moc hezky. Na shledanou.
