Horažďovice – O kulturní zážitky pacientů se umí postarat v Horažďovické nemocnici následné péče. V průběhu adventu baví pacienty Volné sdružení horažďovických zpěváků a muzikantů, během covidu pro pacienty pod okny nemocnice vystoupila dechová kapela Brass Avenue a v sobotu hrají v bistru nemocnice harmonikáři. Pro ty, kterým by tento výčet nestačil, zavedla lékařka Alena Svobodová novinku – každotýdenní zpívání s prvky muzikoterapie. Ta má pozitivní přínos pro pacienty s různými zdravotními komplikacemi, i proto jsou hodiny hudby pravidelně zaplněné.
Lékařku k zavedení muzikoterapie přivedla osobní zkušenost. „Jako malou mě často hlídala babička s dědečkem a hodně jsme si spolu také zpívali. Nejspíše to byl důvod, proč jsem jako lékařka směřovala k péči o staré lidi, ke geriatrické rehabilitaci, a proč mám také kladný vztah k hudbě,“ říká Alena Svobodová, která dostudovala plzeňskou lékařskou fakultu v roce 2002.
O deset let později lékařka nastoupila do horažďovické nemocnice následné péče, kde působí jako rehabilitační lékařka. Kromě tradičních fyzioterapeutických metod a ergoterapie začala pro zlepšení psychické a fyzické kondice pacientů využívat i hudební nástroje a hlas.
„S muzikoterapií jsem se poprvé setkala u Jany Fojtíčkové v Plzni. Absolvovala jsem několik kurzů, stala se členkou České muzikoterapeutické asociace (CZMTA) a s podporou vedení nemocnice a s tím, že se budu v této oblasti dál vzdělávat, jsem někdy v roce 2019 začala připravovat pro naše pacienty společné zpívání,“ popisuje lékařka. I když do projektu zasáhl covid, po něm se vše vrátilo do zajetých kolejí a zpívání a hraní jsou v Horažďovicích opět nedílnou součástí rehabilitační péče.
KYTARA A ZPĚV
Jak hodiny zpěvu v nemocnici probíhají? Pacienti se vždy sejdou v místnosti pro ergoterapii, která se od loňského roku nachází v novém nemocničním pavilonu. „To je moc fajn, protože se sem vejde víc lidí a lze je posadit hezky do kruhu. Místnost je propojena bezbariérově přímo s lůžkovým oddělením, takže sem snadno přijedou i pacienti na vozíčku,“ doplňuje lékařka. Na úvod zjistí rozpoložení pacientů, poté už začne hrát na kytaru a zpívat. Ostatní se přidávají a postupně si mohou i sami říci, jaké písničky se jim líbí a chtěli by je zahrát. Kytaru a zpěv mohou pacienti doprovodit i jednoduchými nástroji.
„Účast je dobrovolná. A kdo zpívá, zpívá. Kdo nechce, může klidně jen poslouchat. Zpíváme, protože nás to baví a protože zpěv působí pozitivně z mnoha různých důvodů, trénuje paměť a myšlení, zlepšuje pozornost, pomáhá pacientům s poruchou řeči nebo podporuje správné dýchání,“ popisuje dále Alena Svobodová.
Pro pacienty jsou hodiny hudby také rozptýlením. Proto na jednu z hodin přišla také Eliška Mucipová. „Dopoledne máme terapie na rehabilitačním oddělení. Odpoledne už je víc klid. Chodím si sem zazpívat. Když jsem byla mladší, zpívala jsem ve sboru,“ říká s úsměvem žena, která v nemocnici rehabilituje po totální endoprotéze kyčelního kloubu.
You do not have access to the full text of the item. If you would like the full version, please contact our customer support team – help@newtonmedia.eu.
