Tereza Nová, lyžařka:
Po skoku se mi kousla lyže a jako by mi to podkopalo tu druhou nohu a spadla jsem tak jako na bok a bouchla jsem se do hlavy.
Pavel Nový, herec:
Kolik jste jela?
Tereza Nová, lyžařka:
Tak nějakých 120, 130, něco mezi.
Pavel Nový, herec:
Čili rychlost na dálnici.
Tereza Nová, lyžařka:
Jo.
Josef Nový, Terezin otec:
Krvácení bylo masivní a že levá polovina těla může být i do smrti bez pohybu. Tomu se všemu Terka vzepřela.
Pavel Nový, herec:
To je můj druhý život a tak mě to baví, tak je to dobré, užívám si něco, co se hned tak nepovede.
Tereza Nová, lyžařka:
Dobrý den, já se jmenuju Tereza Nová, věnovala jsem se alpským lyžování, rychlostním disciplínám, ale bohužel v lednu roku 2025 se mi stal vážný úraz hlavy a od té doby se z toho dostávám.
Pavel Nový, herec:
Dobrý den, jmenuju se Pavel Nový a vlastně jsem umřel v roce 2007 a čirou náhodou mě zachránili život a pak jsem se dostal sem do Kladrub. Odtud jsem šel už jako pěšky přestože jsem byl původně komplet ochrnutý, nic se nehejbalo.
Tereza Nová, lyžařka:
Je prosinec, rok 2025 a loni jsem touhle dobou jezdila někde po kopcích a teď bohužel musím trénovat něco jiného. Měla jsem úraz na lyžích, bylo to v lednu v Garmisch-Partenkirchenu, jsem spadla při tréninku a bohužel mi začalo krvácení do mozku.
Josef Nový, Terezin otec:
A chtěli jsme objet co nejvíc světových pohárů, aby se co nejvíc etablovala. Tady to byl třetí víkend po sobě, Garmisch-Partenkirchen, kde měla jet sjezd a super G.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Ten osudný den Terky, když se vybourala, bylo vlastně 24. ledna 2025. Já byl vlastně s Terkou na startu jako vždycky. A pojď, pojď, pojď, pojď. Viděl jsem jako, že je dobře přichystaná, tam jediný problém toho dne byl takový, že jsme měli zprávy z trati, že ta trať se jako hodně zrychlila.
Josef Nový, Terezin otec:
Bylo viditelné, že je to těžký pád, byl ve velký rychlosti, prolétla sítěma.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Já jsem tam hnedka za ní jel co nejrychleji a najednou vidím, jak tam leží a už okolo ní jsou záchranáři a jako nebyl to úplně hezký pohled. Takže.
Josef Nový, Terezin otec:
Ze sjezdovky byla transportovaná letecky do specializované kliniky v Murnau. V sobotu ráno nám volali, že krvácení se nezastavuje, tlaky se zhoršily, jde na operaci. Odebrali jí lebeční kost, uvedli ji do umělého spánku a řekli nám, že budeme čekat, jak se to bude vyvíjet.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Bylo štěstí v neštěstí to, že zrovna ten úraz stal v Německu a že byla v té nemocnici, v které byla.
Josef Nový, Terezin otec:
Po třech týdnech ji začali probouzet z umělého spánku, což se podařilo, takže máme ji zpátky.
Tereza Nová, lyžařka:
Můj přítel, který mě i trénoval, tak od začátku byl se mnou. Vlastně viděl, jak se mi to stalo, byl na startu zrovna. A celou dobu mi pomáhá, je velká opora.
Josef Nový, Terezin otec:
Všichni říkají: Máte dva roky na cvičení. Ale trošku je to: Poraďte si sami. A věnujeme se tomu maximálně, co jako umíme, ale je to nejvíc o Tereze. Je teď malinko jiná, já to na ni řeknu, je víc submisivní, musí se víc úkolovat, musíme na ni trochu tlačit, musí být pod dozorem.
Tereza Nová, lyžařka:
Ráno mě spíš musí přesvědčovat, abych vstávala, protože se ze mě stal hrozný spáč, že dřív jsem neměla problém s tím vstávat brzo, ale teďka spím do devíti, klidně i dýl.
Barbora Fuksová, fyzioterapeutka, Rehabilitační ústav Kladruby
Stačí kousek, tak pojď a drž. Ale vydrž, jo.
Josef Nový, Terezin otec:
Proběhly Kladruby, potom ještě bylo měsíční denní stacionář Albertov a od té doby jsme vstoupili do soukromé sféry. Vybrali jsme RehaGym, byl nám doporučený postiženými lidmi.
Veronika Procházková, vedoucí neurorehabilitace, RehaGym:
Měla hodně velký problém se statokinetickým čidlem, ta stabilita je tam porušená, celá ta levá strana. Tak a levou stranu, teď levou stranu, více se posaď na levačku, tak. Neurorehabilitace se od normální rehabilitace liší v tom, že se všechno děje a počíná na té nervové úrovni v centru. U Terky byl postižený ten mozek a ten centrální počítač ovlivňuje vlastně všechno. A levačka to umí, zas tlačí dolů, ona to umí, ten pohyb, pojď. Snaží se, je tam rozhodně znát to, že je talentovaná.
Tereza Nová, lyžařka:
Chtěla bych, aby se trochu zlepšila ta ruka, ta její hybnost, ta mě zatím moc neposlouchá, mrška jedna. Koupili jsme takovýhle stojánek, abych mohla mastit karty a věděla jsem, co mám za karty. Když jsem to hrála, takže jsem měla židli vedle sebe a na tu jsem si to vyskládávala.
Josef Nový, Terezin otec:
Jaké máš karty? Dobré?
Tereza Nová, lyžařka:
Docela to jde. Taky ráda chodím k ségře do keramické dílny, to mě baví.
Josef Nový, Terezin otec:
Bydlení je upravené, aby se dalo fungovat z vozíku, dneska invalidní vozík mám v kufru v autě a doma ho nevyndáme.
Tereza Nová, lyžařka:
Už je to skoro 11 měsíců a zvládám chodit s hůlkou, což je super, protože ze začátku to bylo dost nepředstavitelné. Tak jsem po roce zase v Kladrubech, tentokrát se tady jdu seznámit s Pavlem Novým. Tak myslím si, že to bude suprové. A zase se tady podívat na ty lidi, se kterými jsem tady cvičila.
Pavel Nový, herec:
Dobrý den.
Tereza Nová, lyžařka:
Dobrý den.
Pavel Nový, herec:
Nejste vy náhodou Tereza Nová?
Tereza Nová, lyžařka:
Náhodou jsem.
Pavel Nový, herec:
Náhodou. Já jsem Pavel Nový.
Tereza Nová, lyžařka:
Těší mě.
Pavel Nový, herec:
Dobrý den.
Tereza Nová, lyžařka:
Dobrý den.
Pavel Nový, herec:
Tak jsme se sešli na nejkrásnějším nebo nejdůležitějším místě, v mém životě určitě.
Tereza Nová, lyžařka:
Kde dělají zázraky na počkání.
Pavel Nový, herec:
Zázraky na počkání. No, je to trošku dřina někdy, ne?
Tereza Nová, lyžařka:
Je.
Pavel Nový, herec:
A co teďka teda?
Tereza Nová, lyžařka:
Tak už jsem tady o hůlce a nejsem tady na vozíku, tak bychom si mohli jít zahrát ping-pong. Jsem zvědavá, jestli mi to půjde ve stoje.
Pavel Nový, herec:
Určitě, já jsem ten ping-pong moc nikdy nehrál.
Tereza Nová, lyžařka:
To nevadí, já jsem ho naposled hrála na vozíku tady.
Pavel Nový, herec:
Aha. Vozík si nebudeme vypůjčovat.
Tereza Nová, lyžařka:
Ne.
Pavel Nový, herec:
Ne, tam nechceme.
Tereza Nová, lyžařka:
Ne.
Pavel Nový, herec:
Hezky. A je to. Tak, Terezo, co máme společného? Kromě příjmení.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak asi to příjmení hlavně.
Pavel Nový, herec:
Asi jenom to příjmení. Odkud jste?
Tereza Nová, lyžařka:
Z Plzeňska.
Pavel Nový, herec:
A já jste někdy na Javoru tu sjezdovku?
Tereza Nová, lyžařka:
Jo. Měli jsme tam dokonce mistrovství republiky někdy, když jsem byla v žácích.
Pavel Nový, herec:
Začátek sjezdovky je strašně krutý.
Tereza Nová, lyžařka:
Je prudký.
Pavel Nový, herec:
Naše Tereza, mám dceru, která se jmenuje taky Tereza, ta tam vlítla do lesa. Naštěstí trefila křoví.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak to je dobré, ještě že tam nebyl strom.
Pavel Nový, herec:
Ta to jela šusem, bez zábran, bylo jí devět.
Romana Nová, Terezina maminka:
Když se koukala se svým dědou na olympiádu v Aténách letní v roce 2004, co byla, takže Terce bylo asi tak šest, pět a půl, tak říkala: Dědo, tam já taky takhle jednou budu běhat. Všichni jsme se tomu smáli, ale nakonec to vlastně dotáhla až na tu olympiádu.
Josef Nový, Terezin otec:
Řekl bych, že je to pět let dozadu, co chtěla skončit s lyžováním. Já jsem jí tehdy přesvědčil, ať nekončí, dneska o tom někdy přemýšlím, jestli to bylo dobře, ale stalo se. Ona se pak vrátila k rychlostnímu lyžování, což je super G a sjezd.
Pavel Nový, herec:
A kde se vám to stalo?
Tereza Nová, lyžařka:
V Německu v Garmisch-Partenkirchenu.
Pavel Nový, herec:
A co helma?
Tereza Nová, lyžařka:
Ta to vydržela bez újmy.
Pavel Nový, herec:
A vám se stalo co?
Tereza Nová, lyžařka:
Já jsem měla krvácení do mozku.
Pavel Nový, herec:
Takže vám se nic nezlomilo?
Tereza Nová, lyžařka:
Ne. Vlastně asi tady očnice, tam mám takovou nějakou destičku.
Pavel Nový, herec:
Se mnou to fláklo v příbramském špitále, tak jsem byl tam na áru, nějakých pár dní jsem byl v kómatu, pak jsem byl v umělém spánku, a když mě probudili, tak jsem zjistil, že nehýbu vůbec ničím, jenom očima. A studovali i můj mozkomíšní mok, co to bylo, a pak se ukázalo, že to byla západonilská horečka. Tak jsem se.
Tereza Nová, lyžařka:
Kde jste k ní přišel?
Pavel Nový, herec:
Nikdo nevěděl. To nikdo neznal, to je virové onemocnění a je to totální zánět nervové soustavy od periferií až po centra.
lékař:
Tak další. Další.
pacient:
Děkuju. Děkuju.
pacient:
Nepředbíhejte.
Pavel Nový, herec:
Vy máte hezké koleno.
pacientka:
Opravdu? Posuňte se.
Pavel Nový, herec:
Přes rehabilitaci v Motole u pana dnes už profesora Koláře a tam člověk může být jenom pět neděl. A odtamtud rovnou jsme jeli sem do Kladrub.
Tereza Nová, lyžařka:
Měla jsem to stejně.
Pavel Nový, herec:
Taky tak.
Tereza Nová, lyžařka:
Jo. Ale jela jsem sem vlastně na dvakrát, protože když jsem tady byla poprvé, tak já mám implantát v té hlavě, mně odebrali kousek lebeční kosti kvůli tomu krvácení do mozku. A pak jsem chytla nějakou infekci na ten implantát, takže jsem se musela.
Pavel Nový, herec:
Implantát, to destička taky chytne infekci, jo? To jsou divné destičky.
Tereza Nová, lyžařka:
Asi jo. Nevím, proč nedělají nějaké bezinfekční.
Pavel Nový, herec:
Bezinfekční, že jo. A kdo byl váš nejbližší člověk tady? Nemyslím z rodiny, tady z toho personálu.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak měla jsem ráda svoji cvičitelku Báru.
Barbora Fuksová, fyzioterapeutka, Rehabilitační ústav Kladruby
Narovnej se a jdeme. Pravou nohou nahoru. Jasně. Terezka je opravdu duší sportovec, je houževnatá, všechny úkoly nadmíru výborně splnila. Bylo pro mě jakoby často těžké, že Terezka je velký introvert, málo mluví, tak vlastně během té terapie jsem mluvila hlavně já a nevěděla jsem, jestli třeba není nespokojená nebo jestli ji něco netrápí. Narovnej se a nohu zastrčit. Cítíš to? Jak na něj mačkám, jo?
Pavel Nový, herec:
Plavala jste v bazénu?
Tereza Nová, lyžařka:
Ne, já jsem nemohla chodit do bazénu, protože jsem neměla ten implantát, když jsem tady byla.
Pavel Nový, herec:
To jste měla kvůli tomu zakázané. Člověče, tady to funguje tak, že se plave takzvaný La Manche. Plavalo se to samozřejmě po kusech, začíná pan ředitel, tady je padesátka bazén, takže on plave dva bazény, pak sem zahajoval já, já uplavu klidně 20, to mi jde. Když ležím, sedím a jedu na kole nebo plavu, tak není poznat, že jsem mrzák. To je docela dobré.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak aspoň někdy.
Pavel Nový, herec:
Aspoň někdy. To se plave tak s tou štafetou a plavou i ty největší mrzáci. Taky tak ráda spíte?
Tereza Nová, lyžařka:
Spím teďka mnohem víc, než jsem spávala dřív.
Pavel Nový, herec:
Po ráně do hlavy není divu.
Tereza Nová, lyžařka:
Přítel vždycky říká, že už by to stačilo.
Pavel Nový, herec:
Počkej, tak ho majzněte po hlavě, on bude taky spát.
Tereza Nová, lyžařka:
To jo, ale kdo se pak o mě bude starat, když bude majznutý?
Pavel Nový, herec:
Jo, to je pravda. Ne, ne, toho si šetřte.
Barbora Fuksová, fyzioterapeutka, Rehabilitační ústav Kladruby
Většinu svých pacientů vůbec po skončení pobytu už nevidím a jsem ráda, že jsem Terku právě dostala šanci vidět. A po tom tři čtvrtě roce ten pokrok je úžasný, ať už v té chůzi, že ta chůze je daleko stabilnější, chodí už jenom s trekovou holí, chodí sama, dobře. A taky mě těší, jak vypadá, že vlastně za toho tři čtvrtě roku se konečně podařilo ji vrátit lebku, narostly jí vlasy, je z ní krásná ženská. Už to není prostě ta nemocná schoulená osůbka, která vlastně sem do těch Kladrub přišla. Tak to mě moc těší.
Pavel Nový, herec:
Hele, jedna. Tak já jsem tady vlastně zažil téměř zmrtvýchvstání a to, že jsem začal chodit bez jakéhokoliv pomůcky, byl zázrak, pro mě byl zázrak. Když jsem byl tady, tak pro mě na vánoční večery přijel Martin Dejdar, takhle mě ve dvou nahodili do auta, takovou dodávkou, dozadu hodili vozejk a jeli jsme do divadla. To byl pro mě úžasný zážitek. Bacha jedu. A ve vodě se dá chodit normálně bez držení. Tohle je po Němcích ještě, když z toho udělali tady rehabilitační ústav. A pozor, to je klasický tkalcovský stav, akorát je to mechanický, abychom se naučili s těma rukama, tak tady prolítne člunek, normální tkalcovský stav, to tam cvakne a je to tam. Teď se to tady musí a teď máme tohle tím hezky. Počkej. Takhle já jsem si tady udělal šálu, hele, tak nechcete si to zkusit? Vyháknout a pořádně dorazit. Tak, to je ono. Zkuste to i tou levou, jestli to půjde. Co? Počkej, tak já to ještě tady lepší přirazím. Tak a teď, prosím, zprava doleva. Čili pravou to jde snadno. Tak a teď tou levou, ne, ne, levou to zkus udělat. Tak, hezky, žádné flákání, tak, zkuste sevřít. Tak, to je ono. A to je rehabilitace prací. Tomu se říká. Cokoliv děláš, rehabilituješ.
Barbora Fuksová, fyzioterapeutka, Rehabilitační ústav Kladruby
V Kladrubech se snažíme dělat maximum proto, aby se člověk dostal a přiblížil, co nejvíc ke svému původnímu životu. Zní to jako běžně, ale je za tím spousta práce, aby si vůbec člověk dokázal dojít na záchod, dokázal vyjít schody. Základem je to, že ten člověk sám chce.
Pavel Nový, herec:
A jak jste tady byla dlouho?
Tereza Nová, lyžařka:
Tři měsíce.
Pavel Nový, herec:
Tři měsíce. A půjdete sem ještě někdy?
Tereza Nová, lyžařka:
Tak nějak se o tom začalo mluvit.
Pavel Nový, herec:
Že bychom to zkusili, že bychom tu byli spolu? Já teda to plánuju někdy na podzim.
Tereza Nová, lyžařka:
Já taky na podzim.
Pavel Nový, herec:
Takže když se to povede.
Tereza Nová, lyžařka:
Bychom se tady mohli na podzim potkat.
Pavel Nový, herec:
Tak bychom se tady mohli setkat.
Romana Nová, Terezina maminka:
My jsme s Terky taťkou rozvedení, ale myslím si, že to vůbec nic neznamená, když chcete tomu dítěti poskytnout tu nejlepší péči, kterou chcete.
Josef Nový, Terezin otec:
Nejvíc času tráví v Jablonci u Ondry, u přítele. A všude jsme si našli fyzioterapeuty, všude jsme schopni zajistit cvičení. Je to vlastně strašně zajímavé v tom, že každý fyzioterapeut určitě pro ni udělá dle svého maximum a každý má trochu jiný vjem a doporučí něco jiného.
Romana Nová, Terezina maminka:
Ondra má taky svoje zaměstnání, protože trénuje zase juniory tady v Jablonci. Takhle je ve střídavce v podstatě teď.
Barbora Petráková, Terezina sestra:
Zdravíme, jsme se ségrou na dovče v Rakousku a vyjely jsme si na šlapadlo, aby trošku zrehabilitovala nožku.
Barbora Petráková, Terezina sestra:
Je to super, sice si ji musím držet, ale ségra aspoň si může dát oddech a nemusí šlapat. Tak ji aspoň můžu vyvézt.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
S Terkou jsme se vlastně seznámili díky vlastně našemu sportu.
Tereza Nová, lyžařka:
My jsme se vlastně potkali v klubu, kde jsme oba dva lyžovali. Pak jsme spolu začali chodit a pak jsme nějak, jsem jako říkala, jestli by mě nemohl trénovat, když už skončil s lyžováním. Tak pak jsme spolu začali jako trénovat, jezdit a je super, že to vlastně se mnou nevzdal, i když jsem měla takovýhle karambol. Takže pořád stojí při mně.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Vydrželo nám to vlastně už teďka nějakých devět let, takže jsme pořád šťastní spolu. Máme se rádi, takže.
Tereza Nová, lyžařka:
On se úplně změnil ten sport, už tam bohužel nebude, aspoň ne na té aktivní úrovni třeba někdy trénovat nějaké děti nebo něco takového bych chtěla zvládnout. Tak to se uvidí. Ale teďka aspoň rekonstruujeme tady barák po babičce, tak se těším, až budeme tady spolu bydlet. Tak my se jdeme tady podívat do baráku, který rekonstruujeme. A musíme tady navrhnout, kde chceme mít zásuvky. Takhle to tady zatím vypadá, je to staveniště velké, ale jednou to bude skvělé bydlení, to je úplně jasné. To zatím nevím, jakým směrem se vydám, možná bych asi měla dodělat tu školu, když už mi chybí jenom, já nevím, jeden semestr nebo pár předmětů, kondiční trenérství, magisterské studium.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Jak se jede? Já si myslím, že nejdůležitější je vydržet, vydržet a nic nevzdat. Bojovat. To si myslím, že je to hlavní. Samozřejmě jsou chvíle, kdy nejsou jednoduché, když něco nefunguje nebo tak, ale držet při sobě a věřit.
Tereza Nová, lyžařka:
Já jsem teďka v Lysé a jdu jezdit na koníku taťkovy přítelkyně, tak mi ho půjčuje, abych sem zlepšovala, tak jsem teďka tady u stájí a jdeme jezdit.
Helena Blažková, otcova partnerka:
S přítelem jsme spolu devět let, s tatínkem Terezky. A vlastně Terka je jak moje, takže proto všichni děláme maximum, aby se Terka zapojila. Já jsem měla možnost aspoň tím, že s koňma dělám celý život, tak tímhle tím dílkem pomoct Terce se trošku vrátit do běžnějšího života.
Tereza Nová, lyžařka:
A postupně se to zlepšuje. Když jsem jela úplně poprvé, tak jsem vůbec neseděla rovně, teď už to je lepší, si myslím. Přesedlat z vozíčku na koně po roce a půl bylo suprové.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Co ta páčka, vyhovuje ti to takhle?
Tereza Nová, lyžařka:
Ta páčka je skvělá. /nesrozumitelné/ používání blinkru.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Já myslím spíš to, jestli ji ještě víc neohnem nebo tak.
Tereza Nová, lyžařka:
Já už bych ji nechala takhle, už jsem si na ni zvykla. Koukej.
Josef Nový, Terezin otec:
Jsme se rozhodli poprvé, že pojede Terka sama, takže jsme se hodně báli. Ondra na jedné straně s telefonem, já na druhé, u druhých aut a připraveni, jestli to zvládne. A zvládla to z Jablonce do Milovic, Helča domluvila na dostihovém závodišti, že jsme vzali prostě naše auto a zajeli jsme na dostihové závodiště na písčitou tréninkovou trať a přesedla za volant a jezdili jsme dokola a začala zkoušet se otočit, couvat. Šlo to přirozeně. Pak už jsme si podruhé dali pivo, aby nás musela odvézt.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak je to další jako krok k samostatnosti.
Josef Nový, Terezin otec:
Přijela v neděli večer sama autem, tak já ji v pondělí ráno volám, protože po obědě šla sem ke koním, co bude dělat, a mi řekne, že si musí zajet do lékárny pro léky. Pro mě jako taková výhra. Sama sobě pro léky. Už bere jenom jeden lék denně, říkám to dobře? Už nepotřebuje nic.
Tereza Nová, lyžařka:
To je taky výhra.
Josef Nový, Terezin otec:
Taky výhra.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak my zrovna jdeme se podívat na trosky tady za sebou mám Babu a šlapeme na Pannu a je to teda pěkná fuška. Jsem pěkně zpocená.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Někdy je potřeba do ní trošku šťouchnout a říct jí, hele, mohli bychom se jít projít, jo? Má dny, kdy prostě se jí nechce jít, nechce nic dělat, radši si sedne, ale zase má dny, kdy si vezme tady hafana, viď? A jde sama se projít, udělá to sama od sebe, takže asi jak kdy.
Josef Nový, Terezin otec:
Zatím to není úplně jako to samostatno, které my hledáme do budoucna. Věřím, že ho dosáhne, že je mladá, ještě jí pomůže medicína, a Terka si pomůže sama. Ona jako celou kariéru a vlastně i teď jako dělá postupné krůčky, nám se asi hůř rozeznávají, ale lidi, kteří ji třeba nevidí čtvrt roku, půl roku, říkají, že je to úžasné. Že přijde rychleji, mluví rychleji, rychleji odpoví.
Romana Nová, Terezina maminka:
Já mám největší radost, když ji volám, zeptám se, Terko, jak se máš, a ona řekne: dobře. Ještě mi to nikdy neřekla jinak. A to si myslím, že je super a to nejdůležitější, a myslím si, že s takovýmhle postojem ještě, to může ještě posunout dál.
Josef Nový, Terezin otec:
Po tom úraze jsme zjistili, že peníze, které jsme měli připravené na přípravu na olympiádu, začnou putovat do poměrně nákladné léčby. Tak vznikla sbírka Svazu lyžování, jmenovala se Postavme Terku na nohy, což se myslím povedlo. Díky tady tomu jsme se mohli rozmáchnout a nepřemýšlet o penězích.
Tereza Nová, lyžařka:
My jsme teďka v Liberci, jdeme tady na rehabilitaci do Saremy a chodím sem na intenzivní rehabilitaci občas v týdnu, tak to mám celý týden vždycky. Pak mám chvilku pauzu, jedu třeba do Plzně za synovcem a zase sem jedu zpátky a zase tady jdu cvičit. Je to super, pomáhá mi to.
Josef Nový, Terezin otec:
Pokud nebude rodina zraněného nebo podobně postiženého člověka aktivní, tak pasivním stylem je stát, lékaři, nikdo neprovede. Nikdo. Musí být aktivní ta rodina, ale systém neexistuje, že si člověk dojde zeptat na sociálku nebo na zdravotní pojišťovnu a tam ho provedou, ani náhodou.
Romana Nová, Terezina maminka:
Za mě bych chtěla strašně poděkovat všem, kteří se na tom podíleli, tam, kde dneska Terka je. Už od těch doktorů, kteří ji zachránili život, po všechny fyzioterapeuty, ale taky všem jejím kamarádům, našim kamarádům, kteří nám dodávali sílu, jí dodávali sílu, jezdili za ní do Kladrub, jezdili za ní spolužačky do nemocnice, prostě má spoustu skvělých lidí kolem sebe. A myslím si, že to, kde dneska za rok a půl od úrazu je, že je taky z velké míry jejich zásluha.
Tereza Nová, lyžařka:
Teďka jdu v lese po cestičce. Takhle chůze v terénu mi zatím moc bez hůlky nejde a tím, že vlastně ovládám jenom pravou ruku, tak ani ten foťák nemůžu chytit do levé, takže je to těžké. Jít a zároveň u toho něco dělat.
Josef Nový, Terezin otec:
Bude žít skvělý život a bude se mít krásně. Ono je to víc přání než věštění. Přál bych jí to, aby to tak bylo.
Pavel Nový, herec:
Pro mě bylo s Terezou setkání trošku napínavé. Já jsem nevěděl, co mě vůbec čeká. Ukázalo se, že spolu můžeme mluvit, že funguje, že chodí, což je další ze zázraků, které dokážou i, myslím si, hlavně Kladruby. Když vidí ten postup, jak to jde dál, jak se zlepšuje, no tak to musí být jenom dobrá zpráva. A přeju jí, abychom se tady sešli na podzim. A i sobě to přeju.
Tereza Nová, lyžařka:
Tak rok a tři čtvrtě po nehodě, tak jsem ráda, že můžu sama chodit a nemusí se mnou být někdo pořád 24/7. Tak to je dobré, že zvládnu něco sama. Třeba i upéct a uvařit. Doufám, že s ručkou bude něco trošku lepšího, zatím jí říkáme, že to je větvička, moc se jí nechce dělat to, co bych chtěla já. Takže je spíš taková do počtu, ale doufám, že se to zlepší.
Ondřej Berndt, Terezin přítel, trenér:
Oba víme, že to lyžování už tam nebude. Ale co jsem ji jako na druhou stranu říkal, ten život může být hezký i bez toho lyžování, takže si ho uděláme trošku jinak a myslím si, že si ho uděláme taky fajn. S nějakou rodinou společnou.
