Dobrovolnicí i na vozíčku

Zákeřná nemoc dostala Annu Stejskalovou (66) na vozíček. Přesto se snaží nejen žít aktivní život, ale stále také pomáhat ostatním. Před 36 lety lékaři paní Aničce diagnostikovali roztroušenou sklerózu, kvůli které dnes musí být na vozíku. „Je to zhruba osruba osm let, co se bez vozíčku neobejdu vůbec, a poslední čtyři roky potřebuji i zvedák,“ říká. Přesto zůstává aktivní, zajímá se o dění kolem sebe a pomáhá ostatním – vedle práce pro plzeňské vozíčkáře se dlouhodobě věnuje také dobrovolnictví v organizaci TOTEM. Do Mezigeneračního dobrovolnického centra TOTEM, které je součástí Národní asociace dobrovolnictví, přišla poprvé v roce 2012. Tehdy působila jako dobrovolná předsedkyně vozíčkářů Plzeňska a hledala bezbariérové prostory, kde by se její »ovečky« mohly scházet a trávit čas společně – třeba u ping-pongu nebo jen při obyčejném povídání. Velmi rychle si ale našla cestu ke všemu, co se v centru TOTEM dělo. Stala se jeho nadšenou podporovatelkou a brzy také aktivní dobrovolnicí. Pro seniory na telefonu „V Totemu jsem pořádala nebo se účastnila různých akcí pro vozíčkáře. Chodila jsem také do denního stacionáře Domovinka za seniory,“ vyjmenovává Anna Stejskalová a doplňuje, že kromě toho si s nimi ráda povídala o jejich životech i starostech. Pro Domovinku navíc namluvila pohádky a vyprávění. „Byly to texty o lemurech, které napsal pan Votruba ze zoo Plzeň. Šlo o knihu Záhada na ostrově lemurů všechno, kromě dvou odstavců,“ doplňuje Anička a dodává, že natáčení samotné se jí moc líbilo. »Dobrovolničila« ale i za covidu. „I když jsem kvůli své nemoci nemohla sama moc vycházet ven, fungovala jsem alespoň jako taková pomoc po telefonu – přítel na telefonu. Pravidelně jsem si volala s různými seniory, kteří měli strach z nákazy a trápila je i velká osamělost. I když mě váže mlčenlivost, můžu říct, že jsem si vyslechla velké množství příběhů, které mě chytily za srdce,“ popisuje Stejskalová. „Na začátku jsem byla dobrovolníkem na telefonu asi pro pět lidí, ale postupně se to nabalovalo a přibývali další,“ doplňuje s tím, že mezi nimi časem vznikla i skutečná přátelství. S jednou z žen se dokonce osobně setkala a další jí zase sami volali ve chvíli, kdy se delší dobu neozývala. „Byla jsem tehdy nemocná a oni měli obavy, jestli jsem v pořádku. Prostě o mě měli strach,“ říká a dodává, že to byl jeden z důkazů toho, jak se jí její pomoc vrací ve chvíli, kdy sama nějakou potřebuje. Pomoc dětem „Říkám, že mráz kopřivu nespálí,“ popisuje Anička heslo svého života. A i když ne vždy jí zdravotní stav dovolí fungovat naplno, stačí, aby bylo jen už zmiňovaných aktivit se zapojuje také do Dobrovolnického klubu Klíč, kde pomáhá při jednorázových akcích, a ani příroda pro ni překážkou – ani tam, by to člověk na vozíku možná nečekal. „Jezdím takzvané virtuální běhy. Teď například pro Nedoklubko, pro nedonošené děti. kaž dý běh byl jeden plyšák a já jsem jich třeba loni v létě takhle nasbírala třináct,“ vypráví. Společně dalšími dobrovolníky se plyšáci hromadí a míří dál – do nemocnic za těžce nemocnými dětmi. Anna by si navíc jednou ráda i další přání: stát se pohádkovou babičkou a chodit dětem číst. Zatím jen hledá bezbariérovou mateřskou kde by to bylo možné. Nadále zůstává přítelem na telefonu pro osamělé seniory. „Hned po covidu přišla další obava, se kterou se začali ozývat – týkala se války na Ukrajině,“ vysvětluje a doplňuje, že někdy nezůstalo jen u rozhovorů – některým nemajetným seniorům také zprostředkovala pomoc v rámci potravinové sbírky a nasměrovala je tam, kde mohli dostat konkrétní podporu. Pomoc druhým se pro ni postupně stala jedním ze smyslů života. „Dobrovolničím, co můžu,“ říká s úsměvem a s nadšením dodává, že nezapomíná ani na své přátele z řad plzeňských vozíčkářů, kde dnes působí jako místopředsedkyně. Aktivní je také v organizaci lidí s roztroušenou sklerózou – v plzeňské Unii Roska působí v roli kronikářky prakticky od začátku, kdy u ní nemoc propukla. „Buď vás nemoc položí, nebo vás nabudí,“ říká otevřeně a hned dodává, že vzdát se není cesta. „Jakmile to jde, musíte se zvednout a jít dál. Hrozně důležité ale je, jaké lidi máte kolem sebe – a v tom jsem já měla vždycky obrovské štěstí,“ usmívá se. A CO JE ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA Jde o chronické onemocnění centrální nervové soustavy, tedy mozku a míchy. Vzniká na podkladě poruchy imunitního systému, který poškozuje nervová vlákna a jejich ochranný obal. Tím se narušuje přenos nervových signálů, které řídí pohyb, cit, zrak i další tělesné funkce. Onemocnění se může projevovat únavou, poruchami chůze a rovnováhy, svalovou slabostí, brněním nebo sníženou citlivostí končetin, potížemi se zrakem či poruchami soustředění a paměti. Průběh je individuální – u některých lidí se potíže střídají v atakách s obdobími zlepšení, u jiných dochází k postupnému zhoršování stavu. V pokročilých stadiích může nemoc vést k výraznému omezení hybnosti a závislosti na invalidním vozíku. Současná léčba dokáže průběh nemoci zpomalit a zmírnit projevy, úplné vyléčení však zatím možné není.