mluvčí 2,:
Hezký den. Začíná pořad TN Live Do hloubky, vítejte u něj. V Karlovarském kraji chybí praktičtí lékaři, pediatři, zubaři i specialisté na jednoho lékaře. Tam připadá víc obyvatel, než je celorepublikový průměr. Kraj se proto snaží přilákat budoucí lékaře pomocí stipendií. Od začátku programu o ně požádalo už 181 studentů.
Tereza Sapoušková, reportérka TV Nova:
Pětiletý Jonáš potřebuje kvůli svému handicapu péči hned několika specialistů, téměř za všemi musí dojíždět mimo Karlovarský kraj. To by ale brzy mohl změnit program stipendií pro budoucí lékaře.
mluvčí 3,:
Mám pětiletého chlapíčka, který vlastně je handicapovaný. Máme autismus a dalších x diagnóz, včetně genetickejch a bohužel takováhle zdravotnická péče na Karlovarsku není, chybí tady veškerá vlastně naše dostupná lékařská péče, je Brno, Praha, Plzeň.
Tereza Sapoušková, reportérka TV Nova:
Podobnou zkušenost mají podle pracovnice rané péče Andrey Ungrové i další rodiny. Největší problém je sehnat.
mluvčí 4,:
Specialisty, ty stipendia jsou skvělá věc, protože opravdu tady těch odborníků je málo, ale myslím si, že by mohli dostat teda větší částku.
mluvčí 3,:
Jsem pro, že teďko vznikají ty stipendia, za mě je to velice dobrý nápad, je to potřeba.
Tereza Sapoušková, reportérka TV Nova:
Nedostatek se ale netýká jen specialistů, z ordinací odcházejí také praktici, pediatři nebo zubaři. Podle krajského odboru zdravotnictví za poslední dva roky v regionu skončilo 14 lékařů, které se zatím nepodařilo nahradit nejvíce mezi nimi bylo zubařů, budoucí lékaře si proto chce kraj pojistit ještě před ukončením studia. Za závazek, že po škole zůstanou v regionu, jim nabízí finanční podporu během studií.
mluvčí 5,:
Lékařská fakulta je studium šestileté, to znamená, každý student může už od prvního ročníku si každoročně žádat o částku 150 000 Kč ročně, to znamená, za celou dobu studia si přijde na částku 900 000 Kč.
mluvčí 6,:
Od roku 2023 máme úspěch, že nastoupilo devět zubařů do praxe a 22 ostatních lékařů ostatních oborů.
Tereza Sapoušková, reportérka TV Nova:
Letos má o stipendium zájem dalších 46 studentů. Kraj tak věří, že se počet lékařů v regionu bude v budoucnu zvyšovat. Tereza Sepoušková, televize Nova.
mluvčí 2,:
Téma teď do hloubky proberu s nově atestovanou lékařkou Biankou Maximilianovou. Dobrý den.
mluvčí 7,:
Dobrý večer všem.
mluvčí 2,:
Když se řekne, že medicína trvá šest let, může to působit tak, že po šesti letech máme hotového lékaře, jak moc se tato představa liší od reality?
mluvčí 7,:
No já myslím, že tato představa se od reality liší docela hodně, protože svým způsobem sice, i když vystudujete šest let medicíny, tak jste na začátku, protože máte sice teoretické znalosti, ale nemáte praktické dovednosti, abyste byla hotová lékařka nebo hotový lékař samostatný a plně kvalifikovaný, musíte složit ještě další zkoušky, to je kmenová zkouška a atestační zkouška, a to trvá mnoho let.
mluvčí 2,:
Jak dlouho to je? Celý ten proces zabere od první chvíle, kdy se rozhodnu, že chci studovat medicínu až po to, kdy D konečně sestanu lékařem.
mluvčí 7,:
Tak třeba v mém případě to trvalo devět let, šest let studia medicíny a následně tři roky atestační nebo respektive před atestační příprava a poté jsem složila atestační zkoušku, ale důležité je zmínit, že ta cesta praktického lékaře patří k těm kratším cestám, že u některých jiných lékařských oborů tato cesta trvá ještě o pár let déle.
mluvčí 2,:
Co vlastně mladého lékaře čeká ve chvíli, kdy dokončí fakultu a poprvé nastoupí do nemocnice.
mluvčí 7,:
Čeká ho vlastně počátek, počátek praxe, kdy by měl být pod vedením školitele a měl by sbírat zkušenosti pod dozorem a všechno dělat po dohodě, ale realita je často jiná.
mluvčí 2,:
Jaká je tedy.
mluvčí 7,:
Často lékaři pracují samostatně, mají školitele spíše formálně, než že by ho doopravdy měli. A důležité zmínit, že to není realita úplně všude, ale je to časté. bohužel.
mluvčí 2,:
Vy sa máte čerstvé po atestaci, jak jsme již zmínili, když se ohlédnete zpátky, bylo pro vás těžší studium? Anebo to, co následovalo právě po něm?
mluvčí 7,:
Asi možná i to, co následovalo právě po něm, protože sice to studium medicíny je náročné a čekají mediky těžké zkoušky a je to i psychicky náročné, ale po té škole máte zodpovědnost za pacienty, což je úplně jiný druh náročnosti.
mluvčí 2,:
Co všechno musí mladý lékař během specializačního vzdělání absolvovat, než se vůbec může k té atestaci dostat.
mluvčí 7,:
Tak především musí splnit určitou dobu praxe na nejrůznějších pracovištích, to záleží dle oboru. Já jsem například jako praktická lékařka musela projít interním oddělením, chirurgickým oddělením a potom poté menšími specializacemi a taky nejrůznější kurzy.
mluvčí 2,:
A samotná atestace. Jak klíčový a možná i stresující okamžik, to je pro mladého lékaře.
mluvčí 7,:
To je docela stresující okamžik, protože většina lidí nebo lékařů a testuje ve starším věku, když už má často i své rodiny a své závazky, zároveň musí chodit do práce. A je to jiné, než se připravovat na medicíně, když vlastně pro mnoho mediků jediný jejich úkol je udělat ty zkoušky a věnovat se škole.
mluvčí 2,:
Když se teď ještě vrátíme k tomu samotnému, studiu, často se o medicíně mluví jako o tom vůbec nejnáročnějším oboru, a to se, a to i třeba z hlediska psické náročnosti a podobně. Měla jste to stejně.
mluvčí 7,:
Ano, měla. Na mě to bylo výrazně náročné.
mluvčí 2,:
A to pro vás bylo nejtěžší bod, den stres před zkouškami.
mluvčí 7,:
Pro mě určitě stres před zkouškami a taky často i přístup některých zkoušejících. Myslím si, že je docela specifické pro medicínu, že ta laťka je tam nastavená opravdu vysoko, což bezpochyby je potřeba, ale zároveň ta podpora nebyla vždycky taková, jakou bych si úplně představovala a jaká třeba vím od jiných kolegů, že je jiných oborech, od těch zkušenějších, co se nám mají věnovat.
mluvčí 2,:
Už to nějak rozvést? Co si.
mluvčí 1,:
Se.
mluvčí 7,:
No. Řekla bych, že často je, často je zkušenost těch mediků, že jsou třeba trošku ponižováni, že by měli být lepší a je jim dokazováno, že vlastně nic neumí a tak, což si myslím, že není úplně fajn, že by se na tomhle mělo zapracovat, na těch lékařských fakultách. Určitě to tak není pravidlem všude, ale je to časté.
mluvčí 2,:
A to vy jste ze strany pedagogů.
mluvčí 7,:
Ano, ze strany pedagogů, především.
mluvčí 2,:
Je tohle něco, co třeba trápilo i vaše spolužáky.
mluvčí 7,:
Myslím si, že ano.
mluvčí 2,:
Mohla byste říct, že tam může být i třeba něco klíčového v tom, že to hra brání někomu 102 vůbec tu medicínu, že se právě tohoto bojí.
mluvčí 7,:
Myslím si, že to úplně nebrání v, rozhodnutí jít na lékařskou fakultu, ale vím, že jsem třeba měla kolegy, které vlastně to studium medicíny odradilo, protože to prostě bylo psychicky příliš náročné. I tady z těch důvodů, které jsem zmínila.
mluvčí 2,:
A to například přijímací zkoušky, i o těch se mluví jako o velmi náročných.
mluvčí 7,:
Ano, já myslím, že přijímací zkoušky určitě náročné jsou, což o tom mluví i statistiky, kolik třeba mediků nebo kolik potenciálních zájemců, studentů se hlásí a kolik jich je následně přijatých. Ale zároveň si myslím, že to je něco, co se určitě dá s postihovou přípravou zvládnout.
mluvčí 2,:
Když ještě na chvíli zůstaneme u toho studia, dokážete říct, co byla taková ta klíčová věc, ta nejlepší, co vám to studium dalo.
mluvčí 7,:
Určitě mi to dalo mnoho znalostí, dalo mi to mnoho kontaktů a mnoho skvělých kamarádů kolegů.
mluvčí 2,:
Pojďme si teď přesunout od školy rovnou k pacientům. Pamatujete si na svůj první nástup do nemocnice?
mluvčí 7,:
Ano, to si pamatuju velmi dobře.
mluvčí 2,:
Jaké to bylo, to.
mluvčí 7,:
Bylo to náročné, bála jsem se, protože právě já jsem zrovna byla ten případ, který neměl toho školitele úplně tak, jak by si představoval, a řekla bych, že jsem byla hozená do vody a musela jsem se sama učit plavat, a to bylo náročné.
mluvčí 2,:
To, co popisujete, myslíte si, že to je ojedinělý případ? Anebo že to takhle má i více a mladých lékařů.
mluvčí 7,:
Myslím si, a vím, že to rozhodně není ojedinělý případ, určitě to má takhle z více lékařů, ale zároveň jsou i kvalitní pracoviště, kde se těm absolventům a mladším kolegům starší kolegové věnují.
mluvčí 2,:
Jak velký rozdíl mezi tím, co se člověk naučí na fakultě a tou skutečnou prací potom s pacienty.
mluvčí 7,:
To je opravdu velký rozdíl, protože na fakultě se to učí hodně teoreticky, řekla bych, někdy až zbytečně do detailů a zároveň v té praxi je realita jiná vyšetřování, komunikace s taky náročná, o tom se vůbec nemluví. Nebo co se na tý škole moc neučí, takže opravdu teorie a praxi je odlišná, ale je to těžko, je to těžko takhle popsatelné. To je nepřenositelná zkušenost, kterou když si někdo neprožije, tak se to těžko vysvětluje.
mluvčí 2,:
Když říkáte, že komunikace s pacienty je často náročná, že třeba na toto by vás nepřipravili, na té fakultě tak mohla by se to více ještě rozvést. V čem je to nejnáročnější?
mluvčí 7,:
Tak určitě je to nejnáročnější v tom, že musíte být velmi, velmi empatická zároveň, což je určitě důležitý předpoklad i obecně studenta medicíny a zároveň musíte umět sdělovat třeba negativní zprávy, musíte umět komunikovat s rodinou, což není vždycky jednoduché, umět zareagovat na emoce pacienta, když zvládnout smutek, zvládnout prostě i vztek. Jsou nejrůznější situace a mám pocit, že tohle to je velké jakoby úskalí toho studia, kdy opravdu na tohle jsme nebyli téměř vůbec připravení.
mluvčí 2,:
Vím, že i někteří pacienti si občas stěžují, že podle nich lékaři k nim nebyli dostatečně empatičtí. Co byste ale poradila lékařům, kteří mají za sebou několikahodinovou směnu? Možná několik dní v kuse. Jak si udržet tu empatii?
mluvčí 7,:
Já si myslím, že určitě je potřeba dostatečně odpočívat, a to si myslím, že třeba v mém oboru všeobecné praktické lékařství je docela hezky realizovatelné, ale vím od kolegů, který pracují v nemocnici a mají mnoho služeb, mnoho přesčasů, takže tam už je ta situace s tím odpočinkem o něco horší. A myslím si, že abysme my mohli být empatičtí a abysme sami, abysme sami mohli zvládat všechny ty těžké situace s pacientem, tak musíme být sami zazdrojovaní a sami odpočinutí.
mluvčí 2,:
Nedávno se řešily přesčasy právě lékařů. To bylo například dva roky zpátky, kdy tady byla velmi otevřená diskuze, posunulo se to nějak za tu dobu.
mluvčí 7,:
Já se bohužel k tomuhle nejsem schopná úplně přesně vyjádřit, protože mně se tady ten, tady to řešení z té situace a ten proces se mě až tolik netýkal, protože tím, že pracuju v tom ambulantním sektoru a v oboru všeobecné, praktické lékařství, tak mám pocit, že mě se to až tolik nedotýkalo. Takže to bohužel byste tuto otázku musela směřovat k nemocničním kolegům, spíše.
mluvčí 2,:
Zažila jste na začátku kariéry moment, kdy jste si řekla, tak teď už za ta moje rozhodnutí skutečně nese následky konkrétní. Člověk.
mluvčí 7,:
Určitě ano.
mluvčí 2,:
A jaké to bylo?
mluvčí 7,:
Je to náročné? Člověk se s tím musí nějak vyrovnat a snažit se to brát i trošku s nadhledem, což může znít zvláštně, ale je prostě potřeba to brát, že to je práce.
mluvčí 2,:
Kdy podle vás člověk po škole poprvé skutečně získá ten pocit, že už je opravdu lékař a nyní je na absolvent, co se teprve všechno učí.
mluvčí 7,:
To je těžká otázka. I, když i když už se vlastně jsem plně kvalifikovaný lékař, tak stále respektuju.
mluvčí 8,:
To.
mluvčí 7,:
Že toho hodně nevím, to, že se toho musím ještě hodně naučit a myslím si, že lékař čím víc toho ví, tak tím víc si uvědomuje, kolik toho neví. A myslím si, že se učíme celý život.
mluvčí 2,:
Dokázala by se říct, co bylo třeba během těch prvních pár měsíců v nemocnici. Pro vás největším překvapením.
mluvčí 7,:
Pro mě největším překvapením asi bylo to, jak to, jak moc jsem na to musela být sama, že jsem si myslela, že budu mít častěji a víc někoho na pomoc. a zároveň ta komunikace s pacientem, kterého jsem už zmiňovala, tak to je velmi, velmi náročný a člověk se to vlastně naučil v praxi.
mluvčí 2,:
Jak moc se mladý lékař takhle na začátku bojí udělat jakoukoliv chybu? Je to něco, co člověka provází každý den.
mluvčí 7,:
V mém případě určitě ano. Samozřejmě, že se člověk bojí, že udělá nějakou chybu. Myslím si, že to je přirozené. Čím, pardon, čím déle jste v praxi, tak tím se asi bojíte trochu méně. To mi přijde taky normální, ale zároveň ta možnost, že uděláte chybu, tak vždycky to na tý paměti je, si myslím.
mluvčí 2,:
A jak byste popsala i třeba vztahy na pracovišti, má začínající lékař vždy možnost se obbránit, obrátit například na zkušenějšího a staršího kolegu, pomáhá. Pomáháte si v tomto?
mluvčí 7,:
Já si myslím, že to záleží na tom pracovišti, záleží, kde ten, v jakém oboru ten lékař je, kde pracuje, jestli v ambulanci nebo v nemocnici, atd. toto je opravdu široké téma, ale já tu možnost někdy měla, nikdy jsem jí neměla. A samozřejmě je skvělý, když tu možnost máte, protože si myslím, že ty zkušenosti od starších kolegů jsou velmi, velmi cenné a rozhodně i jako mladší lékaři potřebujeme.
mluvčí 2,:
Jak rychle se po nástupu do nemocnice mladý lékař dostane ke službám a situacím, kdy na něm opravdu už leží velká zodpovědnost.
mluvčí 7,:
Tohle je taky spíše otázka na nemocniční kolegy, protože my jako praktici obvykle nesloužíme, i když samozřejmě někteří lékaři vypomáhají na pohotovostech nebo třeba na interních odděleních, ale co vím od kolegů, tak většinou je to v řádu měsíců.
mluvčí 2,:
Když se ještě na, se ještě na chvíli vrátíme ke studiu, když se například bavíte se spolužáky z medicíny, zůstala většina z nich u oboru, který si původně představovala. Anebo si lidé během praxe často zjistí, že chtějí dělat něco úplně jiného.
mluvčí 7,:
Většina mých spolužáků zůstala u oboru.
mluvčí 2,:
Co podle vás rozhoduje o tom, jakou specializaci si nakonec lékař vybere?
mluvčí 7,:
Tak určitě je to o tom, co lékaře baví, vlastně při tom studiu medicíny. Už projdete dalo by se říct, většinu těch oborů, takže si uděláte rámcově představu o tom, co by pro vás mohlo být zajímavé. Ale určitě vím, že mnoho kolegů se i rozhoduje na základě těch osobních preferencí ohledně rodinného života, třeba i financí a to, co by pro něho bylo vhodné, jestli preferuje opravdu mít služby nebo nemít služby? Taky ta délka vzdělávání, jak jsem zmínila, tak třeba praktičtí lékaři mají tu cestu k atestaci a vlastně hotovou během tří let, když se tam neobjeví nějaké průtahy a nemocniční lékaři třeba i pět let, takže to strašně závisí na těch preferencích.
mluvčí 2,:
Může se tedy stát, že by člověka určitý obor bavil, ale kvůli pracovním podmínkám nebo náročnosti, jestli nakonec vybere jiný.
mluvčí 7,:
Myslím si, že ano a že to je docela i časté.
mluvčí 2,:
Často slyšíme, zaznělo to i v reportáži, že chybějí praktičtí lékaři i pediatři nebo zubaři, dá se vůbec mladé lékaře motivovat, aby si vybírali právě tyto obory, které nejvíce chybí.
mluvčí 7,:
Myslím si, že určitě ano, tak ta motivace se začíná objevovat, prostě zvyšuje se počet rezidenčních míst, zároveň, jak jste, jak bylo zmíněno na začátku v reportáži, tak se objevují různé ty stipendijní programy, takže určitě ta motivace, motivace je, ale myslím si, že by měla být větší.
mluvčí 2,:
Tady není dostatečná.
mluvčí 7,:
Za mě, ne.
mluvčí 2,:
Co jiného? Vy si myslíte, že by tomu ještě mohlo pomoct?
mluvčí 7,:
Myslím si, že by to měla být určitě ta podpora vzdělávání, měli by se hodně prověřovat ty školitelé, jestli jsou kvalitní, aby ty školenci měli důvod se chtít školit na těch rezidenčních místech a zároveň určitě zvyšovat i počet těch rezidenčních míst a určitě zlepšovat taky platové podmínky mzdy, protože třeba, například já, když jsem nastupovala jako všeobecná praktická lékařka, tak tam mzda byla opravdu tristní, si troufám říct, a žila jsem v Praze a třeba kdybych neměla podporu rodiny, partnera, tak si vůbec nedovedu představit, že bych z takové mzdy vyšla. A což je taky faktor, který mnoho lidí ovlivňuje, takže si myslím, že zvyšování těch mezd a platů je důležité, a to jde ruku v ruce s tím, že by se zvyšovat, měla zvyšovat ta dotace na ty rezidenční místa, protože z té dotace potom jde tam mzda těm školcům.
mluvčí 2,:
Kromě financí je podle vás problém spíše v tom, kolik studentů medicínu vystuduje, nebo spíš v tom, co se s nimi děje poté a kde nakonec začnou pracovat?
mluvčí 7,:
Myslím si, že je to spíš to, co přijde po té škole, že těch absolventů zase tak málo není, i když teď, už teď už se to zlepšuje, že je víc, že teďko vycházejí vlastně nově a.Počet byl navýšen, ale myslím si, že to je určitě i o tom, co následuje po té škole, protože vím, že jsou kolegové, třeba mám okolo sebe i pár mužů, který vlastně z té medicíny odešli právě proto, že třeba měli pocit, že by nebyli dostatečně finančně ohodnocení a že by nemohli zabezpečit svoji rodinu.
mluvčí 2,:
A jak dostat lékaře do krajů?
mluvčí 7,:
Myslím si, že platí už všechno to, co jsem zmínila, takže zlepšovat možnosti školení, zároveň dostupnost rezidenčních míst, zároveň ty mzdové podmínky, ale určitě se taky nesmí zapomínat, třeba zázemí pro rodinu, ty lidi musí někde bydlet, zároveň jejich partneři, partnerky, aby měli zaměstnání, aby byla dobrá dostupnost školek, škol pro děti.
mluvčí 2,:
Může být toto podle vás rozhodující faktor, který rozhodne o tom, zdali ten lékař na daném pracovišti zůstane.
mluvčí 8,:
Myslím si, že ano.
mluvčí 2,:
Nemůže nedostatek zkušených lékařů vytvořit i další problém, že pak není ani dost lidí, kteří by tyto dané mladé lidi učili.
mluvčí 7,:
Můžete mi prosím ještě tu otázku jenom zopakovat.
mluvčí 2,:
Jestli nedostatek lékařů obecně nemůže vytvořit i další problém sekundární, že pak ani nebude dost lidí. Ne teď, ale třeba do budoucna, kteří by měli mladé kolegy učit.
mluvčí 7,:
To určitě může. To si myslím, že obecně bude velký problém, že přibývá pacientů, ubývá lékařů a zároveň ubývá, ubývá i těch nadšených lékařů, který chtějí předávat ty zkušenosti dál a učit.
mluvčí 2,:
Když se podíváte teď na své mladší kolegy a studenty, kteří teprve přicházejí, máte pocit, že bude v českém zdravotnictví za 10 let dost lékařů? Nebo z toho máte spíš obavu?
mluvčí 7,:
Mám z toho velkou obavu, lékařů určitě nebude dost a je to systémový problém, který by se bezpochyby měl řešit, akorát to potrvá, než se vyřeší a mělo by být velkým naším zájmem se na to zaměřit.
mluvčí 2,:
Já teď na chvíli přejdu k otázkám našich diváků. Magda se ptá, proč mladí lidé chtějí spíše do zahraničí za profesí? A jak těžké je být lékařem v cizí zemi?
mluvčí 7,:
Tak já jsem nikdy v cizí zemi nepracovala, takže nedovedu říct, jak moc těžké to je nebo není, ale myslím si, že určitě lékaři odchází často právě z těch důvodů, že ty mzdy jsou v zahraničí, hlavně teda západním směrem, výrazně lepší a zároveň pro nás je důležitá i ta cesta zatím v kompletním vzděláním a tady někdy v České republice může být docela trnitá, zvlášť u některých oborů a zahraničí jsou státy, kde je to třeba lépe strukturované a lépe dostupné to vzdělání si dokončit a zároveň je tam třeba i kvalitnější školení v některých oborech, takže si myslím, že to může být velká motivace do zahraničí odejít.
mluvčí 2,:
Další dotaz je od Jaromíra, neodrazuje mladé od lékařské profese také to, že často slýchávají o, vyhoření nebo o velmi dlouhé pracovní době. Nemělo by být řešením především zatraktivnění tohoto povolání.
mluvčí 7,:
Myslím si, že by bylo dobré zatraktivňovat naše povolání a určitě ten syndrom vyhoření jeva mnoha kolegů, protože ta náročnost a především ta psychická náročnost naší práce je opravdu vysoká.
mluvčí 2,:
No, si od Terezy, jak se dá porovnat stres před přijímačkami a během studia medicíny? Podívá se pak člověk zpětně a řekne si, že ty přijímačky vlastně skoro nic nebyly nebo to vážně byla jedna z nejtěžších věcí tam vůbec dostat. Jak je studentům středních škol často říkáno a čímž jsou strašení.
mluvčí 7,:
Když jsem ty přijímačky dělala, tak to pro mě bylo velmi těžké a rozhodně to nechci zlehčovat pro ty studenty, který mají o studium medicíny zájem, ale když se zpětně pootočím, tak opravdu přijímací zkouška byla to nejmenší.
mluvčí 2,:
Často se teď i mezi mladými lidmi mluví o tzv. welbingu a o tom, jak skloubit pracovní život s tím osobním životem. Jak se vám to daří jako mladé lékařce?
mluvčí 7,:
Já si troufám říct, že mně se to daří docela dobře. Já jsem si právě vybrala takový obor, kde jsem doufala, že opravdu budu moct kvalitně skloubit jak tu kariéru, tak i osobní život a rodinu. A je to i jeden z důvodů, proč jsem si tento obor vybrala. A já jsem velmi spokojená. Sice ta cesta před atestací není úplně jednoduchá, a to bych si zopakovat určitě nechtěla, ale po atestaci bych řekla, že to je celkem fajn.
mluvčí 2,:
Paní Maxmilianová, já vám moc děkuji za rozhovor a přeji klidný zbytek dne.
mluvčí 7,:
Mockrát děkuju, hezký večer všem.
mluvčí 2,:
To je z dnešního dílu pořadu TN Live Do hloubky vše. Já děkuji, že jste se dívali a my se na vás budeme těšit zase příště.
