Když vidící člověk řekne „Ahoj“, obvykle tím myslí konkrétní pozdrav dané osobě. Spoléhá na vizuální identifikaci – obličej, postavu, kontext situace. Jenže pro nevidomého člověka je tohle sdělení prakticky prázdné.
Začíná analýza
Já si myslím, že jsem vcelku hbitě analyzující člověk, a tak jsem rychle provedla identifikaci, i když mě to vyčerpává myšlenkově stejně. V tomto případě mě ženy překvapily tím, že řekly i moje jméno, čímž jsem nemohla předstírat, že se mě to netýká. O to víc můj mozek jel na rychlejší výkon. Ony mě znají jménem, jsou dvě, hlas nevím, kontext místa a času, vteřiny utíkají. Řekni něco, ahoj, dobrý den,…
