VR při terapiích v jednom ze stacionářů Diakonie Západ; zdroj: Doakonie Západ
Nové zážitky, radost z pohybu i návraty ke vzpomínkám na celý život. Ve stacionářích Diakonie Západ se virtuální realita stala jednou z možností, jak klienty aktivizovat, podporovat jejich schopnosti a zpestřit jim každodenní program. Jak ji přijímají samotní klienti a co přináší pracovníkům, kteří s ní v sociálních službách pracují?
Virtuální realita bývá spojována především s počítačovými hrami a zábavou. Stále častěji si však nachází cestu také do zdravotních a sociálních služeb, kde může sloužit k aktivizaci, procvičování pohybových dovedností i podpoře pozornosti a paměti. Své místo má také ve stacionářích Diakonie Západ, která je jedním ze středisek Diakonie Českobratrské církve evangelické. Její klienti aktivně využívají systém plzeňské firmy VR Medical.
Zkušenosti ze Stacionáře Kristián pro seniory a Stacionáře Plamínek pro osoby s postižením ukazují, že moderní technologie mohou oslovit lidi různých generací a s odlišnými potřebami. Nejde přitom jen o samotné nasazení virtuálních brýlí. Podstatné je, jak se aktivita přizpůsobí konkrétnímu člověku, co mu přináší a zda mu umožňuje zažít něco, co ho baví a motivuje.
Basketbalové vzpomínky znovu ožívají
Jana Kolářová, osmdesátiletá klientka Stacionáře Kristián pro seniory, jej navštěvuje už sedm let. Kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže zůstávat sama doma. Je společenská, má ráda zábavu, soutěžení a nové výzvy. Není proto divu, že ji možnost vyzkoušet virtuální realitu zaujala.
„Dozvěděla jsem se to od pečovatelek. Probudila se ve mně zvědavost, hned jsem věděla, že je chci vyzkoušet,“ vzpomíná na první setkání s virtuálními brýlemi. Zážitek pro ni nebyl jen něčím novým. Přinesl jí také návrat k dávným vzpomínkám.
Jana Kolářová se v minulosti aktivně věnovala sportu a hrála basketbal. Právě soutěživost a radost z pohybu pro ni byly důležitou součástí života. Virtuální realita jí umožňuje znovu prožívat alespoň část podobných pocitů.
„Vrátily se mi vzpomínky na celou naši rodinu, všichni hráli basket a házenou,“ říká.
Vedle příjemných vzpomínek oceňuje i možnost soustředit se na úkol a vyzkoušet jinou formu pohybu, než na jakou je zvyklá. „Určitě pomáhá se soustředěním, je to pro mě i jiná forma pohybu,“ popisuje.
Virtuální realita tak může být pro seniory příležitostí, jak propojit aktivizaci s osobními zájmy a zkušenostmi. Důležitou roli hraje také možnost volby. Když klienta činnost baví, může pro něj být snazší zapojit se a zkusit něco nového.
Technologie, která doplňuje lidskou péči
Zařazení virtuální reality do programu stacionáře neznamená, že by tradiční aktivity ztrácely svůj význam. Naopak. Podle Lucie Schejbalové, sociální pracovnice a koordinátorky Stacionáře Kristián pro seniory, je virtuální realita jednou z metod, které mohou vhodně doplňovat běžnou práci s klienty.
„Líbí se mi, že si klienti při těchto aktivitách procvičují kognitivní funkce a pohybové dovednosti, aniž by měli pocit, že něco trénují. Vnímají to především jako zábavu,“ vysvětluje.
Virtuální aktivity ve stacionáři navazují na trénování paměti, společenské hry, tvoření a pohybové činnosti. Mohou podporovat pozornost, koordinaci nebo vzpomínání a přinášet další témata ke společnému povídání.
Zároveň však zůstává zásadní individuální přístup. Pracovníci zohledňují zájem klienta, jeho schopnosti i aktuální zdravotní a psychický stav. Cílem není přesvědčit každého, aby technologii vyzkoušel, ale nabídnout mu takovou činnost, která mu bude vyhovovat.
„Snažíme se o to, aby se naše práce neomezovala jen na zajištění péče a bezpečí, ale aby měla pro klienty skutečný smysl, podporovala jejich samostatnost a důstojnost,“ říká Lucie Schejbalová. Důležitá je pro ni také spolupráce s rodinami, které pracovníkům pomáhají lépe poznat životní příběh klienta, jeho potřeby a to, co mu dělá radost.
Moderní technologie proto chápe jako užitečný doplněk, nikoliv jako náhradu osobního kontaktu. Právě vztahy, společně strávený čas a pocit sounáležitosti zůstávají v sociálních službách nenahraditelné.
Chytání ryb ve virtuální realitě; zdroj: Diakonie Západ
Od prvních obav k radosti z nového zážitku
Jak může taková aktivita vypadat v praxi? Veronika Přibáňová, pečovatelka a aktivizační pracovnice Stacionáře Kristián pro seniory, klientům pomáhá s výběrem vhodného zážitku, nasazením brýlí i orientací v programu. Po celou dobu je jim k dispozici.
„Nejprve společně s klientem vybereme zážitek nebo aktivitu podle jeho přání. Pomohu nasadit brýle, vysvětlím ovládání a průběh a celou dobu ho doprovázím,“ popisuje.
První reakce se liší. Někdo se těší a chce technologii okamžitě vyzkoušet, jiný potřebuje čas, aby překonal nejistotu. Právě proto je důležité nic neuspěchat a umožnit klientovi postupovat vlastním tempem.
„Největší radost mám, když klient překoná obavy a zážitek si opravdu užije,“ dodává Přibáňová.
Při vhodně zvolených aktivitách mohou klienti procvičovat pohyb, koordinaci, pozornost i postřeh. Pracovnice však zdůrazňuje také další rozměr: psychickou pohodu, zájem a radost z toho, že člověk může zažívat něco nového.
Virtuální realita navíc nemusí být pouze individuální zkušeností. Klienti mohou o svých zážitcích mluvit s ostatními a sdílet radost z úspěchu. V Kristiánu, kde se klienti dobře znají, však není podle Jany Kolářové virtuální realita podmínkou přátelských vztahů. „My se tady všichni dobře známe, jsme tady totiž všichni přátelé, máme dobré vztahy, bez ohledu na VR,“ říká.
I tato zkušenost připomíná, že technologie má sloužit lidem a jejich vztahům, nikoliv je nahrazovat.
Plamínek: malé pokroky, které mají význam
Virtuální realita může být zajímavou součástí aktivizace také u lidí se zdravotním postižením. Ve Stacionáři Plamínek pro osoby s postižením ji využívá mimo jiné Miluška Macánová, která službu navštěvuje už více než dvacet let.
Její maminka vzpomíná, že se pro Plamínek rozhodly především díky blízkosti bydliště a dobrému dojmu z osobní návštěvy. Když se dozvěděla, že se v rámci terapie bude využívat virtuální realita, byla to pro ni novinka.
„Moc jsem virtuální realitu neznala, ale bylo to dost zajímavé,“ říká.
U své dcery pozoruje lepší koordinaci. Zdá se jí také šikovnější při ručních pracích, například při vyšívání a korálkování.
Jde o konkrétní zkušenost rodiny, která může být důležitým podnětem pro další individuální práci s klientkou. Samotné pozorování ovšem neumožňuje s jistotou určit, nakolik se na změnách podílí právě virtuální realita a nakolik další aktivity či přirozený vývoj dovedností. Podstatné je, že maminka vnímá pozitivní změny a dokáže je spojit s činnostmi, které jsou pro její dceru důležité.
Právě u lidí se zdravotním postižením je důležité hledat způsoby aktivizace, které respektují jejich individuální možnosti. Technologie může nabídnout další cestu, jak procvičovat pohyb a koordinaci, rozvíjet zájem a zažívat úspěch.
Hra na bicí ve VR; zdroj: Diakonie Západ
Technologie má smysl, když pomáhá konkrétnímu člověku
Zkušenosti obou stacionářů ukazují, že virtuální realita nemusí být jen výsadou mladé generace. Při citlivém a individuálním využití může oslovit seniory i lidi se zdravotním postižením, přinášet jim nové zážitky a vytvářet příležitosti k procvičování různých schopností.
Rozhodující ale není samotná novost technologie. Je to způsob, jakým ji pracovníci začlení do každodenní péče, zda respektují přání a možnosti klientů a jestli aktivita přináší skutečný užitek právě jim.
„Každý klient má svůj příběh, přání i potřeby, které bychom měli respektovat,“ shrnuje Veronika Přibáňová přístup, který považuje za nejdůležitější.
Virtuální realita tak v Diakonii Západ nepředstavuje alternativu k lidské péči, ale její možné rozšíření. Může otevřít nové zážitky, probudit vzpomínky nebo nabídnout jinou formu pohybu. A někdy může být jejím největším přínosem jednoduše radost, kterou si člověk odnese do zbytku dne.
Zdroje:
Rozhovor s Janou Kolářovou
Rozhovor s Miluší Macánovou
Rozhovor s Lucií Schejbalovou
Rozhovor s Veronikou Přibáňovou
Autor článku
Monika Šimků
Absolventka oboru sociální a charitativní práce na HTF UK
Lidé opět výrazně podpořili svět nevidomých a slabozrakých. Ve veřejné sbírce Bílá pastelka se letos podařilo vybrat 7 804 862 korun, tedy o více než 1,6 milionu korun více než v loňském roce. Výtěžek pomůže financovat služby, které lidem se zrakovým…
Jak získávají dobrovolníky, peníze na svůj provoz a spolupracují s univerzitami? Zástupci Koalice nevládek Pardubicka (KONEP) a Pardubického kraje hledali inspiraci u neziskových organizací na jihu Španělska. Studijní cesta do Andalusie v rámci programu Erasmus+ přinesla konkrétní zkušenosti z fungování sociálních…
Od 1. října 2026 platí upravené podmínky dávky státní sociální pomoci, známé jako superdávka. Změny se týkají především výpočtu nákladů na bydlení, životního minima a postavení samoživitelů. Nová pravidla mohou pomoci také lidem se zdravotním postižením…