Tereza Kováříková: Nemocní lidé, já a počítač

10.04.2018 19:45

Musím se přiznat, že nejsem typicky hendikepovaná. Mám duševní postižení, ale myslím, že by se mělo vědět i tomhle směru. Nedalo mi to a musela jsem do téhle soutěže napsat, z několika důvodů.

 

Jeden důvod je, že ráda píši. Další důvod je, že znám tělesně hendikepované a jsou to skvělí lidé, a i oni jsou duševně postižení. A pak je tu ten nejdůležitější důvod, a to je, jak jsem již napsala, že si myslím, že by se o duševních postiženích mělo více vědět. Nečekám, že bych něco vyhrála. Píši z radosti.

 

Ale abych se dostala k zadanému tématu. Chodím do sociální rehabilitace v Kroměříži. Právě tady jsem potkala spoustu dobrých kamarádů, kteří jsou na tom stejně jako já a někdy i hůře, já se se svojí nemocí smířila (vrozená srdeční vada, astma, paranoidní schizofrenie, cyklická deprese a podobně). Ale právě nebýt počítače, tak bych se nikdy nedozvěděla, že taková služba vůbec existuje.

 

Hodně nám tam pomáhají sociální pracovníci a ulehčují nám životy, třeba když si s něčím nevíme rady, třeba jak zvládat počítač, nebo prostě jak se domluvit na úřadu.

 

Čím konkrétně pomáhá můj počítač mně? Mám vlastní facabookovou stránku – Duchovní diskuze i o normálních věcech, a tak je dost lidí, kteří mají trápení a i já to beru jako takovou moji terapii. Vím, že v tomhle zvláštním a uspěchaném světě prostě se svými starostmi, problémy a názory nejsem sama.

 

Přiznávám, nejsem ten typický nemocný člověk, jak jsou ti lidé co znám, ale ovšem že ne všichni. Někteří vzdali svůj boj o normální existenci. Já jsem bojovnice, už od narození, kdy jsem díky nemocnému srdíčku bojovala o život, měla jsem v něm dírku a tu mi operovali až v roce a půl, ale předtím mi šance na život moc nedávali.

 

Lidé si stěžují na svůj život, anebo na osud. Já se snažím, aby byl jen v mých rukou. Nestydím se za svoje nemoci. Proč také? Já si je nevybrala a celkem funguji jako normální člověk.

 

Myslím, že nejenom nemocným lidem pomáhají počítače a telefony. Já bych bez počítače asi už nemohla být. Velmi mi usnadňuje práci. Snažím se psát do různých soutěží a bez něj bych ani nevěděla, že nějaké jsou. Psaní je další mojí terapií.

 

A na závěr bych chtěla říct, že ti nemocní jsou možná i “lepší“ lidé než všichni ostatní. Mají dobrá srdce. Vím to, znám je…