Pro mnohé lidi je diagnóza Downova syndromu spojená s mýtem, že takto obdarovaný člověk je sice schopný výchovy a omezeného vzdělání, ale že není schopen samostatného myšlení či dokonce nějaké umělecké tvorby.
V mém případě jsem spisovatel.
Smích? Neslyším či nechci slyšet!
Píši knihy, ale nejsem na to sám.
Mám encyklopedie a především největšího pomocníka počítač a s ním nepostradatelného pomocníka a přítele – internet. Bez internetu by v současné době byla moje tvorba velice pomalá a svízelná.
Počítač a s ním spojený internet mi nabízí spoustu možností.
Vzhledem k mé diagnóze občas nenacházím slova, která jsou potřebná k vyjádření mých často překotných myšlenek. A zde využívám svého nepostradatelného pomocníka a přítele – internet.
Pomáhá mi orientovat se v informacích, které vyhledávám k určitému tématu a na co moje intelektové schopnosti, ovlivněné diagnózou nestačí.
Internet mi pomáhá objevovat svět umění, lidských činností, svět živé a neživé přírody. Stačí pouze kliknout a jsem tam, kde potřebuji být.
Často se dostávám do historie postižených lidí, kteří právě proto, že neměli tuto možnost, kterou máme my, jejich geniální myšlenky, talent i tvorba zmizely v nenávratnu.
Internet mi často vrací i důstojnost, po které necitliví lidé šlapali až do bolestivé duše.
Tím, že počítač a internet existují, pomáhá nám, jiným způsobem obdarovaným lidičkám, posílit svoje sebevědomí a sebehodnocení.
Mnoho lidí nezná naše potřeby a touhy. A já o tom všem mohu psát a díky této moderní technice seznámit ty, kteří od života dostali samá esa, jak se nám žije, co umíme i co neznáme.
Pomocí různých možností, které nám právě internet nabízí, se mohu „světě div se!“, dostat do role učitele a učit svoje neinformované či zkresleně informované okolí vše, co k životu patří.
Tedy morální lidské hodnoty, respektu ke každému člověku bez výjimky, naučit nezištně pomáhat jeden druhému.
A to nejdůležitější:
Naučit člověka, aby byl opravdu člověkem.