Píše se rok 1998 na okraji Plzně. Staré Pentium, 17 palcový monitor, Windows 95, prehistorický zvětšovací program a odečítač Wintolker. Na jaře téhož roku dostávám
k svátku dárek, který mi změnil doslova život - postarší externí modem o rychlosti 14/kb/s.
Ceny za telefonní připojení byly tenkrát doslova astronomické a dodnes vidím zděšený pohled svého táty na první účet za telefon. Internet mě doslova pohltil. Začal jsem pronikat do tajů webů a zákoutí v té době rostoucího světa neznámých možností. Tenkrát mě krom počítačů začal bavit i bigbít. Net byl způsob, jak tyto dvě záliby spojit dohromady. Již na podzim pravidelně přispívám do hudebního zpravodaje a začínám vytvářet první webové stránky v HTML. S počítačem jsem byl prostě „normálnější“ než mí zdravě vidící vrstevníci.
O rok a půl později přicházím do Prahy na střední ladičskou školu a zde zjišťuji, že výhody internátu jsou i v tom, že denně mohu sedět na Matfyzu v Carolíně, kde byl neomezený přístup k internetu, a díky tomu prožívat nová přátelství přes virtuální místnosti chatů.
V roce 2001 kupuji svoji první komerční doménu. S internetem mi přišlo, že i slepému může patřit svět. To jsem se ovšem mýlil. Nic netrvá věčně a u úspěchu to platí dvojnásob. Přišla maturita, a kdo chtěl zůstat v Praze, měl jedinou možnost vzít první práci, která se naskytne. Dva a půl roku jsem se živil jako kurýr po Praze jezdící městskou hromadnou dopravou. Bohužel dělat něco, co člověka nenaplňuje, nejde příliš dlouho.
Opět mi pomohl internet. Posláno přes 70 životopisů a v té době jsem pochopil, že se zrakovým postižením mám zavřené téměř všechny dveře. Zraková vada byla vymazána z “CVčka“ a rázem mě pozvali na několik pohovorů. Skutečnost byla ještě horší, než bych si dokázal představit. Pokud byli slušní, ve dveřích mi na rovinu řekli, že tam mají 20 zdravých a těm dají přednost. Pokud už si mě někdo vybral do užšího výběru, zpravidla to bylo kvůli faktu, že za plat, který nabízeli, nikdo dělat nechtěl…
Celý život razím heslo, že „Zkusit se má všechno, i když na to nevidím.“ a tak najednou dělám obsluhu v jedné nejmenované tréninkové kavárně. Na plný úvazek a plat 6 000,- měsíčně. Jsem kavárenský typ, předpoklad by tedy byl, a že s úsměvem na dýškách vydělám něco navíc. Jaké bylo nemilé překvapení, když do kavárny za den přišli dva lidé. A o co smutnější bylo prozření, jak celá tahle firma funguje a vydělává na lidském neštěstí.
A opět zasáhl internet. Do cesty se mi postavila jiná chráněná dílna s prací na dálku a vytváření kulturních článků, což bylo zcela ideální. Člověk získal dost volného času na přemýšlení a možnost budovat něco svého. Tou dobou jsme již s partou kamarádů spouštěli nový hudební portál a vše vypadalo velmi slibně a osobně se mi moc líbilo propojení pracovních věcí a vlastního koníčka.
Zásadní zvrat přišel ovšem v momentě, kdy moje přítelkyně dokončila konzervatoř a vydali jsme se zakoupit do kamenného obchodu notové materiály a hudební literaturu nutnou k výkonu její práce jako učitelky hry na flétnu. K našemu překvapení byla nejen relativně vysoká cena produktů, ale především velmi omezená nabídka. Internet toho také příliš nenabízel.
Když jsme o této skutečnosti licitovali s kamarády nad pivem, vznikl nápad rozšířit hudební portál o e-shop s notami. Ke konci roku 2007 práce na dálku končí.
V únoru 2008 jsme oficiálně spustili náš první e-shop. Manželka chodila do práce a z jejího platu jsme živili sebe, psa, garsonku a náš malý start-up. Letos slavíme 10 let
a já díky internetu našel smysl života. Píše se rok 2018 a já i nadále zůstávám v zajetí internetu. Děkuji.