Byl první jarní den. Petr se podíval z okna, jaké je počasí. Svítilo Sluníčko. Oblékl se, ze stolku si vzal svoje nové chytré hodinky, které dostal nedávno k narozeninám.
Petr jako vždy se vydal na obvyklou procházku na svém elektrickém vozíku. Rád fotografoval. Vzal si sebou svůj fotoaparát Nikon. Měl oblíbenou trasu. Jezdil vždy kolem řeky. Dnes měl v plánu jet o něco dále, k slepému rameni, kde odpočívalo hejno stěhovavých ptáků. Chtěl si dnes udělat pár zajímavých fotografií, ze kterých by chtěl vytvořit kalendář na příští rok a nabídnout ho na charitativní projekt pro zdravotně postižené.
Cestou potkal pár známých, kteří se ho ptali, kam má namířeno. Řekl jim, že má dnes namířeno jinam, než obvykle. Začátek cesty vedl po nové cyklostezce. Odbočka
k slepému rameni byla kamenitá, proto musel jet opatrně a pomaleji. Cíl jeho trasy byl vzdálen od odbočky na cyklostezce zhruba kilometr a půl. Ale se svým vozíkem tuto cestu zvládl projet.
Cestou na vytyčené místo zastavoval a dělal fotografie různých ptáků v odrazech třpytící se hladiny řeky. Na téhle cestě už moc lidí nepotkal. Jenom pána, který šel se psem na vodítku. Tohoto pána neznal. Jel pomalu dál. Dvě stě metrů od vytyčeného místa zpomalil a snažil se nedělat moc velký hluk.
Pomalu přijel na malou mýtinku, která se nacházela těsně vedle slepého ramene. Bohužel, moc ptáků na hladině řeky v tu chvíli nebylo. Začal se rozhlížet po okolí. Najednou mu něco cinklo o vozík. Sjel mu z ruky dálkový ovladač k fotoaparátu. Začal se rozhlížet, kde přesně je, aby ho nepřejel vozíkem. Zjistil, že pod koly není, tak popojel
a otočil se. Snažil se pro ovladač ohnout. Vždy sebou vozil podavač. Dnes ho zapomněl doma. V momentě, kdy se pro ovladač ohýbal, najednou zezadu zaštěkal pes. Petr se lekl a spadl z vozíku.
Petr nebyl zdaleka tak pohyblivý, aby se dokázal sám dostat zpět na vozík. Svůj mobilní telefon měl uklizený vysoko v batohu na vozíku. Zkoušel se k němu dostat. Ale nešlo to. Posadil se, opřel se o kolo vozíku a přemýšlel, co bude dělat. Začala se zatahovat obloha a zvedal se studený vítr.
Najednou se podíval na hodinky. Byl to dárek k narozeninám. Hodinky byly propojeny s telefonem a s jejich pomocí může najít kontakty a zavolat o pomoc. Věděl, že blízko bydlí jeho kamarád Dalibor, tak mu zkusil zavolat. Ještě to s nimi nikdy nezkoušel. Přes hodinky našel Dalibora v kontaktech a zmáčkl vytáčení.
Z reproduktoru hodinek se ozval vytáčecí tón. Ozval se Dalibor. „Ahoj Petře, co potřebuješ?“ Petr mu řekl, že spadl z vozíku a nemůže se na vozík dostat. Popsal mu cestu, kudy se k němu dostane. Dalibor se Petra zeptal, jestli není zraněn a řekl mu, že během dvaceti minut bude na místě. Petr se zatím natáhl pro fotoaparát a udělal několik výtečných fotografií.
Když přijel Dalibor na místo a pomohl Petrovi na vozík. Řekl mu Petr, ať mu podá z batohu mobil. Dalibor se ho ptal, jak mu mohl zavolat, když má mobil v batohu. Petr mu vysvětlil, že s pomocí jeho nových chytrých hodinek, se kterými může volat.
Dalibor doprovodil Petra domů. Vzápětí začalo pršet.