V téhle zemi musí člověk pořád s něčím bojovat, říká hraběnka a filantropka Mathilda Nostitzová
Psal se rok 1948, když hraběnka Mathilda Nostitzová se svými rodiči a čtyřmi sourozenci na náklaďáku opouštěla republiku. Když její rodinu komunisté vyhnali ze zámku v Plané na Tachovsku, bylo jí 12 let. Její otec sice dostal nabídku zůstat, ale jen pokud se rozvede se svou manželkou, která měla německý původ. "Ještě dnes mi přijde strašné, jak někdo mohl chtít takhle rozdělit rodinu s pěti dětmi. Otec to samozřejmě odmítl a hned jsme začali balit na cestu," vzpomíná dnes 82letá Mathilda Nostitzová.
Zbytek dětství strávila v Německu, kde vystudovala hotelovou školu. Pracovala v hotelu, pro leteckou společnost Lufthansa i jako novinářka pro časopisy Spiegel a Constanze. Chvíli také prodávala v trafice, když se v Rakousku starala o nemocného otce. "Tři lékaři mi říkali, že to byl silný a zdravý člověk, který měl akorát zničené srdce. Zemřel steskem po domově," líčí hraběnka.
Ji samotnou sice mrzelo, že rodina musela odejít, ale mělo to podle ní i svá pozitiva. "Jsem ráda, že jsem měla čerstvý vzduch. Lidé v Československu nemohli cestovat, mít majetek. Vůbec nechápu, jak dnes mohou říct, že se měli dobře. A je mi strašně líto, že komunismus v Česku zase začíná mít prostor. V téhle zemi musí člověk pořád s něčím bojovat," říká Mathilda Nostitzová.
zakladatelka Nadačního fondu Mathilda
- Narodila se na zámku v Plané na Tachovsku. Komunisté ale její rodinu z Československa vyhnali, a tak od 12 let vyrůstala v Německu.
* Vystudovala hotelovou školu. Pracovala v hotelu, pro leteckou společnost Lufthansa i jako novinářka pro časopisy Spiegel a Constanze.
* V roce 1970 se vdala za italského diplomata Maria Quagliottiho. Společně procestovali celý svět.
* Po sametové revoluci se vrátila do vlasti, kde začala pomáhat nevidomým a slabozrakým.
* V roce 2010 založila Nadační fond Mathilda společně s Lubošem Krapkou, který je jeho ředitelem.
* Získala řadu ocenění, například Cenu Via Bona Nadace Via za individuální filantropii (2007), Cenu ministra zahraničních věcí Gratias Agit (2008), cenu Významná česká žena ve světě (2009) a Pamětní stříbrnou medaili za celoživotní přínos a podporu zrakově postižených (2012) v Senátu Parlamentu ČR.
* Žije střídavě v Česku a Itálii.