Malý šťastný zvrat velkého smutného příběhu: české úřady nevyhostí ženu pečující o umírající dceru

Týden, jaký Tetjana nepamatuje. Čekání na verdikt českých úřadů, zda bude moct strávit zbytek života své dcery u její postele, bylo úmorné. Rozhodl čtvrtek 22. listopadu a návštěva cizinecké policie. Úřady se chystaly ukrajinskou matku těžce nemocné Češky podle zákona vyhostit. Dnes hodinu po poledni však Tetjanu i Olgu, aspoň na čas, zachránily.

"Řekli mi, že tak pět let. Pět let života." Olga prognózu lékařů vysloví s úsměvem. "To hlavní ale teď je, aby mi tady nechali moji mámu." Stiskne mi ruku vší silou, aby dala najevo, že to nevzdává. Té síly není dost ani na to, aby ovládala tlačítkem svou polohovací postel. "Nejhorší je, že už se ani nenamaluju. Tohle?" ukáže si na dokonale upravené obočí. "To rehabilitační sestra."

"Ještě v létě jsem se najedla sama. Teď už ne." Úsměv, ve kterém postrádám stopy skepse, hořkosti a zoufalství. "Vy nikdy nebrečíte?" zeptám se poněkud netaktně mladé ženy, která přes dvacet let bojuje s roztroušenou sklerózou a nepřízní osudu a teď je zrovna v těžké defenzívě. "Já už jsem si své odplakala," odpoví a já s úžasem pozoruji, že se jí v očích šibalsky zablesklo.
Olga se ještě v létě sama najedla. Mnohem víc ji však vadí, že už se nenalíčí. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N