Dříve ho bylo všude plno, operace však změnila folkloristovi život

Sedláček vystupoval v domovském Archlebově na Kyjovsku a okolí, s brněnským Slováckým krúžkem se vydal reprezentovat moravský folklor i do Norska nebo Finska.

"U nás se vše naučil a pak přenášel to, co se z folkloru zapomnělo, zpátky na vesnici. Vždycky byl dobrosrdečný, poctivý a plný elánu," vzpomíná místopředseda krúžku Zdeněk Fajbus.

Jenže od roku 2017 je všechno jinak. Sedmapadesátiletý Sedláček ani netančí, ani nezpívá. Kvůli krvácení do mozku ochrnul na pravou stranu těla, je připoutaný na invalidní vozík a nemluví.  

"Co je na tom nejtěžší? Už dva roky jsem neslyšela jeho hlas. To je něco, na co si ženská nezvykne. Mít vedle sebe svého manžela, skvělého parťáka a kamaráda, a neslyšet ani větu," svěřuje se Leona Sedláčková.

Právě ona se teď o Jaroslava stará. Současná situace ji přiměla opustit práci projektové manažerky. Z ničeho nic se z ní stala pečovatelka, žena v domácnosti.  

"Ze dvou platů nebyl najednou žádný. Chybí mi kontakt s lidmi. Teď se buď starám o manžela, nebo studuji logopedická, rehabilitační a další cvičení, říká." Její okolí se ji snaží přimět k odpočinku. "Já ale nemůžu polevit, musíme to zvládnout," dodává si odvahy.

A ačkoliv si odchod do domácnosti vyzkoušela už se svými dvěma dcerami, aktuální situaci nechce vůbec srovnávat.  

"Rodičovská mě nabíjela, děti si se mnou povídaly, objaly mě, daly pusu, byly...