Sníh jako bariéra: když se město stane nečitelným

Sníh je pro většinu lidí nepříjemností. Pro nevidomé a těžce zrakově postižené však představuje zásadní překážku samostatného pohybu. Zakrytím orientačních prvků v prostoru se prostředí stává nečitelným a nepředvídatelným. Nevidomí se při pohybu ve městě orientují podle hmatových a zvukových podnětů: reliéfních dlažeb, obrubníků, hran chodníků, změn povrchů, zvuků dopravy nebo ozvěny budov. Sníh tyto informace eliminuje nebo výrazně zkresluje. Vodicí linie mizí pod sněhem, obrubníky splývají s vozovkou a nerovnosti, které jsou běžně čitelné holí, se stávají pastí.

Dalším problémem je změna akustiky. Sníh tlumí zvuk, což znesnadňuje orientaci podle provozu nebo okolního ruchu. Přechody pro chodce, které jsou za běžných podmínek relativně bezpečné, se stávají rizikovými místy. Nevidomý člověk se nemůže spolehnout na obvyklé zvukové signály, protože jejich intenzita a směr se mění.

Při zimní údržbě měst se často zapomíná na bezpečný pohyb chodců se specifickými potřebami. Hromady sněhu na chodnících, zúžené průchody nebo ledové plotny znamenají pro nevidomé reálné riziko pádu a zranění. Mnozí proto v zimních měsících výrazně omezují své vycházky a zůstávají doma, což vede k sociální izolaci.

Sníh tak nefunguje jen jako fyzická bariéra, ale i jako bariéra sociální. Zvyšuje závislost na doprovodu, komplikuje cestu do práce, na úřady i k lékaři. Přitom často nejde o zásadní technický problém, ale o nedostatek empatie a plánování: správně udržované vodicí linie, odklízené přechody a respekt k potřebám nevidomých by mohly situaci výrazně zlepšit.

Boženčiny osobní zkušenosti na sněhu

Boženko, otázka je jednoduchá: jak se pro nevidomého mění pohyb po městě, když napadne sníh?

Tak to je opravdu na dlouhou odpověď, protože ono se změní úplně všechno. Napadne sníh a ty máš před sebou úplně jinou krajinu. Když vyjdeš ven, vzduch je jiný. Najednou jako kdyby ti někdo dal do uší vatu. Zmizí akustika. Stoupneš na sníh a jdeš, jako kdyby jsi šla po trávě nebo po něčem dutém. Ta cesta je jiná. Nemáš pod nohama asfalt, tedy pod nohama také, ale pod hůlkou. Nemůžeš si ohmatávat body na cestě. Najednou ti celá cesta zapadne prostě… Když je sněhu na ulicích trochu, poprášilo, tak jdeš a tou hůlkou ryješ, abys sis našla ty linie. Tam jdeš ještě celkem dobře, když znáš trasu, máš ji naučenou. Víš, kde tušit obrubník: „tady někde by měl být, dobrý,“ najdeš ho jako takový schůdek třeba: je na tom sníh, ale víš, že je to obrubník. Když je toho sněhu víc, tak se na ty obrubníky nahrnou hory sněhu a ty jdeš takovou ruskou ruletu.

Změní se i zvuková orientace.

Úplně, protože ty máš pocit, jako kdyby tě zavřeli do nahrávacího studia, tam je všechno skoro úplně bezhlučné, že všechny ty zvuky ti znějí dutě.

Například i auta, slyšíš je jinak.

Když jedou po té rozbředlé sněhové pokrývce, tak to slyšíš, vnímáš jinak, ano. Terén je úplně jiný, k čemu bych to přirovnala? Víš třeba, že v místnosti kdysi bylo lino. A teď by tě tam někdo přivedl se zavřenýma/zavázanýma očima a šlapeš po koberci, tak se ti ta místnost bude jevit úplně jiná.

Co je na tom nejtěžší nebo nejnebezpečnější?

Že se odchýlíš z trasy. Jakmile ti zmizí hranice, linie, protože nevidomý jde jak? Jdeš a hledáš oporné body, obrubníky, prostě chodníky, zdi, podle kterých můžeš jít. Nevidomý většinou nejde volným prostorem. A pokud musí, tak je to dost náročné, takže vždycky hledá nějaký oporný bod, něco, čeho se chytnout. A když to zapadá sněhem, tak najednou hraješ vabank. Víš, že máš jít rovně, jdeš podél těch sněhových hald, víš, že někde tady má být přechod. Samozřejmě jsou pod sněhem i ty vodící pásy.

Máš konkrétně nějaká místa, kterým se vyhýbáš, protože jsou hodně nebezpečné, nebo jak to řešíš? Chodíš míň ven, nebo máš někoho, kdo jde s tebou?

Když je hodně sněhu, opravdu hodně, tak si doprovod zajistím. Když nemám doprovod a musím, tak mám dvě možnosti, buď jít sama, anebo si zavolat taxík. A to ne, že by člověk byl neschopný, ale je to tím, že je to obrovské riziko.

To se ti pak cesta prodraží. Hůlka pro nevidomé má limity v tom, jak si ten prostor osahat a tak. Existuje nějaká varianta, třeba zimní, nebo jiná zdravotní pomůcka, která by ti cestu usnadnila?

O žádné nevím. Existuje vícero verzí holí: signalizační hůlka, maličká kraťoučká, když jdeš s vodícím psem. A jen pro okolí informace, jde nevidomý, s ní se ovšem normálně neorientuješ. Pak jsou klasické bílé hůlky a ty jsou různé, z různých materiálů: hliníkové, ze sklolaminátu, z grafitových/kompozitních materiálů, z uhlíkových vláken. Mají kulatou, nebo rotační koncovku. Ta rotační se točí a tím se jde lépe například po kočičích hlavách, že hůlka tolik neskáče a zpětný tlak je mírnější.

Není tedy, že by byla letní a zimní verze.

Máš hmatovou schopnost, dokážeš rozpoznat, tím, že ta hůlka se pohybuje po něčem pevném, že tohle je chodník, tohle je cesta. Jenže když ti do toho nasněží, tak cítíš jen něco měkkého, klouzavého, ale nerozeznáš, jestli je to obrubník nebo tráva, trasa ti splyne do jedné plochy. Což je opravdu průšvih.

Myslíš, že je veřejný prostor při takové kalamitě dostatečně upravován? Co si myslíš o jeho údržbě?

Oni to posypou plošně, posypou to, co posypat stihnou. Ale podle mě nejspíš nikoho nenapadne, že by měli myslet na to, že nevidomí chodí po chodnících také.

Ono to musí být pro nevidomého náročné, i když má doprovod.

Jasně. I když jdeš s někým, tak je to stále o tom, že sice důvěřuješ tomu člověku, jak tě vede, ale samozřejmě musíš dávat pozor, kam šlapeš. Nemusíš hlídat cestu, odpadá ti určitá část té pozornosti, kterou věnuješ hůlce.

Jaké máš zkušenosti v tomhle období s kolemjdoucími, mají větší zájem, nemají?

To záleží na tom, jestli ten člověk projde kolem tebe dostatečně blízko, aby tě slyšel, sníh tlumí zvuky, abys i ty ho slyšela a mohla ho případně oslovit. A ten člověk buď ti pomůže, nebo ti nepomůže, to je vždycky tak padesát na padesát.

Je důležité, aby lidé věděli, že existují pravidla pomoci nevidomému: https://www.tyfloservis.cz/jak-spravne-pomoci/

Ta samozřejmě platí i v lepším počasí.

Co se týče té údržby, myslíš, že by ten, kdo to má v dikci, mohl pomoci nějakým menším zásahem, aby to bylo lepší v zimě, nebo je to složitý problém, který se špatně řeší?

Spíš možná větší medializace, možná o tom začít mluvit, vidící si to nemusí vůbec uvědomovat.

Určitě větší osvěta, to je velmi důležité. No a Boženko, co bys tak jako chtěla, aby si zdraví lidé uvědomili, zejména v tomto počasí zimě, vzhledem k tomu cestování nevidomých?

Víc se ptát. Ten zájem, pokud uvidí nevidomého na ulici, kdekoliv.

Projevit prostě účast, nabídnou pomoc. Já bych k tomu na závěr dodala asi ještě jednu věc, která mi velmi přijde podstatná. Nebát se nevidomého oslovit. Nechat si poradit přímo od něj, jaká pomoc bude nejlepší. Často jsou totiž nevidomí odkázáni jen na pomoc zvenčí, obzvláště v terénu a nejen v tom sněhovém.