Seriál VYKOLEJENÍ část 1: Cestování bez bariér? Právní rámec a realita železniční dopravy pro osoby s postižením

Bezbariérové cestování vlakem by mělo být samozřejmostí, nikoli službou „na žádost“. Národní dopravce České dráhy sice eviduje rekordní počet přeprav osob se zdravotním postižením a postupně modernizuje vozový park, zároveň však realita ukazuje, že cesta k plně dostupné železniční dopravě je stále podmíněna objednávkami, schvalovacími procesy i provozními omezeními. V úvodním dílu našem seriálu se proto zaměříme na porovnání právního rámce, který má zaručit rovný přístup k cestování, s praxí národního dopravce a rolí Správy železnic při zajišťování asistence. Další díly seriálu přiblíží konkrétní zkušenosti lidí s postižením při cestování s Českými drahami, které nasvítí zřejmé mezery v systému. Přineseme také přehled procesu objednávání asistence při přepravě a další praktické rady pro cestování vlakem.

Zájem osob se zdravotním postižením (OZP) o cestování vlakem v České republice dlouhodobě roste. České dráhy (ČD) v roce 2025 zaznamenaly historicky nejvyšší počet objednávek přepravy s asistencí ‒ celkem 10 107. Poprvé tak za dobu poskytování této služby překročil počet objednaných cest hranici deseti tisíc. V průběhu posledních pěti let se počet asistovaných přeprav více než zdvojnásobil a služby národního dopravce dnes ročně využije více než milion cestujících s handicapem.

Nejčastěji se asistence týká cestujících na vozíku, kteří potřebují pomoc především při nástupu a výstupu, a dále osob se zrakovým postižením, které se během cestování dostávají do neznámého prostředí. Rostoucí počet cestujících zároveň dokládá i postupnou modernizaci vozového parku. „Je vidět, že investice do bezbariérových vlaků přinášejí lepší kvalitu života a lepší možnosti cestování pro ty nejzranitelnější obyvatele naší země. Například 85 % našich spojů je nyní vybaveno pro pohodlné cestování osob na vozíku,“ uvedl generální ředitel ČD Michal Krapinec.

Nejvíce asistencí probíhá na největších železničních uzlech. Pražské hlavní nádraží eviduje více než 5 000 asistencí ročně, Brno téměř 3 000 a Olomouc více než 1 000. Cestující nejčastěji využívají asistenci na trasách Praha–Brno, Praha–Plzeň a Praha–České Budějovice, časté jsou také cesty z Prahy do Pardubic nebo Tábora. Asistence je poskytována i při mezinárodních cestách, zejména do Vídně, Berlína, Bratislavy a Drážďan.

Rostoucí statistiky však zároveň nejsou automatickou odpovědí na otázku, zda je železniční doprava skutečně bezbariérová, jak požaduje legislativa, nebo zda cestování OZP stále závisí na individuálním posuzování a provozních možnostech.

S dotazy na technický rámec, vnitřní předpisy a statistiky spojené mimo jiné s procesem vyřizování objednávky přepravy OZP s asistencí či rozhraním kompetencí mezi ČD a Správou železnic (SŽ).

Svoboda pohybu jako základní právo

Základním právním rámcem bezbariérové dopravy je Listina základních práv a svobod (zákon č. 2/1993 Sb.). Článek 14 stanoví, že „svoboda pohybu a pobytu je zaručena“. Tento princip se netýká pouze samotného pohybu, ale také možnosti tento pohyb skutečně realizovat. V kontextu veřejné dopravy tedy znamená i povinnost státu a dopravců vytvářet podmínky pro samostatné cestování.

Odstraňování bariér přitom není určeno pouze OZP. Jak uvádějí strategické dokumenty státu, zlepšení přístupnosti veřejné dopravy může prospět až 40 % populace, včetně seniorů, osob s dočasným omezením mobility (např. v důsledku úrazu), těhotných žen nebo rodičů s kočárky.

Evropské předpisy: povinnost odstraňovat bariéry

Zásadní roli v oblasti bezbariérové železniční dopravy hraje Nařízení Komise (EU) č. 1300/2014. Toto nařízení ukládá členským státům povinnost přijmout „vnitrostátní prováděcí plány, jejichž cílem je postupné odstranění všech zjištěných překážek v oblasti přístupnosti“. Předpis zároveň stanovuje konkrétní technické požadavky na přístupnost železničních vozidel a infrastruktury, například šířku dveří, sklon ramp, počet míst pro vozíky, dostupnost informací nebo bezbariérové toalety.

Dalším klíčovým dokumentem je Evropský akt o přístupnosti, který Česká republika implementovala zákonem č. 424/2023 Sb., o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb. Tento zákon zavazuje poskytovatele služeb zajistit, aby byly služby přístupné „bez ohledu na fyzické, smyslové nebo kognitivní schopnosti uživatelů“.

Povinnosti dopravce podle platných českých právních předpisů

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ukládá dopravci poměrně jednoznačné povinnosti. Podle § 36 je dopravce povinen „ve veřejné drážní osobní dopravě přepravit každého, kdo má uzavřenou přepravní smlouvu“. Zákon zároveň ukládá dopravci povinnost „vytvářet ve veřejné drážní osobní dopravě podmínky pro přepravu osob s omezenou schopností pohybu a orientace“.

Podle § 37 musí dopravce také „označit drážní vozidla bezbariérově přístupná cestujícím s omezenou schopností pohybu a orientace mezinárodním symbolem přístupnosti (piktogram vozíčkáře – pozn. redakce)“.

Vyhláška č. 175/2000 Sb. pak stanoví, že dopravce je povinen přepravit cestujícího na vozíku v bezbariérovém spoji, pokud je to technicky možné, a při předchozí schválené objednávce přepravy má dopravce povinnost přepravu zajistit.

Další povinnosti stanoví zákon č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících. Ten ukládá dopravcům například povinnost vyhradit a označit místa k sezení pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace (OOSPO), umožnit přepravu dětského kočárku, vodicího psa nebo zajistit akustické informační systémy pro nevidomé cestující.

Zásadní význam pro samostatné cestování má také infrastruktura železničních stanic. Vyhláška č. 146/2024, o požadavcích na výstavbu, stanovuje standardy bezbariérového prostředí. Mezi ně patří například hmatové a akustické prvky pro osoby se zrakovým postižením, vodicí linie, bezbariérové vstupy nebo výtahy. Vyhláška také stanoví, že komunikace pro pěší (v tomto případě například hala nádraží, podchody či nástupiště) musí umožňovat „samostatný, bezpečný, snadný a plynulý pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace“.

Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2026‒2030

Na evropské i národní legislativní rámce navazuje Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2026–2030. Dokument vychází z Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, zejména z článku 9 o přístupnosti a článku 20 o osobní mobilitě.

Návrh plánu zdůrazňuje, že pro samostatné cestování je nutná plná bezbariérovost vozidel, dostupnost asistence a koordinované plánování infrastruktury. Jedním z klíčových opatření je zavedení jednotného kontaktního místa pro objednávání asistence v železniční dopravě. Ministerstvo dopravy by mělo tento systém zavést do konce roku 2027.

Slevy pro cestující s postižením

Součástí podpory mobility jsou i slevy na jízdném. Od 1. července 2022 mohou cestující s invaliditou třetího stupně využívat slevu 50 % z obyčejného jízdného. Držitelé průkazů ZTP a ZTP/P mají nárok na slevu 75 % ve 2. třídě vlaků Českých drah. „Stačí mít QR kód od ČSSZ a při nákupu jízdenky OneTicket vybrat příslušný tarif pro invalidy třetího stupně.“ – Centrum dopravních informačních systémů Ministerstva dopravy ČR (CENDIS)

Od roku 2026 je navíc mimo jiné v Praze přeprava držitelů těchto průkazů bezplatná v rámci systému MHD. Stačí tedy při kontrole jízdenek pouze předložit průkaz ZTP nebo ZTP/P.

Přepravní podmínky Českých drah

Přepravní podmínky Českých drah účinné od 14. prosince 2025 obsahují některá omezení. Podle těchto podmínek je například „přeprava osob odkázaných na trvalou pomoc nebo dohled jiné osoby možná pouze v doprovodu průvodce, který zvládne sám zajistit veškerou pomoc související s doprovodem po stanici nebo vlastní přepravou cestujícího“.

Cestující může požádat o asistenci prostřednictvím formuláře Českých drah, nicméně „přijetím objednávky se ČD zavazují k jejímu posouzení, což neznamená automatické schválení či právo cestujícího na přepravu zvoleným spojem“.

V případě neobjednané asistence je přeprava cestujícího na vozíku možná pouze tehdy, „pokud nástup s využitím zdvihací plošiny nezpůsobí zpoždění generující sankce objednatele“.

Přepravní podmínky rovněž připouštějí mimořádné řešení: „Pokud ve vlaku není vůz vhodný pro přepravu cestujících na ortopedickém vozíku, lze zcela mimořádně realizovat přepravu ve služebním oddílu, přestože nesplňuje standardy přepravy.“

Jak probíhá zpracování objednávky asistence v praxi

Podle vyjádření ČD probíhá proces objednávky asistence prostřednictvím objednávkového systému dopravce, který je propojen s centrálním systémem společnosti CENDIS. „Proces zpracování objednávky přepravy OZP v rámci ČD probíhá přes objednávkový systém ČD, který je propojený s centrálním objednávkovým systémem společnosti CENDIS. Informace o přepravách osob s omezenou schopností pohybu a orientace jsou strojově přenášeny,“ uvedly České dráhy.

Samotná objednávka následně prochází několika kroky: přijetí objednávky, její přidělení, zpracování, vydání pokynů k realizaci a vyrozumění zákazníka. Do procesu vstupují nejen ČD a SŽ a společnost CENDIS. Využívány jsou přitom interní systémy MIMORAZ pro řazení vlaků, ETVAM pro výluky a portál PARIS 2G pro zpracování a vyřízení objednávek asistence.

České dráhy zároveň potvrzují, že schvalování objednávky není plně automatické. „Objednávky přijaté na www.cd.cz jsou automatizovaně postoupeny na Centrální zákaznický servis ČD, který je pro cestující dostupný 24/7. Všechny objednávky jsou následně zpracovány přidělenými řešiteli manuálně.“

Objednávka podle vyjádření dopravce prochází třemi až čtyřmi organizačními stupni ‒ přijetím, ověřením, schvalováním a vydáním pokynů k realizaci. Na procesu vyřízení objednávky se tak podílí jak automatické programy, tak lidský faktor.

Předávání informací v provozu

Informace o schválené přepravě je následně předávána vlakovému personálu i zaměstnancům stanic prostřednictvím e-mailu, systémů EPOS, UNIPOK a přenosných pokladen POP. „Ihned po schválení objednávky je informace dostupná zaměstnancům ve stanicích, v POP dle zadaného čísla vlaku v daný den jízdy,“ uvedly České dráhy.

Existuje také mechanismus potvrzení přijetí této informace. „Vlakový personál zapíše prostřednictvím POP potvrzení o přijetí informace. Potvrzení je dohledatelné v portálu PARIS 2G,“ uvedl dopravce. Podle Českých drah došlo za posledních 3,5 roku pouze k pěti případům, kdy informace nebyla vlakovému personálu doručena. Zkušenosti našich respondentů ovšem tuto statistiku rozporují.

Řazení vlaků a technické zajištění

Při schvalování objednávky se ověřuje také technické vybavení vlaku. „Ověření probíhá dle plánu řazení vlaků, zároveň se u objednávky do pokynů k realizaci uvede, že má být dodrženo řazení,“ uvedly v odpovědi na náš dotaz České dráhy.

Dopravce však zároveň připouští, že v praxi může dojít ke změně. „K této situaci dochází v případech, kdy je plánovaná řada vozu odstavena zpravidla pro technickou závadu. Přestože aktuálně již přes 80 % spojů ČD umožňuje přepravu osob na vozíku, nelze vyloučit, že náhradní vozidlo nebude pro přepravu OZP vybaveno.“

V takovém případě České dráhy deklarují snahu najít alternativní řešení, například využití staniční plošiny nebo změnu spoje.

Rozdělení kompetencí mezi ČD a Správu železnic

Zajištění asistence je rozděleno mezi dopravce a správce infrastruktury. České dráhy uvádějí, že jejich zaměstnanci zajišťují doprovod v rámci stanice, asistenci při nástupu a výstupu i pomoc při odbavení. Správa železnic pak ve vybraných stanicích poskytuje asistenci pomocí staničních plošin.

Spolupráce je upravena dokumentem „Manuál pro správu objednávek asistence osob s omezenou schopností pohybu a orientace“, který vydala společnost CENDIS. Aktuální verze 3.1 je účinná od února 2025.

Kolik objednávek je zamítnuto

Z údajů Českých drah, o které naše redakce požádala, vyplývá, že část objednávek je každoročně zamítnuta. V roce 2025 bylo zamítnuto 567 objednávek, v roce 2024 pak 521. České dráhy zároveň evidují stížnosti na nezajištění asistence ‒ v roce 2024 jich bylo 16, v roce 2025 pak 11. Interně evidovaných pochybení bylo například v roce 2024 celkem 28 a v roce 2025 celkem 23.

Mezi právem a realitou

Legislativa na evropské i národní úrovni stanovuje poměrně jasné požadavky na bezbariérovou dopravu. Zákony ukládají dopravci povinnost vytvářet podmínky pro přepravu OOSPO. Praxe však ukazuje, že realizace těchto práv stále závisí na organizačních, technických a provozních podmínkách.

V následujících dílech seriálu se proto zaměříme na konkrétní zkušenosti cestujících, dostupnost asistence v jednotlivých stanicích, bezbariérovost vlaků i spolupráci mezi Českými drahami a Správou železnic.

Zdroje:

2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod

Nařízení Komise (EU) č. 1300/2014, o technických specifikacích pro interoperabilitu týkajících se přístupnosti železničního systému Unie pro OZP a OOSPO: 32014R1300

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/772, kterým se mění nařízení (EU) č. 1300/2014: 32019R0772

Přístupnost k výrobkům a službám pro osoby se zdravotním postižením a seniory – Consilium

424/2023 Sb. Zákon o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb

266/1994 Sb. Zákon o dráhách

175/2000 Sb. Vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu

194/2010 Sb. Zákon o veřejných službách v přepravě cestujících

146/2024 Sb. Vyhláška o požadavcích na výstavbu

Informace č.: 81 ‒ 2025 (Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2026-2030 k připomínkám)

Narodni-plan-2021-2025.pdf

Umluva_o_pravech_osob_se_ZP.pdf

Sleva Osoby invalidní ve třetím stupni – CENDIS, s.p.

Vystavení QR kódu ČSSZ – sleva na jízdné pro osoby invalidní ve III. stupni