Přímá zkušenost může zaměstnavatelům pomoci lépe pochopit zaměstnávání OZP

Pozitivní postoj k inkluzi ještě neznamená, že zaměstnavatel ví, jak zaměstnávání lidí se zdravotním postižením skutečně funguje. Ukázal to mezinárodní projekt Erasmus+ zaměřený na zkušenosti lidí se zdravotním postižením a jejich uplatnění na otevřeném trhu práce. Přímý kontakt se zaměstnanými lidmi se zdravotním postižením pomáhá odbourávat obavy a přináší konkrétnější představu o každodenní pracovní realitě.

Mezinárodní projekt Self-advocates from among people with disabilities to promote employment zkoumal postoje zaměstnavatelů a zaměstnanců v České republice, na Slovensku a v Rakousku. Výzkum ukázal, že většina účastníků už před začátkem projektu zaměstnávání lidí se zdravotním postižením podporovala. Hlavní výzvou proto nebylo přesvědčit je o významu inkluze, ale ukázat jim, jak může zaměstnávání OZP fungovat v konkrétní pracovní praxi.

Projekt realizovaný v rámci programu Erasmus+ probíhal od září 2025 do dubna 2026. Jeho součástí byly interaktivní workshopy vedené lidmi se zdravotním postižením, kteří v nich vystupovali jako takzvaní sebeobhájci. Sdíleli své osobní zkušenosti i zkušenosti z pracovního trhu. Každý sebeobhájce vedl v jedné organizaci nejméně 8 hodin workshopů. V každé ze tří zemí se zapojilo nejméně 100 účastníků, celkem tedy nejméně 300 lidí.

Nejvíce zkušeností měli účastníci v Rakousku

Výzkumníci zjišťovali postoje účastníků před workshopy a po nich. V České republice se podařilo propojit odpovědi z obou dotazníků u 49 ze 100 účastníků. Na Slovensku to bylo 69 ze 100. V Rakousku anonymní sběr dat neumožnil propojit odpovědi jednotlivých lidí. Porovnáno proto bylo 66 dokončených dotazníků před intervencí a 53 po ní.

Všichni účastníci dohromady měli předchozí pracovní zkušenost s lidmi se zdravotním postižením v 72,8 % případů. Mezi zeměmi ale byly výrazné rozdíly. V Rakousku tuto zkušenost uvedlo 87,9 % účastníků, na Slovensku 69,6 % a v České republice 57,1 %.

Také jinou než pracovní zkušenost s lidmi se zdravotním postižením mělo ve všech třech zemích dohromady v průměru 69,6 % účastníků. V Česku to bylo 67,3 %, na Slovensku 68,1 % a v Rakousku 72,7 %. Nejčastěji šlo o zkušenost z rodinného prostředí.

Vyšší předchozí zkušenost se v Rakousku projevovala i během workshopů. Účastníci přicházeli s jinými otázkami než jejich protějšky v Česku a na Slovensku.

Podle Gabriely Bevarez, projektové manažerky atempo Betriebsgesellschaft m.b.H., mají workshopy význam i pro lidi, kteří už s lidmi se zdravotním postižením zkušenost mají. Mohou jim pomoci podívat se na známé téma z nového úhlu a zamyslet se nad vlastními znalostmi a zkušenostmi.

Zaměstnavatelům chybějí hlavně konkrétní informace

Před začátkem workshopů se výzkum zaměřil také na informovanost o zaměstnávání OZP, možnostech podpory, faktorech důležitých při rozhodování o přijetí člověka se zdravotním postižením a na postoje a obavy spojené s jeho zaměstnáváním.

Ve všech třech zemích účastníci nejčastěji postrádali informace od vedoucích pracovníků, kteří už mají se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením dobrou zkušenost. Chyběly také konkrétní příklady firem, kterým zaměstnávání OZP pomohlo.

Rozdíly mezi zeměmi se ukázaly u osmi oblastí, které účastníci považovali za důležité při rozhodování o zaměstnávání OZP. V Česku, na Slovensku a v Rakousku šlo o tyto podíly:

Pozitivní postoje doprovázejí konkrétní obavy

Ve všech třech zemích převažoval obecně pozitivní postoj k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením. Konkrétní obavy se ale mezi zeměmi lišily.

Účastníci z České republiky vykazovali u téměř všech sledovaných obav nejnižší míru souhlasu. Naopak na Slovensku byli účastníci u většiny negativně formulovaných výroků nejopatrnější. Rakousko se přes vysokou míru pracovní i osobní zkušenosti pohybovalo mezi Českem a Slovenskem.

Výraznou výjimkou byla obava, že člověk se zdravotním postižením nebude mít potřebné dovednosti. Souhlasilo s ní 45 % rakouských respondentů. Na Slovensku to bylo 25 % a v Česku pouze 6 %.

Podle analytičky STEM Jessicy Usov nebylo cílem workshopů přesvědčovat účastníky, že zaměstnávat OZP je správné nebo přínosné. Důraz byl na konkrétní obavy, stereotypy a nejistotu spojenou s tím, jak zaměstnávání lidí se zdravotním postižením funguje v praxi.

Po workshopech lidé lépe znali možnosti podpory

Jedním z hlavních sledovaných témat byla informovanost o dostupné podpoře při zaměstnávání OZP a o způsobech, jak může organizace plnit zákonnou povinnost související se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením.

Podíl účastníků, kteří uvedli, že mají dostatek informací o této oblasti, se po workshopech zvýšil ve všech třech zemích:

V České republice došlo téměř ve všech sledovaných oblastech informovanosti k pozitivnímu posunu. Výjimkou byla znalost skutečného množství financí potřebných na zaměstnávání lidí se zdravotním postižením, kde se úroveň informovanosti nezměnila.

I po workshopu ale 26,5 % českých účastníků postrádalo zkušenosti vedoucích pracovníků se zaměstnáváním lidí se zdravotním postižením. Stejný podíl, tedy 26,5 %, uvedl nedostatek zkušeností personalistů se zaměstnáváním OZP.

Na Slovensku se potřeba informací snížila ve všech sledovaných oblastech. Nejvýraznější byl pokles u konkrétních příkladů dobré praxe z jiných firem: z 39,1 % před workshopem na 8,7 % po něm.

U informací o nákladech spojených se zaměstnáváním OZP klesl podíl z 36,2 % na 7,2 %. U informací o pracovním výkonu lidí se zdravotním postižením pak z 33,3 % na 5,8 %. Po workshopu slovenským účastníkům nejčastěji dál chyběly informace o tom, jak mohou lidé se zdravotním postižením přispět k výsledkům firmy, a také zkušenosti vedoucích pracovníků.

V rakouské části výzkumu se podíl lidí, kteří některé informace označovali za chybějící, po intervenci naopak zvýšil ve všech sledovaných oblastech. Výsledek je ale potřeba interpretovat opatrně. Výzkumníci totiž nemohli propojit odpovědi jednotlivých účastníků před a po workshopu. Porovnávali tedy dvě skupiny, nikoli změnu u konkrétních lidí.

Rakouští účastníci navíc měli už na začátku nejvyšší deklarovanou zkušenost. Pracovní zkušenost s OZP uvedlo 88 % z nich a zkušenost mimo pracovní prostředí 73 %. Vyšší zkušenost mohla znamenat také schopnost přesněji pojmenovat, jaké informace jim ještě chybějí. Vyšší podíl proto nemusí znamenat, že po workshopu byli méně informovaní.

Přímá zkušenost pomáhala oslabovat stereotypy

Změny se objevily také v pohledu na stereotypní představy o lidech se zdravotním postižením. Nejvýraznější byly na Slovensku.

Podíl účastníků, podle nichž lidé se zdravotním postižením zapadnou do pracovního týmu stejně jako ostatní, vzrostl z 45 % na 64 %.

Současně klesl souhlas s představou, že lidé se zdravotním postižením bývají častěji nemocní, a to z 35 % na 13 %. Názor, že jejich zaměstnávání znamená vyšší náklady, klesl z 25 % na 9 %. Podíl těch, kteří se domnívali, že by lidé se zdravotním postižením měli pracovat především na chráněném trhu práce, se snížil z 20 % na 6 %.

V Česku a Rakousku byly tyto stereotypní postoje už před intervencí méně rozšířené. Výsledky proto ukázaly především jejich stabilitu nebo jen dílčí změny.

Pomoci má i nový online kurz

Na výsledky projektu navazuje online školicí prostředí na platformě Moodle. Nabízí shrnutí hlavních poznatků projektu, vysvětlení nejčastějších bariér a obav, doporučení pro zaměstnavatele i praktické materiály pro vytváření inkluzivního pracovního prostředí.

Online školení je dostupné zde: Online školicí platforma STEM k zaměstnávání lidí se zdravotním postižením

Kurz je určen zaměstnavatelům, personalistům, vedoucím pracovníkům, pracovníkům veřejné správy, vzdělávacím institucím i dalším zájemcům. Zaměřuje se mimo jiné na zkušenosti lidí se zdravotním postižením, pracovní prostředí a sebeobhajování.

Jednou z hlavních potřeb, které výzkum opakovaně odhalil, jsou právě konkrétní a srozumitelné informace. Účastníci požadovali zejména příklady dobré praxe, zkušenosti personalistů a vedoucích pracovníků, informace o pracovním výkonu, produktivitě, nákladech a dostupné podpoře. Právě na tyto oblasti se online prostředí zaměřuje.

Projekt tak ukazuje, že k větší inkluzi na pracovním trhu nemusí vést jen obecné přesvědčování o jejím významu. Důležitou roli může mít také přímá zkušenost a možnost mluvit s lidmi se zdravotním postižením o jejich práci, potřebách a zkušenostech. Ta pomáhá převést obecnou podporu inkluze do konkrétní pracovní praxe.

Zdroj: STEM, 27. 8. 2026. Projekt Erasmus+ Self-advocates from among people with disabilities to promote employment. Dostupné na: STEM