Pomoc existuje. Ale dokážete se k ní dostat?

O duševním zdraví mluvíme stále otevřeněji. Pro člověka se zdravotním postižením ale může cesta k pomoci skončit už u telefonu, formuláře, schodů nebo komunikace v ordinaci.

Pro většinu lidí jsou to obyčejné instrukce. Pro někoho se sluchovým, zrakovým, tělesným, mentálním nebo jiným postižením však může každá z nich představovat překážku.

A právě tady začíná otázka, která se v debatě o duševním zdraví objevuje méně často: Nestačí, že pomoc existuje. Dokáže ji člověk, který ji potřebuje, skutečně použít?

Aktuální příležitostí položit si tuto otázku jsou Týdny pro duševní zdraví. Jejich 37. ročník nabízí v září a říjnu po celé republice přednášky, besedy, workshopy, výstavy, divadla, dny otevřených dveří i další akce. Organizátoři mezi principy kampaně výslovně uvádějí zohledňování potřeb cílových skupin a zapojování lidí s vlastní zkušeností. V programu lze akce filtrovat také jako „bezbariérové“.

Týdny duševního zdraví – Týdny pro duševní zdraví

To může být dobrý začátek. Přístupnost péče o duševní zdraví se ale dá nejlépe pochopit tehdy, když se podíváme na celou cestu člověka k pomoci.

První překážka může vzniknout ještě doma

Než člověk vstoupí do ordinace psychologa, psychiatra nebo krizového centra, musí nejprve zjistit, že služba existuje a zda je pro něj vhodná.

Je její web přístupný odečítači obrazovky? Jsou důležité informace napsané srozumitelně? Je z webu jasné, zda je pracoviště fyzicky bezbariérové? Najde tam člověk informaci o možnosti tlumočení, přepisu, doprovodu nebo jiné podpory?

Pokud tyto informace chybějí, musí je zjišťovat sám. A často telefonicky. Pro člověka se sluchovým postižením tak může být první skutečnou bariérou služby nikoliv terapeut, ale věta „objednávky pouze telefonicky“.

Pro člověka se zrakovým postižením může stejnou funkci plnit nepřístupný objednávkový systém. Člověk s mentálním postižením může narazit na složité instrukce, kterým nerozumí. Pro někoho s autismem může být problémem, že předem nedokáže zjistit, co přesně se bude po příchodu dít.

Přístupnost služby tedy nezačíná u dveří ordinace. Začíná už u první informace o ní.

K tématu už máme články 🙂

Druhý krok: dokážu se vůbec objednat?

Digitalizace mnoho překážek odstranila. Zdaleka ale ne všechny.

Online objednání může zásadně pomoci člověku, který nemůže telefonovat.

Pokud je však formulář nepřístupný pro odečítač obrazovky, vzniká jiná bariéra. Chat může vyhovovat neslyšícímu člověku, ale člověk s mentálním postižením může potřebovat jednodušší instrukce nebo podporu druhé osoby.

Není tedy jedna „bezbariérová“ forma komunikace vhodná pro všechny. Praktickým řešením bývá nabídnout několik rovnocenných možností: telefon, e-mail, formulář nebo jiný písemný kontakt. Důležitá je také možnost předem oznámit, jakou podporu člověk při návštěvě potřebuje.

Třetí krok: dostanu se na místo?

Tady se dostáváme k bezbariérovosti v jejím nejznámějším významu.

Je možné přijet městskou dopravou? Dostane se člověk na vozíku od vchodu až do ordinace? Je zde výtah? Přístupná toaleta? Je mezi dveřmi dostatek prostoru? Nevede posledních pět metrů cesty přes schod, který se v popisu budovy nikde neobjevil?

Pro člověka s omezenou pohyblivostí může být psycholog vzdálený dva kilometry prakticky méně dostupný než pracoviště ve vedlejším městě, pokud se do první ordinace fyzicky nedostane.

Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že lidé se zdravotním postižením nadále čelí výrazným nerovnostem v přístupu ke zdravotní péči. Podle údajů WHO Europe mohou být bariéry při využívání zdravotní péče pro osoby se zdravotním postižením až několikanásobně častější a problémem zůstává také nepřístupná nebo nedostupná doprava.

Čtvrtý krok: jsem uvnitř. Je tím problém vyřešen?

Právě tady může být největší omyl.

Člověk se dostal do budovy, takže je služba bezbariérová. Jenže terapeutická nebo psychiatrická péče je založena především na komunikaci.

Nedoslýchavý člověk může v tiché ordinaci komunikovat dobře, ale skupinové terapie se účastnit téměř nemůže. Neslyšící člověk může potřebovat tlumočníka českého znakového jazyka nebo simultánní přepis. Člověku se zrakovým postižením může následně přijít dokument, který jeho odečítač obrazovky nepřečte.

U autismu nebo některých dalších specifických potřeb může rozhodovat také prostředí: silné světlo, hluk z čekárny, množství lidí, nepředvídatelnost situace nebo náhlé změny.

Letos jsme už na Helpnetu popsali například zařízení pro lidi s autismem, kde lze osvětlení, zvukové podněty i další prvky prostředí přizpůsobovat konkrétním obyvatelům. Stejný princip – nespoléhat na jednu univerzální podobu prostředí – může být užitečný také při uvažování o zdravotních a poradenských službách.

Pátý krok: dokážu pomoc využívat dlouhodobě?

Jedna úspěšná návštěva ještě neznamená dostupnou péči.

Člověk musí zvládnout další objednání, cestu, komunikaci, případné změny termínu, doporučení, recepty nebo další vyšetření.

Právě zde se malé bariéry mohou začít sčítat.

Pokud každá návštěva vyžaduje několik telefonátů přes jiného člověka, složité zajišťování dopravy, opakované vysvětlování potřeby tlumočení nebo nejistotu, zda se člověk do budovy vůbec dostane, přístup k péči může být formálně zajištěný, ale prakticky velmi křehký.

Dostupnost proto není pouze otázkou toho, zda někde existuje volný odborník. Je také otázkou toho, kolik překážek musí člověk překonat, aby jeho služby mohl skutečně využívat.

Postižení není diagnóza duševního onemocnění

Je přitom důležité neudělat opačnou chybu a automaticky spojovat zdravotní postižení s psychickým onemocněním.

Zdravotní postižení samo o sobě neznamená, že člověk musí mít psychické obtíže.

WHO ale zároveň upozorňuje, že lidé se zdravotním postižením čelí nerovnostem, které mohou mít dopad také na duševní zdraví. Patří mezi ně diskriminace, sociální vyloučení, chudoba, problémy při vzdělávání a zaměstnávání nebo bariéry přímo ve zdravotním systému. Podle aktuálního přehledu WHO Europe se u dospělých osob se zdravotním postižením některá nepřenosná onemocnění včetně deprese vyskytují častěji než u lidí bez postižení.

To je podstatný rozdíl.

Otázka nemusí znít pouze: Jak pomoci člověku zvládnout jeho obtíže?

Někdy je stejně důležité zeptat se: Které z jeho obtíží vytváří prostředí a můžeme je odstranit?

Jedna nálepka „bezbariérové“ všechno neřekne

Možnost filtrovat v programu letošních Týdnů pro duševní zdraví bezbariérové akce je užitečná. Ještě cennější je ale konkrétní informace.

Takové informace umožňují člověku posoudit, zda je akce nebo služba přístupná právě pro něj.

A přístupnost nelze jednoduše rozdělit na dvě kolonky „ano“ a „ne“. Člověk používající vozík může potřebovat něco jiného než člověk se sluchovým postižením a ten zase něco jiného než člověk s autismem.

Možná stojí za to obrátit otázku

Lidé, kteří se ocitnou v psychické krizi, často slýchají: „Nebojte se požádat o pomoc.“

Je to důležité doporučení. Jenže odpovědnost nemůže ležet pouze na člověku, který má překonat stud, strach nebo nejistotu a pomoc vyhledat.

Stejně důležitá je otázka pro ty, kteří služby vytvářejí:

Co jsme udělali pro to, aby se k nám člověk skutečně mohl dostat?

Týdny pro duševní zdraví připomínají, že psychické obtíže nemají být tabu. Dalším krokem může být připomínat, že ani pomoc sama nemá být obehnána bariérami.

Protože služba, ke které se člověk nedokáže objednat, dostat nebo v ní komunikovat, pro něj ve skutečnosti dostupná není.

Slovníček pojmů:

• Přístupnost – Možnost využívat prostředí, informace, služby a komunikaci bez překážek, které člověka znevýhodňují kvůli jeho postižení nebo specifickým potřebám. Nejde pouze o stavební bezbariérovost.
• Fyzická přístupnost – Týká se například vstupu do budovy, výtahu, dveří, toalety, parkování nebo možnosti pohybovat se uvnitř prostoru s vozíkem či jinou kompenzační pomůckou.
• Komunikační přístupnost – Znamená, že člověk má možnost přijímat informace a komunikovat způsobem, který může používat. Může jít například o písemný kontakt, simultánní přepis, titulky, tlumočení do českého znakového jazyka nebo podporu při komunikaci.
• Digitální přístupnost – Webové stránky, dokumenty, formuláře a objednávkové systémy jsou vytvořené tak, aby je mohli používat také lidé využívající například odečítač obrazovky, ovládání klávesnicí nebo jiné asistivní technologie.
• Senzorická přístupnost – Zohledňuje například hluk, osvětlení, množství lidí, pachy nebo další podněty, které mohou některým lidem výrazně ztěžovat pobyt v určitém prostředí.
• Snadné čtení / Easy-to-read – Způsob zpracování informací, který používá jednoduchý jazyk, krátké věty, přehlednou strukturu a podle potřeby také obrazovou podporu. Může usnadnit orientaci například některým lidem s mentálním postižením.
• Psychická krize – Situace, kdy běžné způsoby, kterými člověk zvládá zátěž, přestávají stačit. Může souviset se ztrátou blízkého člověka, nemocí, úrazem, vztahovými či existenčními problémy, násilím nebo jinou závažnou životní situací.
• Krizová intervence – Krátkodobá odborná pomoc člověku v akutní psychické krizi. Jejím cílem je především stabilizovat situaci a pomoci hledat bezpečný další postup; nenahrazuje dlouhodobou psychoterapeutickou nebo psychiatrickou péči.

Dovoluji si nabídnout čtenáři další související článek:

Zdroje a další informace:
Týdny pro duševní zdraví – oficiální web a informace o 37. ročníku 2026 Týdny pro duševní zdraví
Program Týdnů pro duševní zdraví 2026 – včetně filtru „Bezbariérová akce“ Program TDZ 2026
WHO Europe: Disability – aktuální přehled z 10. srpna 2026 o zdravotních nerovnostech lidí se zdravotním postižením WHO Europe – Disability
WHO: Mental health – informace o faktorech ovlivňujících duševní zdraví WHO – Mental health
Linka první psychické pomoci 116 123 – telefonická a chatová krizová pomoc Linka první psychické pomoci
Pražská linka důvěry – telefon, chat a e-mailová krizová pomoc Pražská linka důvěry
Ministerstvo vnitra – 72 hodin: Důležité kontakty – tísňové linky, SMS a krizové kontakty Důležité kontakty – 72 hodin
Reforma psychiatrie – Centra duševního zdraví – informace a kontakty na CDZ Centra duševního zdraví