Viola Jíchová: Internet, telefon a můj handicap

13.03.2016 12:12

S ohledem na více než 90% ztrátu sluchu jsem byla odříznuta od vnějšího světa a byla do značné míry omezena v komunikaci s lidmi. Přestože mám sluchový hendikep, našla jsem velký okruh přátel, který mne přivedl do country kapely. Společné akce způsobily, že se mým velikým hobby stala hudba, hra na kytaru a skládání textů.

 

Zpočátku nebylo vůbec jednoduché hledat inspirace, nápady shromažďovat, třídit, upravovat. Chyběly informace o tom, co je v  žánru nového, nebylo srovnání a zpětná vazba. Rádio a televizi jsem sice díky speciálním sluchadlům poslouchala, ale málokdy tam bylo to, co bych potřebovala.

 

To se změnilo až s příchodem PC a internetu. Počítač mi nejen zjednodušil moji textovou tvorbu, ale umožnil i vytvoření a grafickou úpravu mých zpěvníků. Ty obsahují několik stovek textů. Počítač s internetem mi umožňuje spojit se s textaři, zpěváky a milovníky hudby přímo, ač doma v místnosti. Mohu též sdílet své dojmy a postřehy s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako já. Hudba, kterou si pustím z počítače do uší, mne velmi motivuje k napsání vlastního textu a dokonce vede k pokusům o tvorbu vlastní melodie. Získávám tak nejen přehled, ale také inspiraci.

 

Při skládání hudby to nemám jednoduché, vždy potřebuji nějak pomoci. Pokládám ale za důležité, že mne tato činnost baví, nacházím v ní naplnění. Škoda, že kapela, které jsem byla členkou 13 let, se rozpadá a musím tedy hledat jiný způsob, jak představovat svoje texty a těšit se na reakce posluchačů. Musím se odhodlat oslovit nějaké interprety, a snad mi i v tomto ohledu pomůže PC s internetem.

 

PC i telefon mi velmi pomohly v mé literární tvorbě. Píši a vydávám knihy poezie, a tato technika velmi usnadňuje nejen vlastní tvorbu veršů, ale také grafickou úpravu básní a sbírek včetně jejich titulek. Mám vydány čtyři sbírky básní a pouze první z nich připravovali pro tisk profesionálové.

 

Počítač ale neslouží pouze k vytváření formy mých dokumentů, ale spolu s mobilním telefonem mi umožňuje mít reakce od přátel, čtenářů a posluchačů. Vím, co je oslovuje, získávám nové náměty, inspiraci. Používám aplikace jako Skype, Facebook nebo Linkedin. Díky PC a jeho aplikacím jsem poznala fotografy, malíře a spisovatele, ale také výborné lidi v institucích, zabývajících se pomocí hendikepovaným. Získala jsem mezi nimi opravdu dobré přátele a především osobní kontakty, možnost hlouběji proniknout do světa mezilidské komunikace, kterou žádná sociální síť nemůže nahradit. Scházíme se, sdělujeme zkušenosti, připravujeme výstavy, účastníme se různých akcí.

 

Zdá se mi ale, že počítač, internet a mobil mohou být něco, co může člověku i ublížit. Postupně docházím ke srovnání lidského mozku a počítače. K tomu, že člověk může, a měl by, svá data v mozku spravovat jako databázi v PC, ale současně je používat v souvislosti se zkušenostmi a s vjemovými asociacemi.

 

Když vidím dnešní svět venku, připadá mi, jakoby v neustálé snaze zdokonalovat počítače a komunikaci člověka s nimi zanikala komunikace a sociální vazba ve vztahu člověk - člověk. Ač špatně slyším, vnímám, že lidé přestávají mezi sebou komunikovat přímo a volí spíše tyto technické prostředky.

 

Protože hlavní náplní mé tvorby je LÁSKA K ŽIVOTU, K LIDEM, VŠEMU ŽIVÉMU A VŠEMU, CO ČLOVĚK POTŘEBUJE KE ŠŤASTNÉMU ŽIVOTU, tím spíše mi připadá, že je stále méně lidí, kteří se ještě umí zasmát, sdělovat si své radosti i strasti, podporovat se, mít se rádi. Vnímám zánik skutečných lidských hodnot, toho, co dává šťastnému a spokojenému životu skutečné bohatství. Nebude v budoucnu, díky nadužívání technologií, narušena sociální a snad i biologická podstata lidského života? Snad je ještě čas vývoj zvrátit tak, aby se z komunikačních prostředků, jistě dobrých pomocníků nestali naši páni.