se zeptejte člověka s handicapem. Mohu odpovědět i sama.
Zkušenost hovoří o třech fázích mého života:
- první do věku 45 let, pak nějakou dobu mezi životem a smrtí
- druhá, kdy jsem začala vnímat ztrátu sluchu i mobility
- třetí úmrtí manžela, jiné bydlení, učení být sama za pomoci rodiny, pečovatelek a asistence domácí péče.
A hlavně internetu, který se stal hnacím motorem mé osobnosti. Kontakt s rodinou, s přáteli i novými, se stejným postižením .Stránky o cestování, krásách zemí celého světa, jejich fauny a flóry. Zákony, informace, které se i mne týkají…
Také jsem se naučila celé řadě věcí, třeba odolávat různým podvodníkům - viz článek v Blogu iDnes- Jak jsem se přes internet neoženila. Byl to trochu z mého pohledu i boj proti důstojníkům, jak uváděli, NATO.
Snad jsem se naučila bránit i dalším, mažu, mažu a mažu.
Díky kontaktům s podstatně šikovnějšími sluchově postiženými i Helpnetu.CZ jsem se seznámila a naučila orientovat v přepisu mluveného slova do textové podoby. A této znalosti s pomocí tabletu tvrdě využívat v kontaktu všude tam, kde chci být co nejvíce seznámená "o čem je řeč". Samozřejmě zejména u lékařů - střídavě s úspěchem i neúspěchem. Mezi neúspěchy počítám i hledání nového neurologa a zubaře, když ti dosavadní odešli do důchodu. Ani přes internet v mém dosahu se nedaří. To má tělesná schránka nebere na vědomí.
Naučila jsem se lépe nakupovat přes internet tehdy, když najdu potřebné zboží, které je doručeno "do ruky". Pokud chci zboží při výjezdech s asistentkou domácí péče a nelze nakupovat v bezbariérových obchodech, tak ta se nadře, s mým chodítkem mne přidržuje obsluha.
Nejsem zbabělá, ale četné pády mne naučily i mít strach, nejsem schopna se sama postavit. Někdo by to nazval adrenalinový sport, ale já léčím modřiny.
Než odešel můj báječný neurolog do důchodu, nerad, ale napsal mi poukaz na cvičení v bazénu a podvodní masáže. Začala jsem těmi masážemi. Docela jsem se těšila. Už vstup do velké vany bylo drama. Procedura pak byla příjemná, ale vylézt z vysoké vany, kde nebyla možnost nějakého úchytu, byla tragédie. Až 6 pracovníků lázní mne z té vany s četnými modřinami dostali. Cvičení jsem tedy také musela vzdát. V tom mi ani internet nepomůže, ale třeba moje prosba na adresu lázní, aby pořídili lepší vybavení pro osoby zdravotně postižené, těm dalším přijde vhod.
"Když člověk zpanikaří, změní se mu způsob myšlení. Panika totiž není konstantní stav - tu a tam ji přeruší rozumná úvaha. Jako by vše to zlé na okamžik vystřídalo ticho a náhlé prozření. Pak se znovu dostaví strach, jednotvárné myšlenky se točí na jednom místě jako v začarovaném kruhu, člověk chce jen bezhlavě utíkat a dostat se co nejdál od toho, co ho děsí." ( Lars Kepler)
Ale to u nás bohužel nejde, nám zůstává hlavně to ticho a vůle žít tak, aby náš život měl smysl, využít vše pro získání duševních i fyzických sil k překonání mezníku, kdy se zdá, že to už nepůjde dál…
Polevoj : Život nekončí, když selhalo tělo, život končí, když selhala mysl.
Všem, co dokáží vždy podat pomocnou ruku, náleží velké poděkování, nejen mé.